David poznává svůj hřích (2S 12)

Ten muž jsi ty!

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 13. listopadu 2016

Velikost, sláva, nádhera a milost Boží ukázaná na příběhu krále Davida, Urijáše, Batšeby a Nátana - proroka.

I. 2S 11 Davidův pád

II. 2S 12 David poznává svůj hřích

III. Ž 51 Davidovo pokání a obnova

-------

Pokoj vám, bratři sestry,

ponoříme se dnes společně znovu do příběhu krále Davida. Jsou to dva týdny, co jsme se dívali do Božího slova, konkrétně do 11. kapitoly 2. knihy Samuelovy, abychom lépe porozuměli jak se střežit před pádem do hříchu a jeho důsledků.

Viděli jsme krále Davida, povolaného Bohem za krále nad Izraelem, obdarovaného Duchem svatým, dobře znalého Božího slova - Mojžíšova zákona. A přesto všechno požehnání David hluboce padá do hříchu. Jako sněhová koule se hřích nabaluje na hřích a strhává Davida stále hlouběji. Místo, aby byl králem, který ukazuje svým životem na Toho, který je Králem králů, na Svatého Izraele, na Hospodina, ukazuje David svým životem na skutečnost, že je potomkem Adamovým, žijícím pod prokletím hříchu.

Autor Písma, sám náš Pán, tu odkrývá surovou realitu našich vlastních životů. Byli jsme zachráněni Kristem, daroval nám víru, vodí nás svým Duchem a to vše, abychom byli světlem tam, kam nás povolal – Davida za krále, aby vedl, stejně jako vedoucí církví dnes, aby vedli, jako pastýři povolaní tím nejvyšším Pastýřem - Pánem Ježíšem.

Bylo by bláhové myslet si, že když tu máme před očima vykreslenou postavu krále Davida, je poselství 11. kapitoly 2. Samuelovy určené jen těm, kdo vedou církev.

V konci konců i David byl jen služebníkem Božím. V době Nové smlouvy, zpečetěné prolitou krví Ježíše Krista, jsou služebníky živého Boha všechny děti Boží. Všichni jsme přijati za syny a dcery:

  • Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jedno v Kristu Ježíši. Ga 3:28-29

Všichni jsou povoláni:

  • Fp 2:15 ... abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět,

Jseš-li učitelem ve škole, sviť jako hvězda. Jsi-li řidičem z povolání, sviť jako hvězda, stejně jako má svítit každý křesťanský otec, dítě, maminka, babička i děda. Povolání tedy máme - stejně jej měl i David. A jako David máme také požehnání - byli jsme vyvoleni před stvořením světa, abychom byli svatí a bez poskvrny před Boží tváří, přebývá v nás Duch svatý skrze nové srdce a máme Písmo, abychom věděli, jak žít.

Vidíte, že není nic, co bychom neměli z těch požehnání jako David? Ale ani ten hřích, který se tak přichytil Davida, nám není cizí. Jsme na tom úplně stejně jak v požehnání, tak v tom, že padáme do hříchu.

V 11. kapitole 2. Knihy Samuelovy jsme viděli, že David nedělá to, k čemu je povolán, co je jeho úkol. Místo aby byl vůdcem Izraele v boji, zůstal v Jeruzalémě, zatímco jeho věrní vojáci, služebníci a celý Izrael vytáhli do boje. David se neřídí Božím slovem, ale tím, co se mu líbí a co mu vyhovuje. Místo, aby si vzal ženu, která s ním bude jedním tělem, měl mnoho žen. David místo, aby povzbuzoval ostatní, nechá zabít Urijáše, věrného služebníka krále. Ale

I. Boží milost je větší než Davidův hřích

Po tom všem, kdy David nedostál svému povolání, kdy spal s ženou jiného muže, a toho nakonec zavraždil, čekali bychom nyní, že Hospodin ve svém spravedlivém hněvu pošle celou armádu ke zničení Davida, aby tak učinil přítrž tomu hroznému jednání, do kterého se David propadal.

Ale Pán Bůh místo armády posílá Davidova přítele - proroka Nátana (v. 1). Ne proto, aby Davida zničil, ale aby jej vysvobodil. Bůh tu jedná s Davidem, jako se svým synem a ne jako s nepřítelem. Ačkoliv se David vzdálil daleko od pravdy a bloudí v temnotě tohoto světa a nechce se nechat vést světlem Božího vedení, prokazuje se Bůh jako Dobrý pastýř ovcí, které si shromáždil a nyní se o ně stará. I kdyby jich měl 99 pohromadě v bezpečí a jen jedna chyběla, ten Dobrý pastýř zanechá těch 99 a jde hledat tu jedinou, ztracenou. Pán Ježíš řekl farizeům a zákoníkům:

  • Lk 15:4-7 Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne? Když ji nalezne, vezme si ji s radostí na ramena, a když přijde domů, svolá své přátele a sousedy a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, protože jsem nalezl ovci, která se mi ztratila.‘ Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.

Pán Ježíš je Dobrý pastýř, který se stará o své ovce. A proto nyní Pán Bůh posílá proroka Nátana, aby přivedl zpět Davida. Pán Bůh nenechává své děti v hříchu, ale je milostivý a přivádí je k pokání. Kdyby nebyl, David by z toho všeho sám nevybředl, ale zapadal stále hlouběji.

Kdyby nebylo Boží milosti, dávno bychom od Boha odpadli. Raději bychom se utápěli v bahně hříchu, než následovali svatého Boha. Raději bychom dělali to, co je dobré v našich vlastních očích, sami bychom si nejraději určovali, co je dobré a co zlé. Jsme vskutku synové a dcery Adama. Ale Jeho milost je s Božími dětmi! Chvála Pánu!

A. Strategie milosti

  • 2S 12:1 Hospodin poslal k Davidovi Nátana.

Hospodinova milost a moudrost je veliká. Podívejte se, jak milost jedná. Její strategie má jasný cíl: přivést hříšníka k pokání a obnově následování Pána. Když máte doma dítě a ono udělá hloupost v životě, vaší touhou a veškerou snahou bude přivézt jej zpět na dobrou cestu. Takto jedná milující rodič. Takto s námi jedná náš Otec v nebesích.

Nátan přišel k Davidovi jako soudci v Izraeli, aby posoudil situaci dvou mužů: řekl mu o tom, co se stalo v jednom městě.

  • 2S 12:1-4 „V jednom městě byli dva muži, jeden boháč a druhý chudák. Boháč měl velmi mnoho bravu a skotu. Chudák neměl nic než jednu malou ovečku, kterou si koupil. Živil ji, rostla u něho spolu s jeho syny, jedla z jeho skývy chleba a pila z jeho poháru, spávala v jeho klíně a on ji měl jako dceru. Tu přišel k bohatému muži návštěvník. Jemu bylo líto vzít nějaký kus ze svého bravu či skotu, aby jej připravil poutníkovi, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku toho chudého muže a připravil ji muži, který k němu přišel.“

Podívejte se, jak rozdílně Bůh jedná! Nátan nepřišel k Davidovi a neřekl mu: ty jsi hrozný člověk, podívej se na sebe, kam jsi to dotáhl. Stal se z tebe zbabělec, který si chce jen užívat. Jsi vrah a cizoložník! Koukej činit pokání, nebo zahyneš.

Přirozenou reakcí každého hříšníka je v takové chvíli totiž ještě větší zatvrzení. Jistě by Nátana neposlechl, spíš by ho už nechtěl poslouchat vůbec.

Ale strategie Boží milosti je jiná: vede Davida tak, aby pochopil, svoji bídu. A nejlepší způsob jak hříšník může poznat svůj hřích je, že jej vidí u druhých!

Mějme na paměti, že záležitost, kterou Nátan, poslaný Bohem, Davidovi předkládá, je Slovo Boží: a

  • Žd 4:12 Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce.

Nátanův meč už byl hluboko ponořen do Davidova svědomí, když David teprve zjistil, že Nátan vůbec nějaký meč má (Whyte).

Díky Boží milosti, kterou David obdržel, dovedlo Davidovo svědomí rozeznat dobré od zlého, spravedlnost od nespravedlnosti.

David se rozhorlil: Vzplanul náramným hněvem (v. 5): Taková nespravedlnost a žádný soucit – ten, který měl všechno, boháč, nechtěl brát ze svého bohatství a tak násilím vzal chudákovi tu jedinou ovečku, kterou měl. A přitom se ten chudák tak dobře o tu ovečku staral, byla mu jako dcera.

Tak jím cloumalo rozhořčení. A hned jako soudce Izraele vynesl rozsudek:

  • v. 5-6: "Jakože živ je Hospodin, muž, který tohle spáchal, je synem smrti! A tu ovečku nahradí čtyřnásobně zato, že něco takového spáchal a neměl soucitu."

Jak tragická situace, na jednu stranu. Vidíte, jak je David zaslepen svým hříchem a vůbec nerozumí, co mu Nátan říká: Ten muž jsi ty! (v. 7).

Ten muž jsi ty! Ano, David je ten, který měl všechno – měl mnoho žen, a přesto zatoužil po ženě někoho jiného. Batšeba byla ženou věrného Urijáše, o kterém nečteme, že by měl jiné ženy. On byl věrný. David nevěrný.

David, je ten, kdo použil násilí, aby Batšebu získal – nechal jejího manžela Urijáše zabít mečem nepřátel v boji.

Ten muž jsi ty! A to je na druhou stranu veliká milost, že Pán takto s Davidem jedná a nenechává ho na pospas jeho hříchům. Prorok Nátan mluví k Davidovi. Říká mu Boží slovo: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele (v. 7).

Ten muž jsi ty! Slyší každý, kdo žije v hříchu a je konfrontován s Božím slovem.

  • 2S 12:7-9 Nátan Davidovi odvětil: "Ten muž jsi ty! Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vytrhl ze Saulových rukou. Dal jsem ti dům tvého pána a do tvé náruče ženy tvého pána, dal jsem ti dům Izraelův i Judův, a kdyby ti to bylo málo, přidal bych ti mnohem víc. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v jeho očích zlé? Chetejce Urijáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zavraždils ho mečem Amónovců.

Pán Bůh zahrnul Davida vším požehnáním. Z pasáčka ovcí ho Bůh povolal za krále, ochránil před Saulem, který jej chtěl zabít a dal mu celé království. A kdyby David žádal, dal by mu mnohem víc. (v. 8)

Podívej se zpátky, jakou milostí tě Bůh zahrnoval až doposud. Vzpomeň si, jak se o tebe stará, jak je dobrý. A buď mu vděčný. Děkuj Bohu ve svých modlitbách.

Bylo to Boží slovo, které obvinilo Davida. Je to Boží slovo, skrze které Bůh dnes mluví i k nám – právě tak i v tuto chvíli, když nás Bůh učí o Jeho cestách, o Jeho svatosti a na druhé straně o naší bídě, protože upadáme do hříchu a ten devastuje nejen nás, ale i lidi okolo, naše blízké a milé.

Bůh je milostivý. Vede Davida k poznání své bídy, svého hříchu. Bůh je milostivý, On nás vede ke stejnému poznání. Vede nás k pokání.

David, soudce v Izraeli, vyřkl rozsudek sám nad sebou: mzdou hříchu je smrt (Ř 6,23), to je ta věčná. Ale Mojžíšův zákon říká, že cizoložník musí zemřít (Lv 20,10). Kdo ukradne beránka, musí jej čtyřnásobně nahradit (Ex 21,37).

B. Každý hřích má své důsledky

David pohrdl Božím slovem (v. 9) a tím pohrdl i Bohem samotným.

  • 2S 12:10-12 Nyní se už nikdy nevyhne meč tvému domu, protože jsi mnou pohrdl a vzal jsi Chetejci Urijášovi ženu, aby ti byla manželkou. Toto praví Hospodin: Hle, já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký; ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne.“

Meč se nevyhnul Davidovým potomkům: Amnón, Davidův syn, byl zabit na příkaz jiného Davidova syna, Abšalóma. (2S 13)

Abšalom byl zabit Joabem, velitelem izraelských vojsk, protože se vzbouřil proti svému otci Davidovi a chtěl jeho trůn (2S 15-18).

Adonijáš zemřel prostřednictvím Benajáše za to, že chtěl být králem, ačkoliv nebyl k tomu povolán Bohem (1Kr 2,25).

Na radu Achítofela vešel před zraky celého Izraele Davidův syn Abšalom k ženinám svého otce (2S 16,22).

To co Bůh skrze Nátana Davidovi řekl, že jej potká jako důsledek jeho hříchů, se vše naplnilo. S tím je třeba počítat. I když se Pán smiluje a hřích člověku odpustí, následky hříchů jsou přítomné. Zlo opravdu povstalo nakonec proti Davidovi od jeho nejbližších.

II. Davidovo pokání

  • 2S 12:13 David Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“ Nátan Davidovi pravil: „Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš.

A.    Boží milost dosáhla svého cíle.

David poznal svůj hřích. Poznal, jak bláhově jednal, jak vyměnil následování Boha za svoje vlastní touhy, kterého však dovedli až na dno. Zdá se vám jeho pokání příliš strohé? Jedna krátká, prostá věta: Zhřešil jsem proti Hospodinu.

Ale je to stejné jako v případě celníka, o kterém mluví Pán Ježíš v Lk 18. Do chrámu přišli dva lidé: jeden, farizeus, se snažil před Bohem ospravedlnit, že není až tak hrozný člověk a dělá přeci správné věci, a ten druhý celník, který se před Bohem vzmohl na jediné: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ Co tu vidíme?

  • Zlomeného ducha
  • Není tu sebemenší výmluva, žádné zakrývání nebo omlouvání hříchu. Jen hluboké doznání: Zhřešil jsem proti Hospodinu.
  • Nehledá skulinu, jak se z toho vyvléknout.
  • Žádné: „Ale, vždyť já jsem tak slabý, já za to ani nemůžu….“
  • Nebo: „Ale ty bys to na mém místě taky udělal!“

David se vůbec nevymlouvá, ale přiznává: zhřešil jsem proti Hospodinu. To je chvíle, popsaná v Žalmu 51. Tady v šestém verši David říká:

  • Ž 51:6 Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích. A tak se ukážeš spravedlivý v tom, co vyřkneš, ryzí ve svém soudu.

David uznává svou vinu: otevřeně, upřímně a bez vykrucování. Podívejte se, jaký je tu rozdíl, když Boží slovo usvědčuje Davida ve srovnání s tím, když usvědčovalo krále Saula: Bůh Saula poslal, aby kompletně vybil Amáleka. Místo toho si to Saul a Izraelci udělali po svém a něco si nechali. Když se pak prorok Samuel ptá Saula, co to udělal, že neposlechl Boží slovo, Saul se vymlouvá a hledá, jak by se z toho vyvlíknul.

  • 1S 15:2-3 Toto praví Hospodin zástupů: Mám v patrnosti, co učinil Amálek Izraeli; položil se mu do cesty, když vystupoval z Egypta. Nyní jdi a pobij Amáleka; jako klaté zničíte vše, co mu patří. Nebudeš ho šetřit, ale usmrtíš muže i ženu, pachole i kojence, býka i ovci, velblouda i osla!"
  • 1 Samuelova 15:23 Vzdor je jako hříšné věštění a svéhlavost jako kouzla a ctění domácích bůžků. Protože jsi zavrhl Hospodinovo slovo, i on zavrhl tebe jako krále.

Muž podle Božího srdce není bezhříšný, ale je poddajný obviněním Božího slova. Když jej Boží slovo obviňuje z hříchu, jde před Boha a modlitbě činí pokání. A Bůh mu dává milost a odpuštění:

  • 2 S 12:13 Nátan Davidovi pravil: „Týž Hospodin hřích s tebe sňal. Nezemřeš.“

David nebude oddělen od Boha, jako by byl, kdyby nečinil pokání. Zasloužil si podle Mojžíšova zákona zemřít za cizoložství a vraždu a být odsouzen se světem. Bůh se smiloval a Davidovi odpustil.

Každý hřích má své důsledky. Božím svrchovaným rozhodnutím je, že hříšníkům, kteří se provinili – Davidovi a Batšebě daroval život.

B. Syn však musí zemřít

  • 2 S 12:14-15 Poněvadž jsi však touto věcí zavinil, aby nepřátelé Hospodina znevažovali, syn, který se ti narodí, musí zemřít." Nátan pak odešel do svého domu.

Každý hřích, který křesťané udělají, je vodu na mlýn světu: podívejte se, co je to za křesťany, co dělají. A to bychom měli věřit tomu, co oni?

To je nakonec vždy jen výmluva, aby lidé neposlouchali Boha. A Bůh si ten „kámen úrazu“ používá, aby zatvrdil srdce lidí ještě více. Otázka je, co ono dítě? Naší odpovědí musí být:

  • Římanům 9:19-21 Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“ Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“ Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

On život dává, i život bere. On je Dobrý pastýř. Syn však musí zemřít. Myslím, že nás tady Pán odkazuje ke Kristu Ježíši. Jenom proto, že Kristus Ježíš, Boží Syn zemřel na našem místě, můžeme my žít. Davidův syn jistě nebyl „smírnou obětí“ za Davidovy hříchy. To nemohl, protože se narodil jako syn hříšníků. Jediný, kdo dokáže smýt vinu je, Boží Syn.

Nátan pak odešel do svého domu (v. 15), zřejmě se šel modlit za Davida. Bůh si použil věrnost svého služebníka, aby Nátan Davidovi věrně kázal soud i milost. A Nátan se nebál krále, ale Boha a věrně sloužil oběma. Bůh požehnal jeho službu. David pojmenoval jednoho ze svých synů, které mu porodila Batšeba po Nátanovi (1Pa 3,5). Tento syn je potom uveden v rodokmenu našeho Pána Ježíše v Lukášovi 3,31.

III. Davidův zápas

  • 2 S 12:15-17 Nátan pak odešel do svého domu. I zasáhl Hospodin dítě, které Davidovi porodila Urijášova žena, takže těžce onemocnělo. David kvůli chlapci hledal Boha a tvrdě se postil, pak šel domů a ležel přes noc na zemi. Starší jeho domu k němu přistoupili, aby ho zvedli ze země, on však nechtěl, ba ani s nimi chléb nepojedl.

David zřejmě v tento čas napsal Žalm 51, do kterého půjdeme, dá-li Pán, příště.

A. David se postí a modlí

Je vidět, že David myslí své pokání vážně. Je ochoten „zapřít sám sebe“ a zápasit za dítě. Jaké jsou zde uvedeny znaky opravdového pokání?

  • Je ochoten nést veřejně pohanu. Všichni se to dozvědí.
  • Chce zápasit za dítě – za odvrácení důsledků svých hříchů. Snad se Hospodin slituje a dítě bude žít. (v. 22)

Modlitba má určitě smysl. Dokud je dítě na živu, David se modlí.

  • 2 S 12:18-23 Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: „Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: ‚Dítě zemřelo‘? Provedl by něco zlého.“ Když David viděl, že si jeho služebníci šeptají, porozuměl, že dítě zemřelo. David se tedy svých služebníků zeptal: „Dítě zemřelo?“ Odvětili: „Zemřelo.“ A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl. Jeho služebníci mu pravili: „Jak můžeš takto jednat? Dokud dítě bylo naživu, postil ses a plakal. Jakmile dítě zemřelo, vstaneš a jíš chléb.“ Odvětil: „Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítě nezůstane naživu. Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k němu, ale ono se ke mně nevrátí.“

Když dítě zemřelo, David vstal, umyl se, převlékl a šel do Hospodinova domu a klaněl se: Je jako Job, který, když přišel o děti, šel a uznal, že to byl Bůh, kdo to vše učinil, ne náhoda. Pokořil se před Bohem a jeho vůlí.

David tu jednal znovu správně. Lidi kolem se báli, co David udělá, až zjistí, že dítě zemřelo – zblázní se? Vezme si život? Ne, David udělal to, co je správné. On už dítě zachránit nemůže. Ono už je u Boha.

Za mrtvé nemá smysl se modlit. Za ně je třeba se modlit za jejich života, aby uvěřili Kristu. Není v moci lidí udělat cokoliv pro zemřelého. Nyní je v Božích rukou. Když někdo zemře, naše modlitba bude modlitbou vděčnosti Bohu za tohoto člověka – že nám jej Bůh dal do života, mohli jsme skrze něj přijmout dobré. To je jediná správná modlitba za zemřelého člověka.

B. Davidovo obnovení

I po tragédii v rodině David žije dál a neutápí se ve smutku, který by ho paralyzoval. Tam, kde je upřímné pokání, přichází také jistota odpuštění. Pán Bůh již nepřipomíná vinu. Ani člověk si nepřipomíná vinu. Tam, kde Bůh odpouští, obnovuje cele člověka.

  • 2 S12:24-25 Pak David potěšil svou ženu Bat-šebu, vešel k ní a spal s ní. I porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš (to je Hospodinův miláček) kvůli Hospodinu.

Bůh daroval Davidovi a Batšebě pokoj. První dítě jim dal i vzal ve svatém hněvu. Nyní jim dává Šalomouna (význam tohoto jména je: Pokojný). S odpuštěním přichází do života pokoj. Nyní jim Bůh velice požehnal. Šalomoun je typem Krista, který má přijít.

A nakonec se David staví do čela vojska a je znovu tím vůdcem, kterým má být a dobývá Rabu, hlavní město Amónců. Bůh Davida obnovil a postavil tam, kde v 11. Kapitole 2. Knihy Samuelovy začal ten viditelný pád krále Davida.

Osnova kázání