Ježíš a jeho učedníci (Lk 6,12-19)

Svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase druhé?

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 21. září 2008

Dobré dopoledne moji milí v Pánu. Ještě jednou vás vítám na našem dnešním shromáždění.

V závěru svého života napsal apoštol Pavel svému žáku Timoteovi jednu z klíčových myšlenek, která měla ohromný dopad na rozmach křesťanství v celém starověkém světě. Nebylo to nic tajného nebo superduchovního, ale bylo to něco, co mohl Timoteus pozorovat v životě svého přítele po celou dobu Pavlova života.

  • 2 Timoteovi 2,2 a co jsi ode mne slyšel před mnoha svědky, svěř to věrným lidem, kteří budou schopni učit zase jiné.

Věrní lidé, kteří jsou schopní učit, mají předávat učení Božího Slova dál a dál. V jediném verši vidíme čtyři generace kazatelů - Pavel, který předal jasné učení Timoteovi, Timoteus, který má toto učením předávat dalším - takovým, kteří budou věrní a budou schopní učit - další generaci. 

Odkud Pavel vzal takovýto model? Od koho se to naučil? Pavel se to naučil od Božího Syna - Pána Ježíše Krista. Podívejme se nyní společně do našeho textu v Lukášově evangeliu. Budeme číst ze šesté kapitoly, od dvanáctého do devatenáctého verše.

V předchozím textu Lukášova evangelia jsme mohli sledovat vrcholící konflikt mezi Ježíšem a náboženskými špičkami Izraele - zákoníky a farizeji. Jistě si vzpomenete na jedenáctý verš:

  • Lukáš 6,11 Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat.

Poté, co se farizeové sešli z celého Judska i Galileje, aby slyšeli Ježíšovo vyučování - protože Ježíš předtím kázal evangelium v judských i galilejských synagogách, když tedy farizeové viděli, kdo Ježíš doopravdy je, začala se projevovat jejich náboženská vzpoura.

Nejprve několikrát konfrontovali Ježíše, ale když jim odpověděl takovým způsobem, že na to neměli, co říci, tak ho začali nenávidět. Tuto jejich nenávist uvidíme ještě několikrát, kdy přišli za Ježíšem, aby ho zkoušeli. Pokaždé jim odpověděl takovým způsobem, že museli zmlknout a jedinou přijatelnou by bylo pokání, které ovšem nečinili. A vyvrcholilo to tím, že ho zajali, najali křivé svědky, násilím ho odsoudili a vydali ho k ukřižování.

  • Matouš 27,25 A všechen lid mu odpověděl: "Krev jeho na nás a naše děti!"

Ale naplnilo se tak Písmo, jak čteme v listu Korintským:

  • 1 Korintským 15,3-5 Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.

Pavel přijal evangelium od samotného Krista, jako nejmenší a poslední z jeho apoštolů. Ale Ježíš učil evangelium i způsob jeho šíření mnohem dříve. Podívejme se tedy do našeho textu. Začneme hned ve dvanáctém verši. Po konfliktu s farizeji Ježíš odchází na horu k modlitbě.

12 V těch dnech vyšel na horu k modlitbě; a celou noc se tam modlil k Bohu.

V evangeliích můžeme najít tři zásadní důvody, kvůli kterým se Ježíš modlil. Jednak to bylo po některých zásadních událostech - v našem textu to bylo po konfrontaci s farizeji. Ježíš se odešel modlit.

Hned zpočátku své služby, poté co byl pokřtěn v Jordáně, tak ho Duch vedl na poušť a tam se modlil a postil. Podobně to bylo, když se Ježíš dozvěděl o smrti Jana Křtitele:

  • Matouš 14,13-14 Když to Ježíš uslyšel, odplul lodí na pusté místo, aby byl sám; ale zástupy o tom uslyšely a pěšky šly z měst za ním. Když vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto. I uzdravoval jejich nemocné.

Ježíš také potřeboval strávit čas se svým nebeským Otcem. To byl důvod, proč často odcházel do ústraní a modlil se. Tak jsme to viděli také ve čtvrté kapitole, nebo jak stejný příběh popisuje Marek:

  • Marek 1,35 Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.

A Lukáš nám v páté kapitole říká, že přicházeli zástupy, aby slyšeli Ježíše a byli uzdraveni, ale Ježíš měl jiné priority:

  • Lukáš 5,16 On však odcházíval na pustá místa a tam se modlil.

Ježíš potřeboval strávit soukromý čas se svým nebeským Otcem. Je také naší výsadou, že i my můžeme trávit čas s naším nebeským Otcem. Ale je to pro nás opravdu výsada? Je to oddělený čas? Místo, kdy se modlím a raduji se ze společenství s Bohem? Místo, kde jsem jenom já a Bůh?

Bible nás učí o společných modlitbách, ve Skutcích je církev, která se horlivě a nepřetržitě modlí:

  • Skutky apoštolské 2,42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

Ale společný modlitební život vyrůstá z osobního. Není žádný opravdový společný modlitební život a modlitební zápas, jestliže za ním nestojí osobní soukromé modlitby. A to je přesně to, co učil Ježíš zástupy:

  • Matouš 6,5-6 A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu. Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.

Vejdi do svého pokojíku, jdi na místo, kde budeš sám s Bohem, kde tě nebude nikdo a nic rušit - a nejlépe bude, když si najdeš také takovou dobu, kdy ty sám nebudeš nikoho rušit ani zanedbávat. Ježíš tady ukazuje na modlitbu, jako na něco tajného, velmi soukromého. To je něco, o čem nemusí nikdo jiný vědět. Proto je dobré mít soukromý čas s Pánem v časných ranních hodinách, kdy ostatní z rodiny ještě spí. To je čas, který můžeme dát Pánu.

A nemusí se jednat o dlouhé hodiny strávené v modlitební komůrce. Stačí jen chvíle. Někdy křesťané dělají tu chybu, že si vezmou příliš velké sousto - je to charakteristická známka nezralosti. „Teď se budu hodinu denně modlit!“ - začnou, vydrží to jeden den, dva dny, možná týden, ale potom do toho něco přijde, nebo zaspí, nebo onemocní, - těch důvodů může být celá řada a najednou je všechno pryč. Je to prostě naše netrpělivost, která nás žene k tomu, abychom měli výsledky teď hned. Nechce se nám budovat společenství s Pánem krok za krokem, minutu za minutou. Pravidelně, každý den.

Ale stačí pět nebo deset minut - ale pravidelně každý den. A za nějaký čas zjistíš, že ti nestačí deset minut, ale že potřebuješ patnáct, abys byl nasycen svým Pánem a uspokojen ze vztahu s Ním. A za tři roky to najdnou bude půl hodiny a ty začneš přemýšlet nad tím, jak to udělat, abys měl na Pána ještě více času. Co všechno ze svého života můžeš vypustit nebo omezit, aby si získal více času na samotného Stvořitele vesmíru.

Začněte krátkou modlitbou, kterou se budete modlit každý den. Je to modlitba vděčnosti - děkujte se za svůj život, duchovní i fyzický, protože oba jsou Božím darem, děkujte Bohu za svou rodinu, a děkujte Bohu za svůj sbor. To stačí. Jenom to dělejte pravidelně a uvidíte, že Bůh sám vás povede ve vašich modlitbách a dá jim vyrůst.

A potom už nebude problém mít společné modlitební shromáždění - ať už to pravidelné, které máme v úterý po biblickém studiu, nebo mimořádně pravidelné, které bychom chtěli udělat, ale nemáme zatím jistotu, že jsme opravdu církví, která se modlí. Ráda, horlivě a vytrvale.

Když takto budujeme svůj soukromý vztah s Pánem, potom se pro nás stane samozřejmostí to, co bylo také pro Ježíše samozřejmostí a co bylo třetím takovým nejzásadnějším důvodem jeho modliteb:

Ježíš se modlil za věci, které měly přijít. Před každým důležitým rozhodnutím, nebo milníkem, před každou velkou událostí vidíme Ježíše, jak tráví čas na modlitbách. A nejenom aktuálně, když dané události přišly. Podívejme se do deváté kapitoly Lukáše:

  • Lukáš 9,28-31 Za týden po této rozmluvě vzal Ježíš s sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil na horu, aby se modlil. A když se modlil, nabyla jeho tvář nového vzhledu a jeho roucho bělostně zářilo. A hle, rozmlouvali s ním dva muži - byli to Mojžíš a Eliáš; zjevili se v slávě a mluvili o cestě, kterou měl dokonat v Jeruzalémě.

Ježíš se modlil za stejnou věc, za kterou se modlil později v zahradě Getsemane. Můžeme se právem domnívat, že dílo kříže bylo součástí Ježíšových pravidelných modliteb. Ježíš se modlil za to, aby dokonale naplnil Boží vůli, aby dovedl dílo kříže až do konce.

To je něco, co by mělo být také součástí našich modliteb - abychom naplnili Boží vůli a byli jeho svědky kdekoliv jsme a cokoliv děláme.

Často jsme jako křesťané smutní, že naše svědectví má jenom malou váhu, že lidé nechtějí slyšet evangelium, že slova, jako kdyby padala na tvrdou skálu.

V pátek jsem dostal email od Anny Chen. Psala o své švagrové, mamince obou holek, které Anna vychovává. Anna se za svou švagrovou již deset let modlí. A obě holky se za svou maminku také horlivě každý den modlí. A po deseti letech modliteb Bůh odpověděl. Tato žena začala číst Boží Slovo a minulý týden sama od sebe šla do církve. To je veliká Boží milost a my se můžeme přimlouvat společně s Annou.

První církev se ve Skutcích 1 deset dní modlila, potom Petr vystoupil a deset minut kázal a bylo spaseno tři tisíce lidí. Dnes se církev deset minut modlí a potom deset dní káže a výsledek je jenom velmi ubohý.

Anglický kazatel devatenáctého století přezdívaný také kníže kazatelů, Charles Spurgeon, odpověděl na otázku, v čem je moc jeho kázání slovy: Moji lidé se za mě modlí. Tam byla skrytá moc jeho kázání. Když se podíváte na jeho kázání, tak jsou napsaná velmi těžkým jazykem, jsou to docela složité věty a velmi hluboké myšlenky, jeho kázání byla docela dlouhá a těžká. Přesto, ať již kázal kdekoliv, místa v sále byla vždycky obsazená lidmi vzdělanými i nevzdělanými, chudými i bohatými. Protože jeho lidé se za něj modlili.

I Ježíš se modlil za své učedníky. Modlil se celou noc. Jenom Lukáš nám zaznamenává tento detail. Celou noc strávil Ježíš na modlitbách za dvanáct učedníků. My víme, že bylo mnohem více učedníků kolem Ježíše. V Lukášovi 10 uvidíme vyslání 70. A ve Skutcích 1 se sešlo k modlitbám 120 učedníků. Z tohoto zástupu Ježíš potřeboval vybrat užší skupinu. A tak se modlil.

Jak jednáme my, moji milí, když potřebujeme udělat důležité rozhodnutí? Je to jedno, jaké je to rozhodnutí, protože všechno, co děláme, máme dělat k Boží Slávě. Jsme ochotni tak moc znát Boží názor na věc, že se budeme chtít vzdát i spánku?

13 Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly:

Kolem Ježíše byl shromážděn zástup učedníků. A my můžeme znovu vidět Ježíšovu dobrotu a svrchovanost. Je to Ježíš, kdo rozhoduje. Je to on, kdo vybral apoštoly. Nebylo tady nic speciálního, na základě čeho by si někdo mohl říct, tak teď jsem apoštol. Ježíš to udělal, bylo to jeho dílo a nikoliv rozhodutí lidí. On je prohlásil za apoštoly a oni mu sloužili. Oni si to nevybrali. Ježíš si vybral je.

Chtěl bych se na chvíli zastavit u apoštolů. Ježíš jich vybral dvanáct a nazval je apoštoly. Ježíš vybral omezenou skupinu učedníků. A Marek nám krásně popisuje, co to pro ně znamenalo:

  • Marek 3,14-15 Ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, aby je posílal kázat a aby měli moc vymítat zlé duchy.

Aby byli s ním. Aby žili s ním. V jeho blízkosti, ve společenství s ním. Už jsme mluvili o intimním vztahu s Bohem - a zde se to znovu opakuje. Obyčejní lidé byli povoláni do neobyčejného vztahu.

Aby je posílal kázat. To byl hlavní úkol apoštolů. Kázat Boží Slovo. To se naučili s Ježíšem a to dělali i tehdy, když Ježíš odešel do Boží slávy. A církev zůstávala v učení apoštolském.

A aby měli moc vymítat zlé duchy. Marek zapsal:

  • Marek 16,20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.

Podobně v listu Židům můžeme číst něco podobného:

  • Židům 2,3-4 První spasení zvěstoval sám Pán, a ti, kdo uslyšeli, dosvědčili toto spasení i nám; Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

Dovolte mi ještě několik poznámek k apoštolům: ta první se týká původu apoštolů. O koho se jednalo? Byli to nějací náboženští horlivci? Lidé z horních deseti tisíc? Byli to špičky náboženského života v Izraeli? Nikoliv.

Je to naprosto fascinující, ale apoštolové byli stejní lidé, jako jsme my. Obyčejní rybáři, dále zde byl jeden bývalý celník a další možná obchodníci nebo řemeslníci - nevíme. Ale byli to lidé ze zástupu, který se tlačil na Ježíše.

Každý, kdo má vztah s Ježíšem Kristem, kdo je s ním v osobním obecenství, každý takový je učedníkem Ježíše a patří do tohoto úzkého kruhu.

Ale ten kdo nemá vztah s Ježíšem, tak může být sebevíc nábožensky založený, a přesto není Ježíšovým učedníkem.

A zde jsou tito muži:

14-16 Šimona, kterému dal jméno Petr, jeho bratra Ondřeje, Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona zvaného Zélóta, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se pak stal zrádcem.

Rybář Šimon, kterému Pán změnil jméno na Petr. Horlivý, ale také také zbrklý, člověk, který rád spal, muž, který rád bral věci do vlastních rukou, takže často slyšel napomenutí z úst Pána.

Jeho bratr Ondřej. Ten Ondřej, který Petra přivedl k Pánu (J 1,40-42). Přesto byl Petr později mnohem významnější než Ondřej.

Jakub a Jan. Bratři Zebedeovi, společníci Petra a Ondřeje, rybáři. Později jim Ježíš dal jméno Boanerges - synové hromu, kvůli jejich rychlým soudům. Jan je nazýván také miláčkem Páně a je podle církevní tradice jedním ze dvou apoštolů, který nezemřel mučednickou smrtí. Jan podle svědectví církevních otců zemřel ve velmi vysokém věku v Efezu, potom co se vrátil z vyhnanství na ostrově Patmos. Všichni ostatní zaplatili za evangelium svým životem. Jan byl pravděpodobně poslední z apoštolů, když umíral. Jeho bratr Jakub byl první z apoštolů, který zemřel kvůli své víře (Sk 12). Herodes ho dal stít a podobně chtěl zavraždit také Petra. Toho ale Bůh vysvobodil z vězení.

Jakub, Jan a Petr - to byl nejužší kruh Ježíšových učedníků. Tito tři měli zvláštní výsady. Jenom oni tři byli s Ježíšem v domě představeného synagogy Jaira, když Ježíš vzkřísil jeho dceru. Jenom tito tři byli s Ježíšem na hoře proměnění, když Ježíš rozmlouval s Mojžíšem a Elijášem o díle kříže. Tito tři byli také těmi, kteří se měli modlit společně s Ježíšem v zahradě Getsemane tu noc, před ukřižováním. A tito tři spali, místo aby se modlili.

Filip, který byl z Betsaidy, stejného města odkud pocházel Petr a Ondřej a také Jakub a Jan. Je to první učedník, kterého Ježíš sám vyhledal a vyzval ho k následování.

  • Jan 1,45 Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta."

Toho Natanaela, kterému se říkalo také Bartoloměj a o kterém Ježíš prohlásil:

  • Jan 1,47 Hle, pravý Izraelita, v němž není lsti.

Natanael byl z Kány Galilejské, kde Ježíš proměnil vodu ve víno (J 21,2).

Matouš Lévi, celník z Kafarnaum, který opustil svou celnici a následoval Ježíše. Později uspořádal hostinu pro Ježíše, jak jsme viděli v páté kapitole Lukáše.

Známý Tomáš - Dvojče, nevěřící Tomáš, který když spatřil Ježíše po jeho vzkříšení, prohlásil:

  • Jan 20,28 Můj Pán a můj Bůh.

Jakub Alfeův - to je postava, o které víme ze všech apoštolů nejméně. Jediné, co víme, je, že byl syn Alfeův a že si ho Ježíš vybral mezi svých dvanáct apoštolů.

O něco málo více víme o Šimonovi. Matouš a Marek ho nazývají Šimonem Kananejským, což je pouze jiné označení pro označení, které používá Lukáš - zélóta. Pravděpodobně se jednalo o stoupence politické a náboženské strany zélótů, kteří chtěli bojovat proti římské nadvládě. A později to také udělali a jejich povstvání znamenalo konec Jeruzaléma i chrámu.

Juda Jakubův, zvaný také Tadeáš. To byl ten Juda, který se Pána ptal:

  • Jan 14,22 Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?

A konečně je mezi apoštoly Jidáš Iškariotský. A jak Lukáš poznamenává - ten se stal zrádcem.

  • Jan 6,64 Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí.
  • Jan 6,70 Ježíš jim odpověděl: "Nevyvolil jsem si vás dvanáct? A přece jeden z vás je ďábel."
  • 71 Mínil Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Ten ho totiž měl zradit, jeden z Dvanácti.

Jidáš byl tím druhým z apoštolů, který nezemřel mučednickou smrtí. Jidáš spáchal sebevraždu.

  • Matouš 27,3-5 Když Jidáš, který ho zradil, viděl, že Ježíše odsoudili, pocítil výčitky, vrátil třicet stříbrných velekněžím a starším a řekl: "Zhřešil jsem, zradil jsem nevinnou krev!" Ale oni mu odpověděli: "Co je nám po tom? To je tvoje věc!" A on odhodil peníze v chrámě a utekl; šel a oběsil se.

Toto je dvanáct apoštolů. Těchto dvanáct zaujalo zvláštní místo. Je to symbolické číslo - dvanáct - jako bylo kmenů Izraele. Těchto dvanáct apoštolů bylo zvláštních a žádní jiní apoštolové už nebyli jako oni. Jejich výjimečnost vidíme na řadě míst v Novém zákoně:

V knize Skutků, v první kapitole, kde dochází k volbě dvanáctého apoštola na místo Jidáše, který zradil. Losem byl vybrán Matěj.

  • 1 Korintským 15,5-8 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.
  • Zjevení Janovo 21,14 A hradby města byly postaveny na dvanácti základních kamenech a na nich bylo dvanáct jmen dvanácti apoštolů Beránkových.

Dvanáct apoštolů má své zvláštní místo. Je to patrné při volbě Matěje - podívejme se jaká kritéria musel splnit kandidát na uprázdněné místo:

  • Skutky apoštolské 1,21-22 Proto jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš byl mezi námi, od křtu Janova až do dne, kdy byl od nás vzat, musí se spolu s námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání."

V Novém zákoně jsou ale také další apoštolové:

  • 1 Korintským 12,28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení.

Ale podívejme se, když už mluvíme o apoštolech, co dalšího o nich říká Boží Slovo. Už jsme četli oddíl z listu Korintským 15, který vypadá, že jedním ze znaků apoštola bylo to, že viděl vzkříšeného Ježíše Krista.

  • 1 Korintským 15,5 ukázal se Petrovi, potom Dvanácti.
  • 1 Korintským 15,7-8 Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

A na jiném místě Pavel napsal:

  • 1 Korintským 9,1 Nejsem apoštol? Neviděl jsem Ježíše, našeho Pána? Nejste vy mým dílem v Pánu?

A další charakteristika je:

  • 2 Korintským 12,12 Znaky mého apoštolství se mezi vámi projevily s přesvědčivou vytrvalostí, v znameních, divech a mocných činech.

Vzpomínáte, co jsme četli z listu Židům?

  • Židům 2,4 Bůh potvrzoval jejich svědectví znameními, divy i rozličnými projevy své moci a rozdílením Ducha svatého podle své vůle.

Jako kdyby autor listu Židům poukazoval zpět k očitým svědkům vzkříšení Ježíše Krista. Zdá se, že dar apoštolství byl omezen na generaci očitých svědků vzkříšení. Jsme tedy o něco ochuzeni? Nikoliv. Celé poselství apoštolů je pro nás uchované Duchem Svatým v Božím Slově.

  • 1 Timoteovi 4,6 Toto bratřím zdůrazňuj a budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, vychovaným slovy víry a pravého učení, které sis osvojil.

Slova víry a pravého učení, které Timoteus svěřil věrným lidem, kteří byli schopni učit zase druhé. Totéž udělal Ježíš se svými učedníky. Když vybral dvanáct učedníků, sestoupil dolů, pohlédl na učedníky a učil je (v. 20nn). A společně s nimi také veliký zástup, který se shromáždil. Ale bylo zde oněch dvanáct, kteří budou učit zase druhé, aby se evangelium mohlo šířit až na sám konec země.

17-19 Sešel s nimi dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského; ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy. A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny.

Shromáždil se veliký zástup, aby slyšeli Ježíše a aby byli uzdraveni. Vycházela z něho moc a uzdravovala všechny.

Ježíš posílá své učedníky ke všem národům, do celého světa. Ale začíná tím, že jim to názorně předvání na malém vzorku tehdejší populace. Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte - to byla zkušenost učedníků. Lidé z Judska i Jeruzalému, z pobřeží Týru i Sidónu. Ti všichni potřebovali slyšet evangelium. A na všechny se dostalo. Učedníci to zakusili a proto, když později slyšeli Ježíšova slova:

  • Marek 16,15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.

Tak sice chvilku váhali - pamatujme na to, že to byli lidé jako my, ale nakonec, jak svědčí Marek:

  • Marek 16,20 Oni pak vyšli, všude kázali; a Pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními.

Kéž bychom i my byli takovými poslušnými učedníky. Učedníky, kteří budou následovat vzor svého Pána a Mistra. Učedníky, kteří se modlí, učedníky, kteří svědčí a kteří připravují další ke svědectví.

Lukáš je nám v tom dalším dobrým vzorem - on měl jednoho člověka, od kterého čerpal a tím byl apoštol Pavel a našel jednoho člověka, s nímž to, co načerpal, sdílel - a to byl Theophilos. A díky tomu zde máme toto nádherné svědectví o Ježíši Kristu.

Modleme se za to, aby každému z nás Pán dal člověka, s nímž budeme moci sdílet evangelium, kterému budeme moci ukazovat na nádheru Ježíše Krista, kterého povedeme do stále bližšího obecenství s Pánem. A potom zůstaňme věrní a vytrvejme na modlitbách, protože Bůh je věrný a vyslýchá naše prosby.

  • Efezským 3,20-21 Tomu pak, který působením své moci mezi námi může učinit neskonale víc, než zač prosíme a co si dovedeme představit, jemu samému buď sláva v církvi a v Kristu Ježíši po všecka pokolení na věky věků! Amen.

Osnova kázání