Jméno nad každé jméno (Žalm 8)

Když mu tedy podrobil všecko, znamená to, že nezůstalo nic, co by mu nebylo podmaněno. Žd 2:8

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 2. prosince 2018                           

Úvod

Pokoj vám Bohu milí, drazí a vzácní! Jsme církev Boží, sloup a opora pravdy. Jsme chrám Boží a těla Kristova. Dovolte mi, abych dnes začal jinak. Slovy z úvodu Ježíšovi velekněžské modlitby. Protože ta velmi dobře charakterizuje a vystihuje, proč jsme dnes tady. Proč nejsme všude tam venku. A když budeme v srdci přemýšlet nad slovy velekněžské modlitby našeho Pána a Spasitele. Třeba před každou biblickou, nebo v sobotu odpoledne a večer. Uvidíme, že je to dobré rozjímání nad samotnou podstatou, toho, kdo je Bůh, kdo jsme my jako církev i jednotliví křesťané. Naše srdce to dobrým způsobem připraví na slyšení, kázání i zvěstování, na službu i obecenství. Pán Ježíš ve své velekněžské modlitbě říká:

  • Jan 17:1-9  Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.  A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji;

Drazí přátelé, to je klíč k pochopení toho, proč jsme dnes tady a ne někde v nákupním centru, v posilovně, či v sauně, nebo jen tak doma v posteli a před televizí. Máme velikého Boha a Spasitele Ježíše Krista. Máme věčný život. Bylo nám zvěstováno, zjeveno a do srdce zaseto to jméno jmen. Tak jsme Ho přijali! V pravdě jsme poznali a uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého a má slova věčného života. Mt 16, 16

Dnes máme nádherný, oslavný text před sebou. Ne, že by takový nebyl každý text, který vykládáme z Písma. Ale žalm osmý sám osobě je chvalozpěvem. Modlitbou chvály, vděčnosti a úžasu nad Božím majestátem. A není náhoda, že v žalmu osm je vyvyšováno právě jméno Boží. Pojďme si ho přečíst.

Žalmy 8:1-10  Pro předního zpěváka podle gatského způsobu. Žalm Davidův. Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil: Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách. Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!

Odkazy: J 17, 1-9; Mt 16, 16;

Boží neuchopitelná velikost a majestát verše 2-4

a. Vyjádření nevyjádřitelného

Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa.

Náš žalm začíná nádhernou chválou a vyvyšováním Boha a právě Božího jména. David zpívá: „Hospodine, jak vznešené je tvé jméno po celé zemi!“ Bůh je vznešený, Jeho jméno je vznešené. Co to vlastně znamená, když řekneme, že něco, nebo někdo je vznešený? Vznešeného rodu. Slovo vznešený znamená majestátní, honosný, ušlechtilý, nebo velkolepý. Ten, kdo je vznešený, nebo jehož jméno, rozumějte konání, pověst i celé bytí, je vznešené, to je ten, kdo je naprosto ryzí ve své podstatě. Celé jeho bytí je dokonalé, skvoucí se a zářící, nade vším ostatním.

Majestát znamená vládu a moc, autoritu přirozeně vyplývající a danou z podstaty. Boží jméno, Bůh sám se také skutečně má čím honosit. Být honosný ve svém charakteru a bytí znamená být více, než vše ostatní. Znamená to být uvnitř drahocenný, hodnotný, skutečně dobrý a to v protikladu a v nedostižném poměru proti všemu ostatnímu. Honosíte se prostě, protože jste víc, máte víc a v daleko nedozírné kvalitě. A Bůh je skutečně takto honosný a dobrý. Dokonce Písmo praví, že jen On je dobrý! V Lukášovi čteme.

  • Lukáš 18:18-19  Jeden z předních mužů se ho otázal: "Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?" Ježíš mu řekl: "Proč mi říkáš `dobrý´? Nikdo není dobrý, jedině Bůh

Ježíš na tomto místě záměrně odpovídá tomu muži tímto způsobem. Chce ho přivést k poznání toho, že on je ten dobrý Bůh a Boží Syn. Ale vidíme, že Písmo mluví jasně. Jen Bůh je dobrý v tom smyslu, že je dokonale majestátní, honosný, ušlechtilý a vznešený. Jen On v tom má absolutní plnost. Je zárodečným zdrojem, pramenem a dárcem vší vznešenosti, majestátu a dobroty. A David to ví! „Hospodine, jak vznešené je tvé jméno nad celým stvořením!“

David nazývá Boha tím, který je oddělený a maximálně vyvýšený nad vše, co je lidskému oku i srdci zřejmé a patrné. Všimněte si, že vidí velebnost Boha vysoko nad nebesy. Nebesa jsou tím, co člověk vidí, ale nedohlédne na jejich konec. Díváme se do vesmíru. Máme veliké teleskopy na zkoumání vzdálených galaxií, ale konec vesmíru nedohlédneme a ani se ho nedopátráme. A to se pořád pohybujeme v rovině stvořeného. Bůh, který je nestvořený a má život sám v sobě ale svou velebností dlí vysoko nad těmito nebesy i nad nebesy nebes. A to jako Stvořitel, Příčinná realita a Pán.

  • Deuteronomium 10:14  Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes, země a všechno, co je na ní.

David velebí Boha, chce, aby každý slyšel a viděl, jak skvostný a zářící je Hospodin zástupů. Je to jako uchopit neuchopitelné a vyjádřit nevyjádřitelné, když jako pouhá stvoření máme své hranice v myšlení i řeči. A proto i David musí sáhnout  proto, co má k dispozici. Používá obrazy a připodobnění k tomu, aby ukázal Boha v Jeho velikosti, síle a moci. A záměrně k tomu používá extrémní kontrasty, vyjádření a protiklady. Podívejme se na to.

b. Nepatrní a bezbranní, jako zbraň v pravici Všemohoucího!

Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou.

Bůh podle Davida porazil všechny své protivníky tím, že vybudoval mocný val úst nemluvňat a kojenců. Tento val z malých, bezmocných a zcela závislých drobečků zastavil silného nepřítele kypícího a planoucího záští a pomstou. Je schopen Bůh činit takové věci? Zcela nepochybně. Náš Bůh je Bůh všemohoucí a všechno, co chce, koná! (Ž 115, 3)

Všichni si také jistě vzpomeneme na slova Pána Ježíše farizeům, kteří napomínali Ježíšovi učedníky a tím vlastně i Jeho.

  • Lukáš 19:37-40  Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" Tu mu řekli někteří farizeové ze zástupu: "Mistře, napomeň své učedníky!" Odpověděl: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení."

Bůh má tedy moc učinit, že kamení bude Boha velebit, chválit a vyvyšovat, pokud bude chtít a bude to potřeba. Má tedy i moc způsobit, že ústy nemluvňat zastaví a porazí své nepřátele.

Chtěl bych ale, abychom si uvědomili, že tyto obrazy nejsou jen pouhé metafory, či připodobnění. Ono se totiž obojí stalo! Podívejme se na církev. Čím je? Nejsme my ta zcela bezbranná, na Bohu závislá, proti vesmírným mocnostem i okolnostem našich životů v padlém světě malinkatá nemluvňata, nejsme ti kojenci?

Není to modlitba, kterou Bůh vložil do našich úst? Není to vyhlašování mocných Božích skutků, evangelia Ježíše Krista? To je přeci ten val, který Bůh buduje prostřednictvím nás maličkých, bezmocných a závislých. Víra, kterou Bůh vložil do srdce Davida a dalších, do srdce svých dětí, to je ten val, co poráží a přemáhá svět (1 J 5, 4-5)!

My jsme k tomu povoláni, abychom vyhlašovali Jeho mocné a bázeň budící činy. Abychom vyvyšovali Jeho jméno. A to evangeliem Ježíše Krista. Kristus námi zvěstovaný, to je ten kámen, val, o který se nepřátelé Boha i Ježíšova evangelia drtí a kácí.

  • 1 Petrův 2:7-9  Vám, kteří věříte, je vzácný, ale nevěřícím je to `kámen, který stavitelé zavrhli; ten se stal kamenem úhelným´, ale i `kamenem úrazu a skálou pádu´. Oni přicházejí k pádu svým vzdorem proti slovu - k tomu také byli určeni.  Vy však jste `rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu´, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

Takže my jsme ti kojenci, ta nemluvňata. A Bůh je ten vítěz. Ten kdo jedná. Ten, komu nezáleží na tom, co třímá ve své pravici za nástroj. Protože Bůh může vyjet do bitevní vřavy ne na válečném oři, ale na oslátku! Tak jak to učinil v osobě našeho Spasitele! Bůh může vyjet proti mečům a dalším zbraním s husím brkem. Nebo s chmýřím z bodláku.

Bůh může vyjet proti nepříteli plnému hněvu a zuřivé zášti i v těle člověka, jen v bílé říze, s  rukama prázdnýma, kde jedinou zbraní bude slovo, pravda Jeho úst. Jeho nepřátelé tak budou vždy rozdrceni! To je Kristus, jenž hříchu neučinil. On nespílal, když byl mučen a vražděn. Jeho zbraní byla pravda. On sám je pravda.

A když budeme mluvit o kamenech, co velebí, chválí a vyvyšují Boha a Jeho jméno? Co nás napadne? Ne-li sám prorok Ezechiel? Přečtěme z něho.

  • Ezechiel 11:17-20  Proto jim řekni: Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z pronárodů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou. Přijdou tam a odstraní z ní všechny její ohyzdné a ohavné modly.  A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa,  aby se řídili mými nařízeními, zachovávali moje řády a jednali podle nich. I budou mým lidem a já jim budu Bohem.

Už je nám to jasné? Jsme kamení oživlé Duchem pravdy. I kamení bude volat, velebit a chválit Boha, když Bůh dá. Takový je Bůh. Takový je Boží majestát. To je Hospodinova velebnost a důstojnost vyvýšená až nad nebesa nebes.

Je něco nemožného pro Pána Pánů? Velebný, důstojný, vznešený, oddělený a nanejvýš vyvýšený je náš Bůh. Bůh zaslíbil, že potomstvo Davidovo bude stát navždy a pevně. Církev Krista je tím potomstvem. Slyšme úžasná slova žalmu 89.

Žalmy 89:2-9  O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost, řekls: "Uzavřel jsem smlouvu se svým vyvoleným, přísahal jsem Davidovi, svému služebníku: Dám, že tvé potomstvo bude navěky stát pevně, já jsem zbudoval tvůj trůn pro všechna pokolení." Nebesa ti, Hospodine, vzdávají za tvůj div chválu, shromáždění svatých velebí tvou věrnost. Vždyť kdo v oblacích se může Hospodinu rovnat? Kdo z Božích synů se podobá Hospodinu? Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe. Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? Jsi nepřemožitelný, Hospodine, a tvá věrnost tě provází všudy.

Ústa nemluvňat a kojenců. Církev Boha živého, nevěsta Ježíše Krista. Ti, kteří tápali v temnotách, a jejichž srdce bylo mrtvé a kamenné. To je nyní potomstvo Hospodinovo, jež stojí v tomto světě jako mocný val proti nepřátelům evangelia. Zastaví je, tento val nebude překonán. Stojí navěky a pevně v Kristu! Vždyť Pán Ježíš na Petrovo vyznání odpovídá takto:

  • Matouš 16:18  A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.

c. Nezměrný prostor Vesmíru v Božích prstech

Posledním přirovnáním je, když David ve čtvrtém verši prohlašuje: Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:

Představme si tedy ve své mysli mohutný prostor vesmíru, jehož konec nedohledáme. Všechny ty planety, slunce, obří hvězdy a galaxie. David říká. „To je dílo tvých prstů?!“ Tvé prsty v tom nesmírném prostoru zavěšují všechna ta tělesa, jako kolečka do hodinového strojku. Tušíme nepoznané milovaní? Čím je Bohu vesmír? Jen hodinovým strojkem. Jen stavebnicí.

Kojenci a nemluvňata jako val proti zuřivým nepřátelům. Nečiní tu Bůh něco nemožného? Pro nás nemožného? To přeci ukazuje na nesmírnou velikost a majestát Všemohoucího Boha. Stejně tak fyzická nebesa, vesmír, který je tak velkolepý a majestátní ve vztahu k člověku. Ve vztahu k Bohu se však stává maličkým a nepatrným. Je dílem Božím, ale Bůh ho činí svými prsty. Jde tedy o jemnou práci.

Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi! Svou velebnost vyvýšil jsi nad nebesa. Ústy nemluvňat a kojenců jsi vybudoval mocný val proti svým protivníkům a zastavil nepřítele planoucího pomstou. Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy, jež jsi tam upevnil:

Odkazy: Lk 18, 18-19; 19, 37-40; Dt 10, 14; Ž 115, 3; 1 J 5, 4-5; 1 Pt 2, 7-9; Ez 11, 17-20; Ž 89, 2-9; Mt 16, 18;

Stvoření člověka a Boží záměr s ním verše 5-9

a. Co je člověk?

David končí čtvrtý verš tím, že právě na vesmíru nám ukazuje Boží majestát a moc. A není to náhoda, protože v dalších verších, ve verších 5-9 budeme mluvit o člověku. O synu člověka. Korunou Božího stvoření nejsou andělé, ani vesmír, ale člověk, stvořený k obrazu Božímu. Poslouchejme verše pátý až devátý:

  • Žalmy 8:5-9  Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata  a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.

Co je tedy člověk, že ho Bůh neustále chová ve své mysli i srdci? Na jednu stranu platí, že je ultra, ultra nepatrný proti Bohu. Pokud složíme rovnici o Všemohoucím a nekonečném Bohu, o vesmíru, který je nepatrný a malý v Božích prstech, ale nesmírný a mohutný oproti člověku. Potom máme vytyčenou naší cestu. Cestu člověka, cestu evangelia. Její dvě hranice, postranní čáry jsou: Člověk jako nepatrné zrnečko prachu a člověk stvořený k obrazu Božímu. A tyto dvě postranní čáry, hranice budeme držet.

b. Vláda člověka

Takže nyní uchopíme obě dvě tyto pravdy, které mohou někomu připadat protikladné. Sledujeme rovnici Bůh – vesmír – člověk. Ve které vesmír funguje jako zrcadlo, aby ukázal na majestát Boží. Ačkoli je obrovský vůči člověku, je nepatrný a malý ve srovnání se svým Stvořitelem. A tak vidíme, že člověk je ve vztahu k Bohu zrnkem prachu. To nikdo z nás nezpochybní. Ale zároveň také vidíme, že člověk je korunou stvoření. Jediný učiněný k Božímu obrazu a panuje nad celým stvořením.

Lépe potom chápeme slova Davida ve verších 5-9: „Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností. Svěřuješ mu vládu nad dílem svých rukou, všechno pod nohy mu kladeš: všechen brav a skot a také polní zvířata a ptactvo nebeské a mořské ryby, i netvora, který se prohání po mořských stezkách.“

Bůh dal člověku výsadní postavení ve svém stvoření. Učinil ho, aby panoval nad viditelným světem jako správce. Aby tak viditelně zvěstoval Boží dobrotu a majestát. Jeho vznešenost. Bůh svěřil člověku vládu nad dílem svých rukou a vše podřizuje pod jeho autoritu. Brav, skot, divoká zvířata, ptactvo, ryby. Dokonce i mořské obludy. Genesis nám to potvrzuje:

  • Genesis 1:26-29  I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi." Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

Je to však cíl Boží? Skutečně můžeme verše 5-9 takto vzít a prohlásit, že vláda člověka nad stvořením tohoto světa je konečným záměrem a cílem Hospodinovy vůle? Když takto vyložíme tyto naše verše, dopátraly jsme se jejich plnosti? Ne!

c. Syn Člověka

Od počátku byl Boží záměr a konečný Boží cíl stvořit člověka v Kristu a pro Krista. Od počátku byl Boží záměr oslavený Ježíš Kristus, jako plný Bůh a plný člověk. Od počátku Bůh zamýšlel Kristovu nevěstu církev! Od počátku Bůh zamýšlel královskou, vznešenou svatbu. Vznešenou pro a kvůli Ženichovi, vznešenou pro nevěstu, jež si sám Nebeský Ženich vykoupil svou svatou poslušností a krví. Tak si ji připravil, aby byla zářící, nádherná, posvěcená, čistá.

Boží konečný záměr nikdy nebyl Adam s Evou a jejich potomci zde v tomto světě. Adam s Evou padli. Celé stvoření propadlo zhoubě! Nad stvořením nepanuje člověk, potomek Adamův, ale hřích a smrt. Proč?

Aby vše bylo obnoveno ke slávě Boží v Ježíši Kristu! Vše spěje nezadržitelně k vyvýšení Božího majestátu v tom jediném jménu, které je pod nebem dáno lidem a ve kterém je spasení a moc! Poslechněme si Skutky 4, 12.

  • Skutky apoštolské 4:12  V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

David volá: „Hospodine, jak vznešené je tvé jméno po celé zemi!“ Od počátku vše směřuje ke slávě v Kristu, k jednotě všeho v Kristu! K nebeské svatbě a k novému nebi a zemi. Naplněním vlády člověka nad celým stvořením, tak jak to čteme ve verších 5-9 není první Adam a jeho potomci. Plnost těch veršů nepřichází v nás samotných, ale jen a jen v Kristu. V druhém Adamovi. To On je ten Syn Člověka z verše pět. Verš pátý má silný Mesiášský podtext a nádech. Přečtu nyní z knihy proroka Daniele.

  • Daniel 7:13-15  Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno." Můj duch, můj, Danielův, byl uvnitř své schránky zmatený a vidění, která mi prošla hlavou, mě naplnila hrůzou.

Mocný Boží Syn a také Syn Člověka. Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. Byla mu dána vladařská moc a sláva království. A ta moc je věčná. Daniel mluví o oslaveném Kristu.

To je ten Syn Člověka z našeho pátého a šestého verše. To je ten, který vládne nad bravem, skotem, divokou zvěří. Nad mořskými vlnami a nad vichřicí. Skutečně vládne! Ježíš je ten, kdo protáhl chřípím Leviatana ocelový kruh a řetěz. On spoutal tohoto mořského netvora, který je v Písmu symbolem temné moci. Bůh svého Syna jen malinko umenšil. Apoštol Pavel, když mluví o posledních věcech člověka, o druhém příchodu Krista, končí těmito slovy:

  • 1 Korintským 15:24-28  Tu nastane konec, až Kristus zruší vládu všech mocností a sil a odevzdá království Bohu a Otci. Musí totiž kralovat, `dokud Bůh nepodmaní všechny nepřátele pod jeho nohy´. Jako poslední nepřítel bude přemožena smrt,  vždyť `pod nohy jeho podřídil všecko´. Je-li řečeno, že je mu podřízeno všecko, je jasné, že s výjimkou toho, kdo mu všecko podřídil. Až mu bude podřízeno všecko, pak i sám Syn se podřídí tomu, kdo mu všecko podřídil, a tak bude Bůh všecko ve všem.

Ježíš Kristus, Syn Člověka, ten, do Jehož rukou byla svěřena vláda nad vším, co je stvořeno. Plnost veršů 5-9. Pojďme nyní k závěru žalmu, k verši 10.

Odkazy: Gn 1, 26-29; Sk 4, 12; Da 7, 13-15; 1 K 15, 24-28;

Alfa i omega. Od Krista ke Kristu

.  „Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!“

Vidíme v našem dnešním textu, že se naplňují slova Písma o tom, že všechno, naprosto všechno bylo učiněno v Kristu, skrze Krista a pro Pána Ježíše Krista!

Když vezmete v Novozákonních knihách slovní spojení skrze Krista, dozvíte se:

  • Jan 1:3  Všechno povstalo skrze ně (skrze Slovo, které je Bůh, skrze Krista) a bez něho nepovstalo nic, co jest.

  • Jan 1:17  Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda (spasení) se stala skrze Ježíše Krista.

  • Skutky apoštolské 17:31  Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Zadíváme-li se na osmý žalm, na jeho začátek a konec. Uvidíme, jak David opakuje dvakrát totéž. První a poslední verš jsou naprosto identické.  „Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!“ David znovu vyjadřuje nevyjádřitelné. Boží majestát, vznešenost a vyvýšenost. Je to neotřesitelná skutečnost. Když zkoumáme osmý žalm očima Nové smlouvy, hledíme-li na žalm skrze Krista, hledáme-li v žalmu Krista, tak, jako v celém ostatním Písmu, vždyť Písmo přeci mluví o Něm, potom vidíme následující.

Souvislost a kontext nás vede k poznání, že Ježíš Kristus je to jméno, vznešené a vyvýšené nade vše, co je stvořeno a co existuje. Vyvyšováním Kristova jména, ač David vidí pouze v mlze, vyvyšováním Kristova jména král David žalm začíná i končí!

Je zde podobný princip, který vidíme v Písmu o samotném Pánu Ježíši. V Něm vše povstalo a k Němu vše směřuje. A to podle Božího odvěkého plánu. Bůh Otec si předsevzal:

  • Efezským 1:10  že podle svého plánu, až se naplní čas, přivede všechno na nebi i na zemi k jednotě v Kristu.

Pán Ježíš o sobě říká na začátku knihy Zj:

  • Zjevení Janovo 22:12-16  Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři - každý, kdo si libuje ve lži.  Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní."

A to je, drazí přátelé, evangelium! Ježíš Kristus kraluje. Sedí po pravici Boha Otce, a vše bude a již je podrobeno pod Jeho nohy.

.  „ Pane náš Ježíši, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!“

Odkazy: J 1, 3; 1, 17; Sk 17, 31, Ef 1, 10; ZJ 22, 12-16;

Aplikace

Co z toho plyne pro nás za aplikace? Především poznání, že každý člověk je stvořen skrze Krista, díky Kristu a pro Krista, který je Pán. Patříme mu všichni! Když to pochopíme, uvidíme Boží příkaz všem lidem, aby činili pokání ze Sk 17, 30 úplně v jiném světle. Kdo nebude zachráněn skrze Krista, bude skrze Krista souzen!

Za druhé. Uvidíme a poznáme výjimečnost a výlučnost Krista a Jeho jména. Jen Ježíš Kristus je ta cesta, pravda i život. Kdo se chce zalíbit Bohu, musí ke Kristu činit pokání.

Dojde nám závažnost Božího požadavku, aby naše životy byly hodné evangelia. Což nám přikazuje Pavel.

  • Filipským 1:27  Jenom veďte život hodný Kristova evangelia, abych viděl, až přijdu, nebo nepřijdu-li, abych slyšel, že zakotveni v jednom Duchu vedete jednou myslí zápas ve víře v evangelium.

Budeme také prožívat větší vděčnost, když pochopíme, že ten, který za nás zemřel, je vznešený, majestátní, velkolepý, honosný, ušlechtilý a neskonale vyvýšený nad nebesa nebes. A že velebit Ho, chválit, vzývat a vyvyšovat, poslouchat ho a patřit Mu je přes všechny těžkosti jen trochu služba, ale nadevše nevyčíslitelná odměna!

  • 2 Korintským 4:16-18  A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme. Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné.

Amen!

Odkazy: Sk 17, 30; Fp 1, 27; 2 K 4, 16-18;

Osnova kázání