Muž je hlavou ženy (Ef 5,22-24)

Posvěcení skrze manželství

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 24. března 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Nějaký ten pátek už společně procházíme Pavlovým listem církvi do Efezu. Jsme v oddíle v páté kapitole, který mluví o plnosti Ducha svatého v manželství. Otevřete spolu se mnou Boží slovo v listu Efezským a budeme číst od 21. verše páté kapitoly až do konce kapitoly.

Celý tento oddíl navazuje na příkaz naplňovat se Duchem svatým. Na prvním místě mluví o vztahu k Bohu. A hned potom jde ke vztahům s lidmi. To je Pánovo velké přikázání – milovat Boha a milovat bližního svého (Mt 22,37-39). Začali jsme plností Ducha svatého ve vztazích ve 21. verši tím, že jsme mluvili o vzájemné podřízenosti jedněch druhým. Minule jsme mluvili o stvoření muže a ženy, abychom si připomněli, že člověk byl stvořen jako muž a žena a je korunou celého stvoření. Má ohromnou výsadu reprezentovat Boha na zemi, protože byl stvořen k Božímu obrazu. A křesťan je člověk, který podle listu Efezským obléká nové lidství:

  • Ef 4:24 … stvořené k Božímu obrazu ve spravedlnosti a svatosti pravdy.

Křesťan je člověk, který uvěřil v Pána Ježíše Krista, byl zapečetěn Duchem svatým pro den vykoupení, stal se součástí jednoho společného těla, Kristovy církve, byl obdarován ke službě Kristově církvi, k budování tohoto těla. To všechno je Boží dílo v životě člověka, který byl mrtvý ve svých vinách a přestoupeních. Bůh ho ze své milosti a z lásky, kterou má k těm, které před stvořením světa předurčil ke spasení, vzkřísil z duchovní smrti a oživil ho v Kristu. Křesťan je člověk, který je v Kristu. Proto je o křesťanech řečeno:

  • Efezským 2:10 Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil.

Ve druhé polovině listu Efezským mluvíme přesně o těchto skutcích, které Bůh ze své milosti připravil pro své svaté. Jsou to skutky, které vedou k Boží slávě, které vedou k vyvýšení Pána Ježíše Krista, které nás posvěcují, které nás učí zapírat sebe sama a odevzdávat se v lásce druhým. Proto je na prvním místě vzájemná podřízenost, což je charakteristický rys lásky. Láska dává přednost druhým, zajímá se o to a má na mysli to, co slouží druhým a ne sobě. A to neznamená nic jiného, nic menšího, než naprostou podřízenost. Vzpomeňte si, jak o sobě mluvil náš Pán, když byl na zemi:

  • Mt 20:28 Tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

Přesně o tom je život jednotlivých křesťanů a celé církve. Jsme tady proto, abychom sloužili druhým. A úplně stejně to platí také ve všech ostatních vztazích, které máme, a na prvním místě v manželství. Sem směřuje celý ten oddíl, který jsme četli. Pavel mluví o vztahu muže a ženy, mluví o manželství, které je vztahem, závazkem mezi jedním mužem a jednou ženou (a chci to zdůraznit, protože dnes se mluví manželství dvou mužů nebo dvou žen, nebo dokonce více jednotlivců mnoha různých pohlaví, ale žádný takový vztah nemá právo být nazýván manželstvím). A všimněte si, jak ohromným prohlášením Duch svatý ústy apoštola završuje slova o manželství:

  • Ef 5:32 Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev.

Vztah mezi mužem a ženou je tajemstvím a existuje zde zjevná paralela, podobnost se vztahem Krista a jeho nevěsty, církve. Manželství křesťanů ukazuje na Krista a církev. Manželství křesťanů je svědectvím o Kristu a jeho nevěstě. Milovaní, vidíte, jak veliké věci pro nás Pán připravil? Nejenom, že nám dal veliké spasení, ale dal nám také výsadu svým životem ukazovat na něj samotného. A náš dnešní text nám ukazuje, jak to je možné v životě ženy, manželky. V našem dnešním textu je příkaz (v. 22), jeho vysvětlení (v. 23) i jeho aplikace (v. 24). Pojďme tedy do vlastního textu Písma.

I. Podřizujte se jako Pánu (v. 22)

Před námi je příkaz Božího slova určený primárně ženám, na který se musíme dívat skrze 32 verš. Zde musíme tak trochu začít, protože zde se nám odhaluje smysl manželství. V minulém kázání jsme viděli Boží plán pro muže a ženu. Viděli jsme, že Bůh stvořil muže a ženu jako rovnocenné bytosti. Muž není více než žena a žena není více než muž, a to i přes to, že muž byl stvořen jako první, a žena byla stvořena na lepším místě a z lepšího materiálu než muž (viz Gn 2,7-9.21-22). Bůh stvořil člověka pro vztah – jednak se sebou samým, a jednak pro vzájemný vztah. Mezi zvířaty nenalezl člověk pomoc sobě rovnou (Gn 2,20). Cílem vztahu mezi mužem a ženou bylo plodit se a množit se a naplnit zemi Božím obrazem, jímž člověk je.

Náš oddíl v listu Efezským nás vede ještě o krok dál a odhaluje nám, že cílem vztahu muže a ženy je Kristova sláva. V praktickém slova smyslu to znamená, že smyslem manželství je posvěcení muže a ženy a jejich dorůstání do podoby Pána Ježíše Krista. Musíme zdůraznit, že mluvíme o křesťanském manželství. Manželství, které je popsané jako obraz vztahu Pána Ježíše Krista a jeho nevěsty, je manželství, které začíná ve verši 21 našeho textu, tedy u bázně Kristovy. Každé manželství, dokonce i manželství nevěřících lidí nějakým způsobem ukazuje ke Kristu, ale jenom manželství lidí, kteří žijí v bázni Kristově, je skutečným obrazem Krista a jeho nevěsty. Je to manželství, které má kromě fyzického rozměru také rozměr duchovní – muž a žena jsou spojeni v jedno v Kristu. V takovém manželství se naplno bude projevovat Kristova láska.

Bůh nedal člověku manželství, aby naplnil sobecké touhy padlého člověka. Bůh nedal muži ženu proto, aby naplnil sobecké žádosti muže a nedal ženě muže proto, aby naplnil sobecké žádosti ženy. Bůh nám dal manželství, aby nás přetvářel do podoby Pána. Manželství je ohromným nástrojem posvěcení v životě křesťana. Ale musíme také říci, že křesťané, kteří nežijí v manželství, nejsou o posvěcení ochuzeni. Jejich druhem je Pán a jejich život je cele zaměřený na Pána a není rozptylován tělesnou stránkou manželství. Písmo říká:

  • 1K 7:27-35 Máš ženu? Nechtěj se s ní rozejít. Jsi bez ženy? Žádnou nehledej. Ale i když se oženíš, nezhřešíš. A vdá-li se dívka, nezhřeší. Dolehne však na ně tíseň tohoto času. Toho vás chci ušetřit. Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčí, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí. Já bych však chtěl, abyste neměli starosti. Svobodný se stará o věci Páně, jak by se líbil Bohu, ale ženatý se stará o světské věci, jak by se zalíbil ženě, a je rozpolcen. Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži. To vám říkám, abych vám pomohl, ne abych vás uvedl do nesnází, ale abyste žili důstojně a věrně lnuli k Pánu bez rozptylování.

Jsou křesťané, kteří nežijí v manželství a kteří si myslí, že by se jim žilo mnohem lépe, kdyby žili v manželství. Ale Písmo říká, že ne. Stejně tak jsou křesťané, kteří žijí v manželství a myslí si, že by jim bylo lépe, kdyby nežili. Ale znovu – Písmo říká, že ne. Bůh jedněm i druhým určil jejich prostředek posvěcení – pro jedny je to život, který je těžký, protože jsou sami a učí se žít jenom v závislosti na Pánu. Pro druhé je to život, který je velmi těžký, protože Bůh je spojil s jiným hříšníkem a na vztahu s tím hříšníkem je učí žít v naprosté závislosti na Pánu. Manželství je tavícím kotlem, který přetavuje pýchu člověka a jeho vzpouru proti Bohu.

Příkaz, který je určený ženám, je toho důkazem. Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu. Žena se má podřídit svému manželovi. Má poddaná a oddaná jenom svému manželovi. A to znamená, že musí odložit své sobectví, že musí odložit svou pýchu a touhu po nezávislosti a cele se oddat svému manželovi. To je taková motorová pila našeho posvěcení – motorová pila, která bude odřezávat všechny ratolesti, které v našem křesťanském životě nenesou žádné ovoce. Když se spojí dva hříšníci do jednoho společného života, nevede to k potlačení hříchu, ale rozhojnění hříchu. Teprve bázeň Kristova, poslušnost Kristovu slovu, vede k posvěcení, tedy k odřezávání hříchu z křesťanova života.

Muž a žena jsou si rovni před Bohem. Jsou to dvě rovnocenné bytosti, přesto Bůh určit jinou roli muži a jinou roli ženě. K roli muže se dostaneme příště, v tomto textu se mluví o roli ženy. Žena se má podřizovat svému muži jako Pánu. Stejně jako se podřizuje Kristu, právě tak se má podřizovat svému manželovi. A všimněte si důležité věci – v našem textu je napsáno, že žena se má podřizovat svému muži jako Pánu. Není tam, že má poslouchat svého muže jako Pána. Žena není otrokyní svého muže, není ani dítětem svého manžela. O dětech Písmo říká, že mají poslouchat své rodiče – a tím, jak uvidíme, je řečeno jednak to, že se mají podřizovat svým rodičům, ale že je také mají poslouchat ve všem, k čemu je rodiče vedou. A zvlášť u těch menších dětí musíme zdůraznit, že mají poslouchat své rodiče doslova a na slovo. Ale o vztahu muže je napsáno, že se mají podřizovat jeden druhému – žena svému muži jako Pánu. A to na prvním místě znamená naprostou oddanost tomu druhému a službu.

Žena slouží svému manželovi. Pozor! Tím neříkám, že žena je služkou svého manžela. Žena slouží svému manželovi právě tak, jako Pán Ježíš slouží své nevěstě. A nikdo neřekne, že Ježíš je nějaký slouha své církve. Přesto slouží a v tomto smyslu se poddává své církvi. Hledá to nejlepší pro svou církev a to dělá. Stejně tak manželka hledá to nejlepší pro svého manžela. Nehledá to, jak by mohla vyhovět jeho sobectví, jeho vášním, jeho hloupým nápadům, jak usnadnit jeho život, aby ten muž mohl být ještě víc líný a pohodlný a ještě víc zaměřený na sebe. To není podřízenost! Křesťanská žena hledá, jak posvěcovat svého svého manžela. Hledá způsoby, jak může sloužit svému muži, aby ten muž stále více dorůstal do podoby Pána Ježíše Krista. To je skutečná podřízenost ženy manželovi.

Jestliže manželce nejde o Pána Ježíše Krista, o jeho oslavu a o to, aby v jejich manželství byl Kristus vyvýšen, potom i kdyby svého muže poslouchala na slovo (jako mají poslouchat děti své rodiče), nebude to ve skutečnosti znamenat naplnění verše 21, protože to nebude biblická podřízenost ženy muži. Tohle je vysvětlení, které nacházíme v následujícím verši, což je další bod dnešního kázání:

II. Jako je Kristus hlavou církve (v. 23)

Jak máme rozumět Pavlovu vysvětlení ve verši 23? A jedná se o vysvětlení, protože začíná slovem „neboť“, což ukazuje a navazuje na předcházející verš. Ženy podřizujte se svým mužům, neboť muž je hlavou ženy. Co znamená, že muž je hlavou ženy? Copak je žena bez hlavy? Copak nemá svou vlastní hlavu?

Žena má svou hlavu, stejně jako muž má svou hlavu a někdy, dokonce možná často to znamená, že muži a ženy jsou pěkně svéhlaví, tedy že si postaví svou hlavu. To je jenom jiné vyjádření pro lidské sobectví a tvrdost. Podívejte se na jiný text v Písmu, který nám může pomoci pochopit, co to znamená, že muž je hlavou ženy.

  • 1 Korintským 11:3 Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh.

Nejenom žena má svou hlavu někde jinde, než jenom na svém těle, ale také muž má svou hlavu jinde, než na svém krku a dokonce nám tento text říká, že Pán Ježíš Kristus má svou hlavu někde jinde. To nás vede k otázce, co znamená hlava. V tomto smyslu je hlavou myšlena autorita. A zamyslete se nad tím veršem – není to tak, že by žena, muž nebo Kristus neměli autoritu sami o sobě. Ale je to tak, že se všichni podřizují nějaké další autoritě. Žena se podřizuje autoritě muže, muž se podřizuje autoritě Krista a Kristus se podřizuje autoritě Otce. Z knihy Genesis jsme si ukázali, že muž a žena jsou si rovni ve své podstatě a totéž vidíme v tomto textu navzdory tomu, co se tam píše o hlavách. Muž a žena jsou si rovni a přece je muž hlavou ženy. Úplně stejně je Kristus roven Otci a přece je Otec hlavou Krista. Neznamená to ani v nejmenším, že Pán Ježíš je méně než Otec, že má menší autoritu ve stvoření, že není stejné podstaty. Kdyby Pán Ježíš nebyl stejné podstaty, potom by tento verš vedl k tomu, že muž je něco víc než žena, že žena je nižší stvoření než muž, protože je tady vedle sebe položen vztah muže a ženy na jedné straně a vztah Boha Otce a Boha Syna na druhé straně.

Na co tedy ukazuje autorita v tomto smyslu? Jak se projevovalo, že Ježíšovou hlavou je Otec? Naprostou podřízení Otci. Co to znamená? Byl Ježíš nesvéprávný? Nebo snad nedělal žádná vlastní rozhodnutí? Nebo jen čekal, dokud mu Otec neřekl, co má dělat? Nic takového! Ale všechno, co Pán Ježíš dělal, dělal ke slávě svého Otce. V Písmu čteme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa (1J 4,14). Ale právě tak čteme, že Syn dává svůj život za ovce dobrovolně, nikdo mu ho nebere (J 10,18). Boží Syn touží po tom, aby naplnil vůli svého nebeského Otce. Tím vyjadřuje, že Otec je hlavou Syna.

Když se vrátíme do našeho textu, čteme tady, že Kristus je hlavou církve. To znamená, že církev dělá to, čím oslavuje Božího syna. Církev vyvyšuje Pána, hledá jeho vůli, snaží se v Božím slově vypátrat, co se líbí Pánu a ne lidem a potom podle chce jednat. Tím církev ukazuje, že má svou hlavu v nebesích a tou hlavou je Kristus. On byl ustanoven svrchovanou hlavou církve (Ef 1,22). Tam, kde církev hledá to, co se líbí lidem, kde si myslí – jako je to napsané o církvi v Laodikeji, že je bohatá, má všechno a nic nepotřebuje (Zj 3,17), kde hledá, co se líbí Pánu podle toho, jak si to lidé představují a ne jak to říká Pán ve svém Slově, tam církev neoslavuje svou hlavu v nebesích, ale oslavuje člověka. Taková církev je jako cizoložná žena, která hledá potěšení někde jinde a Boží slovo nás vede k tomu, abychom byli opatrní, jestli vůbec máme v takovém případě mluvit o církvi. V lepším případě je taková církev jako manželka, která podporuje manželovo sobectví a manželův hřích.

Náš text říká, že muž je hlavou ženy. Muži byla dána autorita – viděli jsme to v knize Genesis. A s autoritou také zodpovědnost. Muž je zodpovědný za vedení ženy a žena se má podřizovat mužovu vedení. Problém většiny mužů je, že nechtějí vést, ale chtěli by kralovat. A v tom je obrovský rozdíl – vést totiž znamená sloužit, znamená to obětovat se, znamená to hledat to, co slouží druhému a ne sobě. Kralovat v tomto smyslu, jak jsem to použil, znamená dělat věci pro sebe, jak mě se líbí, jak já chci. Ale to není autorita, ke které Bůh povolal muže. Muži nebyla dána vláda nad ženou – důsledkem Adamova pádu je, že muž nad ženou panuje, ale to není správné, je to hřích. Muž má vést, tedy sloužit. A žena se má podřizovat mužovu vedení – tím oslavuje svou hlavu, kterou jí Bůh ustanovil, svou autoritu. Bůh dal muži a ženě společně vládu nad stvořením, ale dal jednoho druhému k tomu, aby si byli pomocí (jako pomoc sobě rovnou). Cílem tedy není vládnout nebo žít v nějaké porobě, ale cílem je sloužit jeden druhému a tím se navzájem podřizovat.

Muž byl učiněn hlavou ženy, jako byl Kristus ustanoven hlavou církve. Je to výsada, a je také zodpovědnost. Každého muže by to mělo vést k tomu, že bude žít v Boží bázni. Být hlavou znamená nést zodpovědnost. A s větší mírou zodpovědnosti se zvětšuje také přísnost Božího soudu. Podívejte se do Jakuba, kde se mluví o učitelích:

  • Jakubův 3:1 Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností.

Proč ti, kdo učí, budou souzeni s větší přísností? Protože jim byla svěřena mnohem větší zodpovědnost. Komu bylo více dáno, od toho se bude více vyžadovat. Muž byl učiněn hlavou ženy, byla mu dána jiná autorita, než jaká byla dána ženě, proto se od něho bude více vyžadovat. Od ženy Bůh vyžaduje, aby se podřizovala svému manželovi. To je způsob, jak naplňuje Boží vůli, jak oslavuje Pána Ježíše Krista, jak roste do podoby Krista. To je cesta, která jí vede ke každodennímu sebezapření, ke každodennímu nesení kříže. A může takhle žít, může se podřizovat jenom ze síly, kterou nachází u Pána. Proto tento příkaz vede k posvěcení – nejenom že učí ženu odložit své sobectví, ale vede jí to k tomu, aby usilovně hledala Pánovu tvář, protože jenom v moci Ducha svatého, v moci, kterou čerpáme z Kristova kříže, se může podřizovat svému vlastnímu manželovi, tomu hříšníkovi, kterého jí Bůh dal.

Pojďme nyní k poslednímu verši našeho textu, ke třetímu bodu dnešního kázání, kde je aplikace příkazu z verše 21.

III. Jako se církev podřizuje Kristu (v. 24)

  • Efezským 5:24 Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům.

Bůh ustanovil Krista svrchovanou hlavou církve a církev je všem podřízená Kristu. Projevuje se to tím, že církev hledá Kristovu vůli, že církev staví na první místo Kristovo slovo a jedná podle něj. Ve všech věcech chce oslavit Pána tím, že bude jednat podle jeho vůle, kterou vyjádřil ve svém Slově, v Písmu. Každý aspekt života církve by se měl podřizovat Písmu. V nedávné minulosti se vedly velké diskuze o společném uctívání – jak by se mělo v církvi uctívat? Bylo napsáno mnoho knih, vyřčeno mnoho názorů – lidé se na věc dívali z hlediska hudebního i z hlediska psychologické, někteří se dívali na pragmatické věci – jaký druh písní a hudby přitáhne nevěřící lidi do církve – a byly i církve, které si kvůli tomu najali profesionální hudebníky, aby jim zajistili kvalitní hudbu ve sboru. Ale to není způsob, jak se církev podřizuje Kristu! Tohle je způsob, jak se církev podřizuje světu! Církev musí jít do Písma a hledat, co říká Písmo o uctívání, co říká o společném zpěvu a potom to aplikovat do současné situace církve. To je způsob, jak se církev podřizuje Pánu.

A stejné je to ve vztahu muže a ženy. Naprostá většina mužů nikdy nevyjádřila svou dokonalou vůli tak jako to udělal Bůh – tedy skrze zapsané Slovo. Jak se má tedy žena podřizovat svému muže ve všem? To je velmi těžký úkol a obsahuje dvě věci, které každá žena musí udělat. Na prvním místě musí jít každá žena do Písma a hledat Krista, hledat to, co bude z Božího slova sloužit jejímu muži, čím bude její muž posvěcován, co povede jejího muže k větší lásce ke Kristu, k horlivější službě Pánu a jeho církvi, co ho povede k větší oddanosti Božímu slovu. A potom – to je ta druhá věc – musí o těchto věcech mluvit se svým mužem. Musí je společně probírat, diskutovat o nich. Podřizovat se svému manželovi neznamená čekat na příkaz svého muže – žena není otrokyně. Ale znamená to mluvit se svým mužem, hledat porozumění. Pokud muž něco rozhoduje, žena se má podílet na rozhodnutí spolu s ním – Bůh spojil ty dva do jednoho těla a proto musí oba rozumět tomu, co dělají.

Podřizování se není o slepém následování. Ale je to o plnění Boží vůle v životech obou – jak muže, tak ženy. Prací ženy je hledat Boží vůli v Božím slově, mluvit o tom se svým manželem a podřídit se vedení manžela. Jsou zde dva lidé, které Bůh spojil v jedno, a oba mají jít společně. A přesně o to jde a o tom je podřízenost ženy muži – o jednotě v manželství, o společenství, o hluboké oddanosti a vzájemnosti. To je způsob, jak manželství ukazuje na Pána Ježíše Krista a jeho církev.

O Kristu celý tento oddíl také je. Všimněte si, že v každém verši, který jsme dnes prošli, je Pán Ježíš Kristus. O něj jde. A bez něj to nejde. Vzájemná podřízenost je možná jenom v bázni Kristově. Jenom žena, která je oddaná Kristu, je schopná se podřizovat tomu hříšníkovi, kterého jí Bůh dal za manžela. Jenom žena, která je oddaná Kristu bude hledat to, co slouží jejímu muži ke svatosti a k růstu v Pánu. Jenom taková žena půjde do Božího slova, aby se učila tichosti, lásce, pokoře, dobrotě, laskavosti a moudrosti. Jenom taková žena, která se bojí Pána Boha na prvním místě, bude mít odvahu odmítnout manželovo sobectví a složit manželovi k posvěcení. Jenom žena, která hledá svou sílu u Pána, v jeho veliké moci, bude schopná se ve všem podřizovat svému muži.

Taková žena bude oslavovat Krista. Taková žena bude ozdobou svého manžela. Taková žena dojde slávy u Pána. Ale nejdřív musí být taková žena v Kristu. Aby byl Kristus oslaven, jak jsme o tom mluvili, musí nejprve přijít ke Kristu, musí činit pokání a věřit evangeliu. A potom následovat Krista.

To je výzva pro každou ženu, která zde je. Je to jedno jestli je mladá nebo starší, je to jedno jestli žije v manželství nebo ještě ne nebo už ne. Protože smysl života je jenom v Kristu, v bázni Kristově a v podřízenosti Kristu a jenom tam dojde život každé ženy naplnění. Tato výzva platí úplně stejně pro každého muži, i přes to, že Bůh mu určil jinou roli v životě a v manželství. Jenom v Kristu dojde mužův život naplnění. Proto vás chci pozvat k Pánu Ježíši, abyste se na něj spolehli – vy všichni, kteří zde jste.

Pojďte k Pánu Ježíši, spolehněte se na něj, vložte svůj život do jeho rukou – on ho naplní a požehná, on ho dovede do plnosti a dokonalosti, on ho promění a v podřízenosti jeho vůli se na takovém životě oslaví.

Osnova kázání