Za co se modlí Bůh? (J 17: 1-5)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 14. dubna 2019

A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!"

Zjevení Janovo 5:13 

 

Kristův pokoj vám,

milí bratři a sestry, vítám také všechny hosty mezi námi. Tak jak procházíme spolu Janovo evangelium, tak se již od listopadu loňského roku soustředíme na Ježíšovo  největší vyučování a posilování učedníků, které máme v Písmu. Shromážděni v jednom z jeruzalémských domů, v horní místnosti, je jedenáct nejbližších učedníků nejenom svědky Ježíšovy lásky, když jim svým příkladem ukazuje, jak si mají sloužit navzájem, když ten, který je jejich Pán a Mistr jim umývá nohy, ale jsou také přímými účastníky, dokonce objekty, cílem Kristova vyučování. Pro ně to dělá, k nim mluví. Ano, všechno co Ježíš učedníkům říká, je vyučování - a v tuto chvíli je jeho cílem především povzbudit učedníky a ujistit je o své lásce a péči o ně.

 

I. Úvod: Spolu s Jedenácti

Kdo jsou tito učedníci? Ježíš Kristus je nazval svými přáteli. Nejsou cizí, protože činí, co jim Pán přikazuje. A to je pravý projev lásky učedníků k Bohu, ke Kristu Ježíši.

  • 1J 5:3-4  V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká, 4  neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.

Jsou to muži, kteří uvěřili, že u nikoho jiného nenaleznou slova věčného života. Mnozí jiní, když slyšeli, co Ježíš říká, raději odešli, protože se jim to příčilo. Ne tak těch Dvanáct (Sk 1:17), z nichž jeden zradil, nyní tedy Jedenáct.

 

  • J 6:68-69  Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. 69  A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."

Bratři a sestry, milovaní svatí, Pán Bůh nás zahrnul výsadou, že můžeme skrze čtení a přemýšlení nad těmito kapitolami Písma, být s jedenácti učedníky, kteří zůstali s Ježíšem až do zatčení v getsemanské zahradě, přítomni jeho vyučování, povzbuzování a potěšování. Jeho ujištění o Boží lásce, zakotvené na věčnosti, je nyní v hojnosti vylité na ty, které si před stvořením světa zamiloval. Je to dílo Ducha svatého ve vašem srdci, co vás nyní sjednocuje s těmito učedníky. Hovoří-li Kristus k nim, hovoří k nám, protože nás spojuje přítomnost Jeho Ducha svatého v nás.

Jaké to privilegium! Jaká to milost! Jaká láska Boha ke svému stvoření! Přicházíme často do tohoto shromáždění s hlavou plnou záležitostmi prožitých dnů. Chceme se o ně podělit s druhými, nebo naopak vyslechnout, co oni prožili a tak vyjádřit svůj zájem o jejich život. Ale měli bychom především hledět k Bohu a připravit svá srdce na setkání s ním. Protože On s námi hovoří - skrze svoje Slovo. Duch svatý v našich srdcích je zárukou, pečetí, že jsme zahrnuti do Jeho instrukcí, že prakticky jsme nyní v té horní místnosti spolu s Dvanácti. Vy i já.

Ježíšova modlitba v 17. kapitole Jana se dá rozdělit podle tématu na 3 části. V té první od 1. do 5. verše vidíme cíl Ježíšovy modlitby. V druhé části, ve verších 6-19, se Pán modlí  za svých nejbližších 11 učedníků, kteří ho v tuto chvíli také slyší, jak se nahlas modlí k Otci. A ve třetí části od verše 20 do konce kapitoly se pak Pán modlí za další lidi, kteří uvěří skrze službu apoštolů. Dnes se zaměříme na první část: cíl Ježíšovy modlitby.

 

II. Modlitba modliteb (v. 1)

Otvíráme dnes spolu poslední kapitolu událostí z horní místnosti. Vše nezadržitelně spěje k cíli, pro který se Ježíš stal člověkem. Ke kříži. Ještě než se tak stane, máme možnost nahlédnout do hlubin víry, do hlubin věčného života.

 

A. Modlitba Syna Božího

Hledíme dnes na to, co je modlitba všech modliteb. Apoštol Jan zde zaznamenal modlitbu Pána Ježíše ke svému Otci. V Písmu je zaznamenáno více modliteb, které jsou obecně známy: čteme o Mojžíšovi, jak se modlí k Bohu za izraelský národ, Davidovy modlitby tvoří velkou část knihy Žalmů, Šalamoun nádherně vzdává chválu a díkuvzdání Bohu při slavnosti posvěcení chrámu (1Kr 8:22), král Chizkijáš se modlí, prorok Daniel se modlí. Ale to jde vždy o modlitby lidí. Posvěcených, ve víře, ale lidí.

My máme před sebou modlitbu Boha k Bohu. Ten, který je od věků a na věky, Boží Syn, se nyní obrací v modlitbě k Otci. Bůh v lidském těle, plný Ducha svatého. Vždyť je to jeho Duch, duch Kristův, Duch Boží, který dokonale zná Boha.

  • 1K 2:10-11 Duch totiž zkoumá všechno, i hlubiny Boží  ..... Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

Sám Kristus, který ví jak a za co se modlit, protože ví, co se Bohu líbí a co je nejdůležitější ve světle věčnosti, se nyní modlí k Otci. Otec Ježíše vždycky slyší (J 11:42), protože je svatý, bez hříchu, oddělený od hříchu, oddělený pro Boha. Neexistuje překážka mezi Otcem a Synem, pro kterou by Otec neslyšel Syna. Ještě ne. Ježíš se však stal člověkem. Proto když se tu modlí věčný Boží Syn, můžeme i my, jeho stvoření, přijít a učit se, co je tak důležité, že se za to Ježíš modlí, aby se to stalo důležitým i pro nás. Jestliže je v Kristu zjeveno dokonalé lidství, do kterého jsme i my skrze víru Duchem svatým proměňováni den ze dne, pak se tu musíme učit na kolenou, co je nejvyšším cílem Božího Syna, aby se to stalo také naším cílem. Co to tedy je? Podívejme se do 1. verše 17. kapitoly Jana.

 

B. Ježíšův cíl: oslavit Otce

  • J 17:1  Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,

Po všech těch slovech, která Pán Ježíš řekl učedníkům v horní místnosti o velikonočních svátcích, tedy po tom, co máme v Písmu zaznamenáno apoštolem Janem v kapitolách 13 až 16, a co je tak nádherně shrnuto ve slovech konce 16. kapitoly:

  • J 16:33  To jsem vám pověděl, abyste nalezli ve mně pokoj. Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.

pozvedl pak Ježíš oči k nebi a řekl:  „Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe. Za co se Pán Ježíš modlí ve chvíli přicházející úzkosti a utrpení? Za co prosí pro blížící se "hodinu", jak ji nazývá. Co je nevyšší cíl Ježíšovy modlitby? Oslavit Boha.

Ve světle přicházejících událostí ukřižování je nejdůležitějším cílem Pána Ježíše ne jeho utrpení, ani to nejsou opuštění učedníci. Není to nic jiného a nic menšího, než Boží sláva. Promýšlíte, co je cílem vašeho života? Proč každé ráno vstanete a jdete do školy? Proč má smysl doma studovat a připravovat se? Je to jen povinnost? Ne! Je to milost, aby křesťan rostl v poznání a umění, aby tak mohl lépe sloužit Bohu vším, čím je a co dělá. Aby oslavil Boha.

Ano, řeknete, chci oslavit Boha. Co je cílem mého života? Proč každé ráno vstávám a jdu do práce? Proč má smysl pracovat dobře a věrně? Abych oslavil Boha. Nemůže to být nic menšího pro srdce člověka, ve kterém přebývá Duch svatý. Pán Ježíš se modlí s cílem oslavit Otce. Ztišení a modlitba je tou nejlepší příležitostí zastavit se a zkoumat svůj život. Co je nakonec v centru mého jednání, mých cílů, radostí a tužeb. Komu přináší slávu? Žiju spíš pro sebe nebo pro Boží slávu?

Podívejte se, co nám Pán Ježíš vydobyl! Co nám umožnil! Ta hodina, která přichází a za kterou se modlí, je okamžikem zlomu v dějinách. Pro tu chvíli se Ježíš stal člověkem. Je to chvíle, kterou před založením světa Bůh určil, aby jeho jednorozený Syn dal svůj život za mnohé lidi. Je to hodina, kdy bude přinesena dokonalá oběť za hříchy, jaká dosud nikdy nebyla přinesena. Lidé si chtějí naklonit Boha svými dary, nebo dobrým životem. Ale nic z toho nestačí usmířit spravedlivý Boží hněv. Až nyní v této hodině - sám vtělený Bůh má dostatečný obnos na zaplacení dluhu hříšníků: svůj vlastní svatý život, který ctí Otce a je k Jeho slávě. Přichází hodina, kdy se naplní proroctví, obrazy a symboly starozákonního uctívání. Ani mezi Izraelci, kde Bůh dal Mojžíšův zákon, nebyly schopni uctívat Boha cele tak, jak vyžaduje Jeho sláva a dokonalost. Musela přijít tato hodina. Kristova hodina smrti na kříži Golgoty.

Ta hodina se tak stala hodinou vítězství nad smrtí! Pán Ježíš přinesl život tam, kde čekalo jen odsouzení. Ta hodina je okamžikem vítězství nad vládcem tohoto světa a jeho vládou: mzdou hříchu je smrt, kterou vládne, když lidé vzdorují Bohu. A Kristus ji porazil!

Je to hodina, kdy bylo naplněno to staré, aby přinesla úsvit nového stvoření: čas církve Pána Ježíše. My, církev, jsme byli obdarováni skrze tuto hodinu. Proto jsme tu a můžeme být nazváni dětmi Božími. Protože cílem Ježíšova života je Boží sláva. Cílem tvého života nemůže být nic menšího! Zastav se a podívej se, jestli jsi nesklonil oči a nepřestal se dívat na Krista jako Původce i Dokonavatele své víry, jestli´s neztratil ze zřetele svůj cíl: oslavit Boha! A jestli ses zahleděl do potěšení světa, věcí a zážitků, zvířat či jiných lidí, ještě je čas. Přijď v modlitbě k Bohu a učiň ho znovu cílem svých dnů! Vždyť všechno ostatní bledne ve světle Boží slávy! To je ten nejvyšší cíl modlitby Boha k Bohu – aby Bůh byl oslaven.

Co se dále můžeme naučit z Ježíšovy modlitby? Nyní prosí Otce, aby oslavil svého jednorozeného Syna zde na zemi.

 

III. Otec oslavuje Syna (2-3)

Oslav svého Syna, to je prosba Pána Ježíše k Otci.

A. Nesobecká sláva

A není v ní nic sobeckého, protože jedině, když je ve stvoření oslaven Boží Syn Ježíš Kristus, pak je oslaven i Otec. A kdyby někdo na tom trval, že Ježíšovi jde o sebe a proto žádá Otce, aby jej oslavil, pak zadrž. Co je Kristovou slávou? Jakou slávu bys pro Krista chtěl? Aby byl králem ve tvém městě, ve tvém národě? Takovou touhu už měli Kristovi učedníci: chtěli ho provolat králem v Jeruzalémě. Ale jeho království není z tohoto světa. Oslavení Krista se děje jinde, než na politickém trůnu. Na kříži za městem, u Jeruzaléma. Otec oslaví Krista skrze jeho utrpení, které nesl až do konce. Vytrval. Nepoužil nic ze své božské podstaty, aby ulehčil svou situaci. Ten, který vždy byl a je a bude, ten který se věčně radoval ve slávě a lásce Boha Otce i Ducha svatého, ten, jemuž patří celá země i nebesa i nebesa nebes, že by chtěl svou slávu ze sobeckých důvodů? On je oslaven svou smrtí, dokonaným dílem, pro které přišel a stal se jedním z lidí. To není sobectví. V kříži se zjevuje pravá láska.

  • Žd 12:2 Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu.

B. Moc nad lidmi

Za druhé, Otec oslavil Syna tím, že mu dal moc nad všemi lidmi.

  • J 17:2  stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný.

Jakou moc má Boží Syn nad všemi lidmi? Je to moc, která je schopna spasit člověka. Taková moc nebyla pod nebem dána nikomu jinému. Nikdo takový neexistuje.

  • 1J 4:9  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život.

Boží slovo si činí výlučný nárok na cestu spásu.

  • Sk 4:12  V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."

Skrze evangelium Ježíše Krista bude souzen celý svět. Bůh

  • Sk 17:31  ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

Proto věřím, že máme jako křesťané, jako Boží lid, rozhlašovat evangelium všem lidem, bez výjimky. Pán má moc nad všemi lidmi. Skrze evangelium zachrání ze všech národů, jazyků a ras svůj lid. Není nám přikázáno přemýšlet, kdo by mohl být vyvolen a kdo ne, ale je nám přikázáno dělit se o evangelium a to ostatní v srdci člověka - usvědčení i pokání je dílem Ducha svatého. Moc nad lidmi byla svěřena Synu Božímu, ne lidem.

C. Kristus dává věčný život

To je Kristův úkol, který mu Otec svěřil: aby Ježíš dal lidem věčný život (v. 2).

Milý příteli, poslouchej dobře: Ježíš Kristus má moc ti dát věčný život. On je ten Beránek Boží, který snímá hřích světa (J 1:29), nese je na svých ramenou a nakonec je přibíjí na kříž Golgoty. Vyměníš to, co je Bohu odporné a tebe tak tíží, za dar věčného života? Myslím, že to je nejlepší nabídka, jakou jsi v životě dostal! Přemýšlej nad ní!

Co je věčný život?

  • J 17:3  A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíš Krista.

Věčný život nevypovídá jen o neomezenosti života. Vypovídá mnohem víc. Řeknu několik věcí, které jsou v tomto daru Ježíše Krista ukryty. Předně: věčný život s Bohem znamená znát Boha osobně. V roce 2003 jsme v Poutníkově četbě vydali výborný výkladový komentář ke knize Malachiáš od anglického kazatele Johna Bentona. Kniha mě i mnoho dalších křesťanů v této zemi mocně povzbudila k věrnosti Bohu. Byl jsem vděčný za pisatele, který ji napsal. Ale teprve tento týden jsem se s Johnem Bentonem setkal osobně a několikrát jsme spolu mluvili. On se dozvěděl víc o našem sboru, vydavatelství i o tom, jak je jeho kniha užitečná české církvi. Já se zase z jeho úst dozvěděl více o něm a jeho službě. Podobně věčný život znamená nejen znalost o tom, že Bůh existuje, ale znamená to mít úzký vztah se samotným Bohem. Žádný lidský příklad ani ilustrace nejsou dostačené, aby popsaly, co to znamená znát osobně Boha. Ale je to skutečnost: Ježíš Kristus zjevuje Otce - vzpomeňte, co už jsme se v Janovu evangeliu o tom dozvěděli.

Židům řekl:

  • J 10:30  Já a Otec jsme jedno."
  • J 10:38  Otec je ve mně a já v Otci."

Jeden z apoštolů, Filip, chtěl po Ježíšovi, aby mu ukázal Otce.

  • J 14:9  Ježíš mu odpověděl: "Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce.

Dokonce Písmo trvá na tom, že člověk nemůže poznat Boha Otce, aniž by poznal Syna. Nikdo nemůže mít vztah s Otcem, pokud k němu nepřijde tou jedinou k tomu určenou cestou: skrze víru v Ježíše Krista. Skrze důvěru Ježíši Kristu. S osobní důvěrou, že Ježíš dostatečně zaplatil za moje hříchy a tak dokonale odvrátil Boží hněv, který by jinak na mně byl spravedlivě vylit a to znamená věčnou smrt - oddělení od Boží lásky v pekle po věky věků. Jak hrozná představa.

Nejde jen o to intelektuálně souhlasit s tím, že Bůh existuje, i když to je základní objektivní pravda o Bohu. Ale jedině pravda, která vyvolá víru v Krista, je cesta k Bohu a věčnému životu. Syn zjevuje Otce. Uvěř Synu a on ti ukáže, kdo je Otec. Poslední bod, který vidíme v našem oddíle, říká:

 

IV. Ježíš oslavil Otce (4-5)

Nic nemůže Pána Ježíše zastavit. To, proč přišel, nyní také hodlá dokončit: oslavit Otce skrze dokonané dílo vykoupení. Je v tuto chvíli již dokonáno? Ne, ještě zbývá několik kroků, ještě přijde mučivý zápas, ještě se dostaví do Ježíšovy duše smutek těžký a hluboký až k smrti. Ale proto přišel, aby dokončil, proč jej Otec poslal: vykoupil z otroctví hříchu a zániku ty, které mu Otec dal. Ne má vůle, ale tvá se staň. Proto je jisté, že je dokonáno.

  • J 17:4  Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil.

Ano, v Kristu máme jistotu. Co nyní učedníci slyší z úst Ježíše, musí být pro ně potěšením a ujištěním: Ježíš dokončí své dílo spásy. Neuteče. Vytrvá. Proto přišel. Pro lidské oči je Kristův kříž jeho porážka. Zástupy se budou radovat, že je Pilát toho Ježíše zbaví. Je jako trn v patě - neustále lidem připomíná, že nejsou tím, za koho se pokládají: dostatečně dobří, svatí, aby se z nich Bůh radoval. Čím je jeho kříž pro tebe? Podívej se, o čem mluví: ten popravčí nástroj mluví o Boží lásce ke hříšníkům! Co je větší důkaz Boží lásky, než Kristův kříž? Kdyby stačilo za tvoje vykoupení zaplatit nějaký obnos peněz, bylo by možné jej zaplatit. Asi by to každý zvládl i sám. Kdyby bylo za vykoupení potřeba zaplatit trestem v očistci, také to by se nakonec dalo zvládnout s tou perspektivou, že utrpení jednou skončí. Nic z toho však nestačí pro věčný život. Takovou váhu, takový důsledek má nevěra Bohu, že jde zaplatit jen životem člověka, který si tuto smrt nezaslouží a je pro něj nespravedlivá. Kolik kdy takových lidí bylo? Nikdo, není ani jeden člověk bez viny hříchu. Všichni musí platit. Jen Bůh sám je čistý, dokonalý a svatý. A v tom je Jeho láska, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo věří, nezahynul, ale měl život věčný. To je láska, příteli. To je vítězství kříže! To je Kristovo vítězství! Bůh je oslaven. Nyní i Ježíš bude oslaven. K čemu vede Otcovo oslavení?

 

A. I Syn bude oslaven

  • J 17:5  A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět.

Je dokonáno. Je zaplaceno. Už není důvod, aby Ježíš zůstával s učedníky. Znovu obdrží postavení, které měl u Otce před tím, než se stal člověkem, které měl na věčnosti. Jaký to rozdíl. Izajáš o něm říká, že zde na zemi, tento Boží služebník:

  • Iz 53:3  Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

To není sláva, to je utrpení. 

  • Fp 2:6-8  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, 7  nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka 8  se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.

Za to u Otce bude požívat slávu, jakou měl, než byl svět! Co to znamená?

Pomáhá nám Písmo - list Židům 12:2 mluví o radosti, kterou má Syn u Otce.

 

B. Církev má podíl na Jeho slávě

Kristova sláva je dokonalá. Nelze k ní nic přidat. On je Bůh a k Jeho božství, tedy i k jeho slávě už nelze nic přidat. A přece se něco změní. Změní se něco pro vykoupené! Církev bude mít podíl na Kristově slávě (17:22; 2Te 2:14), protože má stejného Ducha svatého. Jsme s Kristem skrze víru navždy spojeni. Již nyní je to skutečnost. A to ještě nevyšlo najevo, co budeme! Víme, že jsme synové Boží, spoludědicové Kristovi. Jsme tak účastníky Boží slávy! K tomu vede Ježíšova modlitba k Otci, aby byl oslaven – až do tvého života, protože

  • 1K 2:9  Ale jak je psáno: `Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují.´

Učiň Boží slávu svým nevyšším cílem v životě a budeš ji zakoušet na věky věků!

Osnova kázání