Ze zákona pochází poznání lidského hříchu, poznání Boží svatosti a svrchované milosti vyvolení! (Ř 3:1-20)

Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Efezským 2:8

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem 2. června 2019

Úvod

Pokoj vám a milost! Apoštol Petr ve svém listě číslo dvě píše:

  • 2 Petrův 1:2-4  Milost a pokoj ať se vám rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.  Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.

Poznání Boha Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele je pro naše životy rozhodující. Je to absolutně důležité pro každého člověka na zemi, který kdy žil, žije, nebo bude žít. Všimněte si, že milost a pokoj přichází do života člověka právě a jen poznáním Krista v Duchu svatém a pravdě J 4, 23. Nemůžete mít pokoj s Bohem, pokud do vašeho života nepřijde nejprve Boží milost.  To je jediný prostředek vedoucí k záchraně. Všimněte si, jak Petr pokračuje. Vše, co potřebuje člověk ke zbožnému životu, je nám dáno skrze pravdivé poznání Krista a Jeho evangelia.

Jen tak má člověk podíl na božské přirozenosti a tím i spravedlnosti. A jedině Boží spravedlnost přičtená skrze víru v Ježíše Krista má moc vytrhnout člověka ze zhouby, do které se řítí celý svět.

Je to shodné s tím, co nám říká i apoštol Pavel v listě do Říma. Svět je bezbožný a každý člověk je bezbožný. Boží spravedlivý hněv se staví proti každé bezbožnosti a zlu všech bezbožných lidí a člověk zapadá stále hlouběji do otroctví hříchu a zla. Ř 1, 18-32. Svět spěje do záhuby, spěje k soudu a k spravedlivému odsouzení.

Ale před tímto oddílem Ř 1, 18-32 stojí ten krásný a úžasný vrchol celého listu do Říma. Verše 16-17:

  • Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.  Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Evangelium Boží je mocí k záchraně od soudu a odsouzení. A to pro každého, kdo věří. Žida i pohana. Vidíme tedy, že dobrý Bůh těm, které povolává a kteří z milosti činí pokání, dává vše, co potřebují ke spáse. Milostí skrze víru činí člověka spravedlivým.

Bůh je ve svém konání absolutně svrchovaný a nestranný. Je dokonale spravedlivý a nestranný k těm, které povolává ke spáse, ale i k těm, kteří směřují k soudu a zahynutí. Není nic na straně člověka, co by mu bylo protekcí ke spáse u Boha. A není nic u člověka, kvůli čemu by Bůh člověku na soudu přitížil. Národnost, kulturní pozadí, sociální postavení, pohlaví, věk, sláva, moc nebo bohatství, či naopak chudoba. Nic z toho člověku protekčně nepomůže, nic z toho jeho postavení na soudu ani nezlepší. To jsou věci, které my bereme často v potaz, když člověka posuzujeme, ale Bůh takto nekoná.

V posledním kázání z listu do Říma jsme končili těmito verši:

  • Římanům 2:28-29  Pravý žid není ten, kdo je jím navenek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle. Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha.

Pavel mluví k Židům a vede je k poznání, že obřízka těla nevede ke spáse, pokud není obřezané lidské srdce a to mocí Ducha svatého. Spása tedy není v rukou člověka, ale jen v rukou Boha, je cele Božím dílem. Bez duchovní obřízky je ta tělesná jen vnějším znakem, který nedošel svého cíle, obřízky Duchem a v srdci. Pravým Židem, rozumějte dobře, pravým vyvoleným není ten, kdo se narodil tělesně jako Hebrej. Ale je jím ten, kdo se narodil z Boha, bez ohledu na to, k jakému národu na zemi patří tělesně. Přestože Pavel mluví primárně k Židům, ale on tuto argumentaci směrem k Židům používá jako záměrný a dobrý prostředek k tomu, aby vyučoval celou církev. Aby všem lidem postavil před oči pravdu a nádheru evangelia Ježíše Krista.

Nemůžeme říci, že nejsme tělesně Hebrejové a proto můžeme vynechat celé části listu Římanům, kde se Pavel obrací k Židům, respektive ke křesťanům ze Židů. Rozbili bychom tak celé dílo Ducha svatého skrze Pavla. Celý ten nádherný list bychom znevážili.

Dnes budeme pokračovat ve třetí kapitole. Od prvního, do dvacátého verše. Abychom plně poznali našeho Boha Ježíše i Jeho evangelium. Abychom měli vše, co potřebujeme ke zbožnému životu a k záchraně, která nemůže být bez zbožného života. Bez zbožného života neuvidíme Pána Žd 12, 4. Pojďme naplnit Petrova slova o poznání, přinášejícím milost, pokoj a záchranu. Pojďme naplnit Pavlova slova a uchopit pevně tu moc, která je silou ke spáse pro každého, kdo věří. Pro Žida i pohana. Uchopme pevně evangelium tím, že ho budeme dobře znát, aby ho Bůh mohl vepsat pevně do našich srdcí. Čtěme Ř 3, 1-20.

odkazy: 2 Pt 1, 2-4; J 4, 23; Ř 1, 18-32; 1, 16-17; 2, 28-29; Žd 12, 24;

Římanům 3:1-20  Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky? Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova. A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale `každý člověk lhář´, jak je psáno: `Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.´  Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem?   Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět? Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník? A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: "Čiňme zlo, aby přišlo dobro?" Ty čeká spravedlivé odsouzení! Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden. Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají. ´ Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Smlouva Mojžíšova ukazuje na Boží vyvolení, spravedlnost, pravdivost a věrnost, v kontrastu ke hříchu a lži všech lidí!

A. Vyvolení je vždy výsada z milosti Boží

Apoštol Pavel v prvním verši třetí kapitoly pokládá řečnickou otázku: „Římanům 3:1  Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky?“

Vzápětí si na ni sám odpovídá: „2  Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.“ Jak máme porozumět Pavlovým slovům, když víme, že každý člověk, Žid i pohan může být spasen jen vírou v Krista a Jeho evangelium?

Musíme si uvědomit, že právě pro tu skutečnost, že na světě není spravedlivý ani jeden člověk, je Mojžíšův zákon a jeho pečeť obřízka těla velikou výsadou a milostí, kterou Bůh prokázal židovskému národu. Víme, že toto vyvolení, výsada i milost byla jen stínem věcí budoucích. Ale i přesto musíme vidět správně veliké milosrdenství, které Bůh národu Izraele prokázal.

Ve světě plném temnoty, kde vládne zlo plodící zhoubu a smrt, Bůh vyvolil jeden národ, daroval mu světlo zákona, který je dobrý a svatý. Učinil to, aby nad ním svrchovaně vládl a vytrhoval ho svou milostí z důsledků hříchu. Bůh na vnějších, viditelných věcech tohoto světa a života v něm odhaloval duchovní principy, jejichž poznáním se nejen Židé měli učit o Boží spravedlnosti a lidském hříchu.

Proč říkám, že nejen Židé? Protože Bůh o Izraeli pravil:

  • Exodus 19:5  Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země.

 

  • Deuteronomium 7:6  Jsi přece svatý lid Hospodina, svého Boha; tebe si Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech lidských pokolení, která jsou na tváři země, abys byl jeho lidem, zvláštním vlastnictvím.

Bůh svým jednáním s Izraelem promlouval i k okolním národům. Jeho jednání s Izraelem prostě bylo vidět. Bůh od počátku plnil svůj odvěký plán spásy. A vyvolení tělesného Izraele bylo krokem tohoto plánu, který ale od věků skrýval v sobě veliké, nádherné a milostiplné tajemství. Pavel píše Efezským křesťanům z pohanů:

  • Efezským 3:1-6  Proto jsem já, Pavel, vězněm Krista Ježíše pro vás pohany. Slyšeli jste přece o milosti, kterou mi Bůh podle svého plánu udělil kvůli vám: dal mi ve zjevení poznat tajemství, které jsem vám právě několika slovy vypsal.  Z toho můžete vyčíst, že jsem porozuměl Kristovu tajemství,  které v dřívějších pokoleních nebylo lidem známo, ale nyní je Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům:  že pohané jsou spoludědicové, část společného těla, a mají v Kristu Ježíši podíl na zaslíbeních evangelia.

Už ve Starém zákoně vidíme náznaky toho, že Bůh ve spáse počítá i z pohany. Na Izraeli jim ukazuje svou moc, svou svatost i spravedlnost. Co říká Rachab zvědům? Poslouchejme:

  • Jozue 2:8-11  Zvědové se ještě neuložili k spánku, když k nim vstoupila na střechu.   Řekla těm mužům: "Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z Egypta, a jak jste v Zajordání naložili se dvěma emorejskými králi, se Síchonem a Ógem, které jste zahubili jako klaté. Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i dole na zemi.

Nevěstka Rachab a její rodina při dobytí Jericha byla ušetřena, protože uvěřila, že Hospodin je Bohem všech Bohů. Je Bůh na nebi i na zemi. Pohanka Rút důvěřuje Hospodinu a vydává se mu cele do rukou, aby s ní naložil podle své vůle. Ví, že u něho je záchrana. Bůh si ji potom používá k tomu, aby její víra otevřela oči Noemi, její tchyni.

Nebúkadnesar, který v knize Daniel prokazuje ve svém pokání a chvále Hospodina takové poznání Boha Izraele, že musíme vážně uvažovat o tom, že se Bůh nad ním spasitelně smiloval. Nezpochybnitelný důkaz nemáme. Přesto je to z  modlitby krále slyšitelné. Když uplynuly dny králova sesazení a vyhnanství, kdy žil v pustině jako divoké zvíře, stalo se toto:

  • Daniel 4:31-34  "Když uplynuly ty dny, pozdvihl jsem já Nebúkadnesar své oči k nebi a rozum se mi vrátil. Dobrořečil jsem Nejvyššímu a chválil jsem a velebil Věčně živého, neboť jeho vladařská moc je věčná, jeho království po všechna pokolení. Všichni obyvatelé země jsou považováni za nic. Podle své vůle nakládá s nebeským vojskem i s obyvateli země. Není, kdo by mohl zabraňovat jeho ruce a ptát se ho: »Co to děláš? « Tou dobou se mi vrátil rozum a ke slávě mého království mi opět byla vrácena má důstojnost a lesk. Moje královská rada a hodnostáři mě vyhledali, opět jsem byl dosazen do svého království a byla mi přidána mimořádná velikost. Nyní tedy já Nebúkadnesar chválím, vyvyšuji a velebím Krále nebes. Všechno jeho dílo je pravda, jeho cesty právo. Ty, kteří si vedou pyšně, má moc ponížit."

Slyšíte ten nádherný chvalozpěv z úst kdysi tak hrozného pohanského krále? Apoštol Pavel říká, že Židé jako národ obdrželi velikou výsadu a výhodu a má pravdu. Vidíme, že jen hrstka, hrstička pohanů zahlédla záblesk pravdy, slávy Hospodinovi. Ale Židům byly svěřeny výroky Božích úst. Boží slova. Bůh to učinil jako jeden z kroků své spásy těm, které povolal. A je skutečně velikou výsadou, pokud Židé, či jakýkoli jiný člověk obdrží výroky Božích úst. Pavel píše Timoteovi.

  • 2 Timoteovi 3:15-17  Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti,   aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Pavel má na mysli Mojžíšův zákon. Protože kánon nové smlouvy nebyl ještě k dispozici. Výroky Božích úst svěřené Židům, to je jeden z prvních kroků Boží milosti ke všem, které vyvolil v Kristu před stvořením světa. Tato Boží slova mohou dát člověku moudrost ke spasení vírou v Krista Ježíše. A Timoteus je tím nejlepším představitelem a zástupcem padlého člověka přicházejícího k víře. Protože Byl poloviční Žid. Zastupuje tedy Židy i pohany.

Židé tedy měli oproti pohanům výhodu navíc. K této určité výhodě je Bůh vyvolil. Tato skutečnost ukazuje milosrdenství, které je svrchované a vyvoluje ke spáse ty, které chce. Naplnění není v zákoně Mojžíšově, ale v Kristově.

B. Odhalení a poznání Boží pravdy a věrnosti, oproti lidské lži a nepravosti

Pavel pokračuje dále. Ptá se od třetího verše:

 Ř 3, 3-4  A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost věrnost Boží? Naprosto ne! Ať se ukáže, že Bůh je pravdivý, ale `každý člověk lhář´, jak je psáno: `Aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovech a zvítězil, přijdeš-li na soud.´

Bůh tedy svěřuje výroky svých úst lidu, který si vyvolil a zvláštním způsobem oddělil od hříšných pronárodů. Činí tak především ke své slávě. Aby ukázal Izraeli i okolním pronárodům, že je svatý, pravdivý a proto věrný. Nevyvolil Izrael proto, že by byl tak dobrý před Bohem, tak mocný ve svém bytí a činech. Právě naopak. Bůh na vyvoleném, tělesném Izraeli ukazuje, že pokud bude člověk spasen, bude to navzdory člověku. Navzdory jeho pádu, hříšnosti a zatvrzelému nepřátelství vůči Bohu.

Celé dějiny tělesného Izraele o tom mluví. Znovu a znovu upadají do nevěry, vzpoury, modlářství a hříchu. Ale Bůh je plný soucitu a slitování. Je věrný a Jeho milosrdenství je věčné, nekončící.

  • neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení! Žalmy 100:5  

Boží milosrdenství nemůže být poraženo a zrušeno ani tím nejhorším modlářstvím a hříchem. Proto čteme, že nevěrnost mnohých z Izraele nemůže zrušit Boží věrnost. A to je zaslíbení i pro lid nové smlouvy. Pro církev. Boží slitování a odpuštění v Kristu se nedá porazit. Evangelium je Boží neporazitelnou mocí ke spasení každému, kdo věří. Není žádné síly, ani žádného hříchu, který by mohl zrušit Boží věrnost k těm, které si zamiloval před stvořením světa!

  • Jan 10:27-29  Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou a já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve. Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky.

Každý bezbožný, Bohu nevěrný člověk bude souzen a usvědčen jako lhář a nepřítel Boha. Nejen Žid.  Bůh v každém soudu s člověkem zvítězí. V tom je Jeho věrnost, že nemůže zapřít sám sebe. A v tom je také naše naděje, že nemůže zapřít svou svatost a spravedlnost.  Blaze těm, kteří jsou souzeni a usvědčeni ze lži tady a teď. Blaze těm, kteří nyní činí přemoženi Boží spravedlností pokání u Kristova kříže. Proč? Protože…

odkazy: Ex 19, 5; Dt 7, 6; Jz2, 8-11; Da 4, 31-34; 2 Tm 3, 15-17; Ž 100, 5; J 10, 27-29;

Bůh má právo i povinnost odsoudit zlo. Hřích je neomluvitelný!

A. Bůh věrný sám sobě musí stíhat lidské provinění

Apoštol Pavel pokračuje.

Ř 3, 5-7  Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti Boží, co k tomu řekneme? Není Bůh, po lidsku řečeno, nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem? Naprosto ne! Vždyť jak by potom Bůh mohl soudit svět? Jestliže však moje lež vyzdvihla Boží pravdu k jeho slávě, proč mám být ještě souzen jako hříšník?

Vidíte, jak svět světem stojí a stále stejný je? V době apoštola Pavla byly vznášeny ty stejné námitky, jako dnes. Jak mne, nás může Bůh soudit, když jsem se narodil už jako padlý a hříšný? Nijak jsme si to sám nezvolil. A jestli Bůh vyvýší svou slávu a svatost na mne, v kontrastu s mou bídou a hříchem, není nespravedlivé, že mne ještě odsoudí? Není to nespravedlnost?

Milovaní, kdo je Bůh? A kdo je člověk? Kdo je Všemohoucí, Svrchovaný, svébytný a nanejvýš oddělený a vyvýšený nad vším stvořením? Bůh!

A kdo je tím stvořením. Učiněným, totálně závislým v každém okamžiku na Bohu? Člověk! Dopustil Bůh pád? Ano. Můžeme Boha za to soudit? Ne. Protože pravá víra trvá na tom, že Bůh je dobrý. Každé Jeho rozhodnutí a čin jsou dobré. Víra na tom nejen trvá, ale víra to ví. Bůh není člověk, aby chyboval! Kdysi jeden zbožný muž Bohem prozkoušený, Bohu odpověděl:

  • Jób 42:1-3  Jób na to Hospodinu odpověděl:  "Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám.

Kdo jsme, abychom soudili Boha? Hlína v rukou sochaře je plně v sochařově moci. Každá cihla a malta je plně v zedníkově moci. Už jste viděli hlínu, která má v moci sochaře? A cihlu, která poroučí a vede zedníka? Bůh vše co koná, dobře koná. Jestli dopustil pád a hřích, jedná se o nejlepší, dokonalé rozhodnutí Boží. A jestliže hřích ožil a přišel, potom je tím nejlepším a nejdokonalejším rozhodnutím a činem spravedlivý soud a potrestání hříchu. Bůh nemůže zapřít sám sebe, proto odsoudí každý hřích! Pavel pokračuje slovy osmého verše.

B. Milost Boží není pobídkou a svolením k hříchu!

Ř 3, 8 A nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali: "Čiňme zlo, aby přišlo dobro?" Ty čeká spravedlivé odsouzení!

Tato slova jsou důkazem o absolutní převrácenosti člověka. O tom, že propast mezi člověkem a Bohem je z lidské strany a z lidské síly nepřekonatelná. Nejen, že Boha soudíme jako nespravedlivého, ale ještě mu podsouváme, že se mu snad hřích líbí a touží ze sobeckých důvodů po tom, aby ho bylo co nejvíce. Není z toho v našem textu přímo obviněn Bůh. Je obviněn Pavel a evangelium Kristovo, které přináší, je absolutně těmito lidmi napadeno a překrouceno! Prý Pavel a jeho učení nejenom dovoluje lidem hřešit, ale ještě je přímo ke hříchu nabádá.

Ale Pavel nepřináší svou zvěst, ale Boží zvěst. A tak je nepřímo Bůh obviněn, že dovoluje hřích a nabádá k němu. To je hrozné rouhání.  Je v něm vidět pýcha člověka, smýšlející o sobě jako o způsobilém a dostatečném před Bohem. A proto tato pýcha tolik opovrhuje milostí, nechápe ji, nenávidí ji a pomlouvá jí. Myslí si, že ji nepotřebuje. A to ukazuje na bídu člověka, která nemá ve svém pádu dno! Uvidíme tuto bídu velmi dobře ve verších 9-17. Poslouchejte. Pavel pokračuje.

odkazy: Jb 42, 1-3;

Všichni lidé propadli zhoubě hříchu a tím nutně Božímu soudu!

A. Nikdo není spravedlivý, každý propadl soudu

Ř 3, 9-12  Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Vůbec ne! Vždyť jsme už dříve ukázali, že všichni, židé i pohané, jsou pod mocí hříchu, jak je psáno: `Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.

Devátý verš třetí kapitoly Římanům zdánlivě odporuje prvnímu a druhému verši třetí kapitoly listu do Říma. Podle Pavla nemají židé žádnou přednost před Bohem. Ale v prvních dvou verších jsme četli: Římanům 3:1  Co má tedy žid navíc? A jaký je užitek obřízky? 2  Veliký v každém ohledu! Předně ten, že židům byla svěřena Boží slova.

Rozpor je pouze zdánlivý. A dokazuje, že skutečně záleží na každém slovu Písma. Lpět na doslovnosti není slovíčkaření, jak jsem to mnohokrát slyšel z úst mnoha křesťanů. Židé měli skutečně něco navíc. Byly jim svěřeny výroky Božích úst. A mohli z toho čerpat skutečný užitek. Ti, které Bůh obřezal i v srdci, přijímali díky poznání svatých Písem spasitelný užitek, skrze víru v Krista. Ale i ti, kteří zůstali obřezáni jen na těle, mohli čerpat obecnou milost pramenící z poznání zákona a toho, že Je Bůh oddělil od pronárodů a byli tak vystaveni moci Božího slova i Božího jednání.

Otázka devátého verše ale zní: „Co tedy? Máme my židé nějakou přednost?“ A v kontextu celého oddílu a následujících veršů 10-18 musíme tuto otázku vyložit následovně:

„Máme my Židé v otázce spásy před Bohem nějakou přednost? Máme mu co nabídnout? Je v našich životech něco, za co bychom zasloužili spásu více než ostatní?“

Odpověď musí být jasné ne, Židé i pohané jsou všichni otroci hříchu! Není nikdo spravedlivý! Nikdo nehledá Boha, protože nikdo nemiluje Boha! Všichni jsou zvrácení a odpadlí. To vše čteme od druhé poloviny devátého verše, do verše dvanáct. Poslouchejme pozorně také verše 13-18. jsou citací žalmu pátého a paralelním textem k první kapitole od 18-32 verše. Mluví velmi konkrétně o převrácenosti všech lidí.

Ř3, 13-18  Hrob otevřený je jejich hrdlo, svým jazykem mluví jen lest, hadí jed skrývají ve rtech, jejich ústa jsou samá kletba a hořkost, jejich nohy spěchají prolévat krev, zhouba a bída je na jejich cestách; nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají.´

B. I nejlepší skutek člověka je před Bohem pošpiněným cárem

To jsou hrozná, strašlivá a strašidelná slova. Opravdu to tak je? Není v člověku někde něco alespoň trochu dobrého? Z Božího pohledu ne! Není v nás nic, za co bychom si zasloužili cokoli jiného, než věčné odsouzení. A klíč je v osmnáctém verši. Úctu před Bohem nikdo z lidí nemá. To je podstata naší vzpoury a zlých srdcí. Pohrdáme tím, kdo nás stvořil a vdechl nám život!

A pokud tedy člověk činí něco dobrého, nečiní to z toho správného důvodu. Z úcty k Bohu, k Boží slávě. Činí to ke slávě své. Oslavuje sebe. A to vede k odsouzení a ke smrti. Člověk může dojít slávy jen tak, že ji obdrží od Boha a zpětně oslaví Boha. Bohu nikdo z nás nemá co nabídnout. A dát Bohu můžeme jenom to, co nám bylo nejprve Bohem dáno! Člověk není zdrojem slávy. Tak byl člověk stvořen a Pán Ježíš je nám v tom tím dokonalým příkladem, jak máme jednat. Naše ústřední modlitba má být totožná s Kristovou.

  • Jan 17:1  Po těch slovech Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe,

A naším pokrmem a tím i naším životem má být Boží vůle. I v tom nám Ježíš ukazuje plné lidství, jak má vypadat.

  • Jan 4:31-34  Mezi tím ho prosili jeho učedníci: "Mistře, pojez něco!" On jim řekl: "Já mám k nasycení pokrm, který vy neznáte." Učedníci si mezi sebou říkali: "Přinesl mu snad někdo něco k jídlu?" Ježíš jim řekl: "Můj pokrm jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.

Ale od člověka nespravedlivého a zvráceného, k člověku, který žije proto, aby oslavil Boha a sytil se Jeho vůlí, je daleká cesta. Nezvládnutelná cesta z lidských sil. Nemožná, protože člověk na ní nedokáže ani vykročit, natož udržet se na ní a kráčet po ní. Je totiž pro takovou cestu mrtvý a tato cesta spravedlnosti je mrtvá pro něho! Přečtu oddíl, který si každý z nás již musel zamilovat. Nejprve jeho první část.

  • Efezským 2:1-3  I vy jste byli mrtvi pro své viny a hříchy,  v nichž jste dříve žili podle běhu tohoto světa, poslušní vládce nadzemských mocí, ducha, působícího dosud v těch, kteří vzdorují Bohu.  I my všichni jsme k nim kdysi patřili; žili jsme sklonům svého těla, dali jsme se vést svými sobeckými zájmy, a tím jsme nutně propadli Božímu soudu tak jako ostatní.

To je důkaz, že pro nás je cesta spravedlnosti mrtvá a my jsme mrtví pro ni. Druhá část námi  jistě milovaného textu, ta krásnější zní:

  • Efezským 2:4-7  Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši,  aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Jakou roli v tom hraje národ Židů, zákon Mojžíšův a obřízka těla? Podívejme se do posledních dvou veršů 19-20.

odkazy: J 17, 1; 4, 31-34; Ef 2, 1-3; 2, 4-7;

Zákon, který odsuzuje, je prvním krokem Boží milosti k záchraně lidského rodu!

A. Zákon požaduje plnění jen po těch, co jsou pod zákonem

Znovu si nyní ukážeme, jak důležité je vykládat každé slovo ve správném kontextu, oddílu, knihy i celého Písma. Pavel píše. Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem,

Zdálo by se, že jsme právě popřeli jednu část dnešního kázání, ve kterém jsme si řekli, že Bůh skrze vyvolení tělesného Izraele a skrze jednání s ním zasahoval i okolní národy. Tím že Izrael vyvolil, svěřil jim výroky svých úst a jednal s nimi podle zákona výroků svých úst, promlouval Bůh určitým způsobem i k okolním národům. Budil v nich děs i strach. Když Židé neposlouchali Hospodina, trestal je a oni se stávali terčem posměchu u pronárodů. U jednotlivců z pohanů potom probouzel i určité poznání své slávy.

Ale toto tvrzení je pravdivé a nevylučuje se s tvrzením, že Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem.

Protože požadavky zákona jsou a musí být zákonitě kladeny pouze na ty, kterým tento zákon byl dán. Na ty, kteří mu podléhají. Poplatky na naše veřejnoprávní média nám nebudou platit lidé v USA, či Anglii. Zákon je vztažen na prvním místě k lidu, který se k němu zavazuje a k prostoru platnosti, kterým je země, kde národ žije.

B. Usvědčení zákonem z hříchu je nezbytným krokem milosti a mohlo přinést Židům moudrost ke spasení skrze víru

Zákon a obřízka jako pečeť smlouvy, výroky Božích úst, to vše bylo svěřeno Židům. To s nimi Bůh uzavřel svou smlouvu a oni s Ním. Zavázali se k plnění zákona. A mělo to pro ně důsledky.

  • Římanům 5:13  Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon.

Židům se přijetím zákona začal započítávat hřích. Pohanským národům ne! Těm Bůh prominul dobu nevědomosti a nepochopení až do chvíle, kdy oslavený a před zraky všech národů vyvýšený Ježíš Kristus vystoupil na nebesa.

Souhlasíme ještě s apoštolem Pavlem, že Židé mají něco navíc, že mají užitek z obřízky? Vždyť jejich hřích byl odhalen a začalo jeho započítávání!

Ano souhlasíme s Pavlem, vždyť víme, že ke spáse vede jen jedna cesta. Stejná pro Žida i pro pohana. Skrze upřímné pokání před Bohem a to není možné, bez usvědčení z hříchu. První krok Boží k záchraně u každého jednotlivce je to, že nás Bůh usvědčí z toho, ž jsme zkažení hříšníci. Už jsme citovali:

  • 2 Timoteovi 3:15  Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Židům byly svěřeny výroky Božích úst, které mohou dát moudrost ke spasení skrze víru v Pána Ježíše. Důležité je si všimnout toho, že mohou dát moudrost ke spasení. Ne že každému Židu dají! Tuto moudrost ze Židů obdrželi jen ti, kterým byla z milosti dána. Ne každý z Izraele je Izrael Ř 9, 6. a jen vyvolení z Izraele dosáhli cíle zákona. Poznání Boží spravedlnosti a spásy.

Přesto spása je ze Židů J 4, 22. jim byly svěřeny výroky Božích úst, z nich povstalo i Boží Slovo vtělené. Z nich vzešel Spasitel, v Něhož i pohané doufají! A oni jsou tím prvním ovčincem, ze kterého Pán bral své ovce. Oni jsou kořen ušlechtilé olivy Ř 11, 17.

C. Zákon přináší „jen“ poznání hříchu a odsouzení. To je však nezbytné k otevření cesty milosti

Bůh použil Mojžíšův zákon, aby přivedl z židovského národa ty, které vyvolil k poznání spasení z milosti skrze víru!  A co ti Židé, kteří nedošli a nedochází ani dnes cíle zákona?  Poznání Boží spásy skrze milost a víru? Je to tak, že i na nich vykonal a koná zákon svou práci k Boží slávě. Pavel říká:

 Ř 3, 19-20  Víme, že co zákon říká, říká těm, kdo jsou pod zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Vždyť ze skutků zákona `nebude před ním nikdo ospravedlněn´, neboť ze zákona pochází poznání hříchu.

Zákon klade požadavky na ty, kterým byl dán, na Židy. Tím ale umlčuje každá ústa, všech lidí a usvědčuje celý svět, ne jen židovský národ. Bůh na Židech ukazuje na hloubku hříchu všech lidí. Říká: Vidíte, zákon nestačí, nikoho ke spáse nedovedl. I ze Židů budou spaseni jen vyvolení v Kristu před stvořením světa.

Zákon konal, koná a vždy bude konat jen jedno. Vždy bude usvědčovat z hříchu a tím bude ukazovat na potřebu milosti v životě každého člověka. Žida i pohana. Dnes se občas děje, že lidé konvertují k židovství. I někteří, co se hlásili ke Kristu. Nic jim to neprospěje. Jen tím ukazují na to, že celý svět a každý člověk je pod mocí hříchu, každý je lhář, ale Bůh, zachraňující zadarmo milostí v Kristu Ježíši je pravdivý a na soudu zvítězí.

Zákon obřízky dokonale vyzdvihuje Boží spásu a milosrdenství. Vyvyšuje slávu a nádheru Pána Ježíše Krista. Ukazuje na vrchol celého listu do Říma. A ten již známe! Ze skutků zákona nebude nikdo ospravedlněn. Ale Pavel říká.

  • Římanům 1:16-17  Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka. Vždyť se v něm zjevuje Boží spravedlnost, která je přijímána vírou a vede k víře; stojí přece psáno: `Spravedlivý z víry bude živ.´

Proto nezůstávejme u zákona obřízky těla, ani u zákona svědomí a vlastních skutků. Na to ať před Bohem nikdo nespoléhá. Spěchejme ke Kristu. Amen!

Odkazy: Ř 1, 16-17; 5, 13; 11, 17; 2 Tm 3, 15; J 4, 22;

Osnova kázání