Evangelium je ostré (J 18:1-27)

Slovo Boží je živé, mocné a ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až na rozhraní duše a ducha, kostí a morku, a rozsuzuje touhy i myšlenky srdce. Není tvora, který by se před ním mohl skrýt. Nahé a odhalené je všechno před očima toho, jemuž se budeme ze všeho odpovídat. (Židům 4:12-13)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 26. května 2019

 

Pokoj vám, milé sestry i bratři v Kristu!

 

I. Úvod: Evangelium je Boží mocí

Postupujeme oddíl po oddílu Janovým evangeliem, abychom dnes přišli k 18. kapitole. Tak jako se postupně více a více odkrývá obsah evangelia Ježíše Krista, stále zřetelněji krystalizují také odpovědi na základní otázky biblické víry: kdo je to křesťan a co je církev? Jinými slovy: zaprvé - co je obsahem spasitelné víry; proč a čemu bych měl věřit a zadruhé - jak vypadá život v této víře? (J 20:31) Bůh volá všechny lidi, aby litovali svého života bez Boha. Dobře to pro nás shrnul apoštol Pavel, když vysvětloval evangelium lidem v Aténách, když je volal, aby neuctívali prázdné vymyšlené modly svých životů, ale obrátili se k jedinému živému Bohu, který se o nás v každé chvíli stará:

  • Sk 17:30-31  Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. 31  Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých."

A to volání se dnes nese skrze ústa církve, skrze moje i tvoje ústa k dalším a dalším uším. Je to volání evangelia, té dobré zprávy o Ježíši Kristu! Sám Všemohoucí a Věčný Bůh pozvedl svou církev, vyrval ji ze spárů smrti a moci ďábla, obmyl ji tou nejvzácnější krví svého Syna Ježíše Krista a nyní církev používá k šíření svého volání. Patříš Kristu? Jsi jeho? Dal jsi mu sám sebe, aby on se ti stal vším? Jaké to privilegium! Jakou milostí nás to Pán zahrnuje, že můžeme být očitými svědky moci evangelia! Evangelium je Boží mocí! Je jí nyní a bylo jí stejně tak v životě Pána Ježíše i jeho učedníků. Pojďme se nyní společně podívat, jak ostré je evangelium, co dokáže způsobit! Co máme očekávat my, když budeme lidem říkat o Kristu. Je to důležité být připraven, abychom nebyli překvapeni. Tak co způsobuje zvěst evangelia? Předně

 

II. Evangelium koná své dílo v každém, kdo ho slyší 

  • J 18:1  Po těch slovech odešel Ježíš s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci.

 

A. Z horní místnosti v Jeruzalémě do Getsemanské zahrady

Nyní se uzavřela závěrečná část přípravy Dvanácti učedníků na budoucí službu Božímu království. Ten důležitý večer velikonočních svátků. Pán Ježíš shromáždil své nejbližší, ty které miloval, aby v horní místnosti jednoho jeruzalémského domu prokázal svou lásku k učedníkům a vyzbrojil je do služby. Umýval jejich nohy, On jejich Pán a Mistr, aby každý, kdo je povolán k podílu na Božím království věděl, jak má vypadat služba lásky druhým následovníkům Pána v církvi. Dal jim také ujištění v jejich obavách z budoucnosti, když jim řekl - Já jsem ta pravda, cesta i život. Držte se mne důvěrou. Kdo mne miluje, ten bude zachovávat má přikázání. Nenechám vás osiřelé, ale Otec pošle jiného Přímluvce: Ducha svatého, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl.

A celý večer plný společenství u stolu, vyučování, ujišťování a zaslíbení, završil Pán svou modlitbou k Otci. V přítomnosti učedníků se Pán modlil za to nejdůležitější pro život každého člověka: prosil Otce, ať se v něm zjevuje Boží sláva. V přicházejících událostech v životě Ježíše, v životech jeho jedenácti učedníků a nakonec i v životech nás, kteří věříme díky službě církve, která nám zvěstovala evangelium a tak i my jsme uvěřili. Staly se pro vás události v horní místnosti zdrojem potěšení a povzbuzení ve vašem křesťanském životě? Je to místo v Písmu, kam se nyní obracíte, abyste slyšeli Ježíšův hlas a instrukce? Kéž jsou pro nás Ježíšova slova každodenním chlebem života. Protože jeho vyučování slovy je u konce. Nyní přichází jeho služba skutkem, činem, nyní všechna Ježíšova služba učedníkům dojde naplnění. Nastává zlom. Už nebude potřeba mnoha slov. To co nyní bude mluvit, je Ježíšův čin lásky: vydá sám sebe k ukřižování.

O svátcích vyžadoval zákon, aby se židé, kteří sem na svátky přišli, nevzdalovali z Jeruzaléma. Getsemanská zahrada východně od Jeruzaléma, na svazích Olivové hory, patřila ještě do dovoleného okruhu. Betánie, kam obvykle Ježíš chodil na noc, však už nikoliv. Zahrada byla zjevně místem, kam učedníci s Pánem často chodili (v. 2), snad jim zde poskytoval přístřeší majitel zahrady. Jméno zahrady - Getsemane, znamená "lis na olej". Zahrada byla obehnána zdí a sem nyní přišel Ježíš s jedenácti učedníky.  Synoptičtí evangelisté Matouš, Marek a Lukáš, se ve svém podání evangelia všichni detailně věnují popisu Ježíšova modlitebního zápasu v zahradě a role tří učedníků: Jana, Jakuba a Petra. Apoštol Jan se ale soustředí jiným směrem.

 

B. Evangelium posiluje

Podívejme se nejprve, co vykonalo evangelium v životě Pána Ježíše. První věcí, na kterou nás Písmo upozorňuje, je že Pán věděl všecko, co ho má potkat (v. 4). Kdo z nás ví, co bude zítra? A co víc, kdo z nás dokáže ovlivnit, co se má zítra stát? Nikdo. Jsme jen stvoření a nejsme pány života. Lidé mohou mít smělé plány, krásné sny i odhodlání, ale nikdo by nikdy neměl zapomenout, že je to Bůh, kdo dělá, co On chce

  • Ž 135:6  Všechno, co Hospodin chce, to činí na nebesích i na zemi, v mořích i ve všech propastných tůních.

Jestli někdo nepočítá s tím, že je to Hospodin, kdo vede kroky člověka, pak zavírá oči před skutečností a nemůže vidět celý obraz reality života.

  • Př 16:9  Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin.

Ježíš na rozdíl od lidí věděl, co ho má potkat. On to nejen ví, ale má dokonce i moc nad svým životem! Už jsme o tom v Janově evangeliu slyšeli:

  • J 10:17-18 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal. 18  Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout. Takový příkaz jsem přijal od svého Otce."

Evangelium dodávalo Ježíši odvahu. Ostatní evangelisté zaznamenávají Ježíšův modlitební zápas v zahradě, který Jan ale nezapsal. Co se stalo ještě před Ježíšovým zatčením? Podívejme se, co píše Marek o této události.

  • Mk 14:32-36  Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učedníkům: "Počkejte tu, než se pomodlím." 33  Pak vzal s sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. 34  I řekl jim: "Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bděte!" 35  Poodešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li možné, minula tato hodina. 36  Řekl: "Abba, Otče, tobě je všecko možné; odejmi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nýbrž co ty chceš."

Pán Ježíš zápasil s hrůzou a úzkostí z toho, co má přijít. Anděl ho posiloval (Lk 22:43). Nakonec láska Pána Ježíše k nám ho dovedla k vítězství nad hrůzou a úzkostí kříže. Proto nyní poté, co se modlil a byl shůry posílen ve svém duchu, už nežádá, zda by ho ten kalich mohl minout, ale všechny, co tu nyní stojí, utvrzuje:

  • J 18:11  Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?"

Evangelium ho posílilo k tomu, aby byl schopen nést svůj kříž. Stejné evangelium je prostředek, který má moc posílit i nás. Ten, kdo bál se dřív, díky známosti Pána Ježíše, díky porozumění odpuštění hříchů, je den ze dne Duchem svatým skrze obecenství s Pánem posilován k odvaze být Jemu světlem v tomto světě. Ale nikdy to nejde bez chození v Duchu svatém

  • Ř 8:5-15   dát se vést Duchem je život a pokoj.... jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. 14  Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. 15  Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství.

 

C. Evangelium zatvrzuje srdce

To vidíme na příkladu jednoho z dvanácti učedníků Jidáše.

  • J 18:2-5  Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval. 3  Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. 4  Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?" 5  Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil.

Jidáš byl povolán Pánem, aby se od něj učil, stejně jako jedenáct dalších. Ale to, co bylo dlouho skryto, nakonec vyšlo na světlo. Evangelium i v Jidášovi vykonalo své dílo. Zradil Pána Ježíše.  Bratři a sestry, jediný prostředek, který má moc zjevit co je v lidském srdci, co je očím druhých lidí a mnohdy i jemu samotnému dlouho skryto, je evangelium. Jediný lék, který spolehlivě oddělí to, co spěje k smrti, ale může se skrývat pod roušku náboženské horlivosti nebo filosofické vznešenosti, od toho, co rozkvétá v posvěcení a plně se rozvine do krásy na věčnosti, je Boží slovo. Dokud se bude z této kazatelny vykládat význam a aplikace Božího slova ve vědomé závislosti na pomoci Ducha svatého, můžete si být jisti, že žádný hřích nezůstane skryt, aby ničil církev. Pokud se bude věrně vykládat Boží slovo, jako ostrý dvousečný meč, bude jej Duch svatý používat, aby každého, kdo slyší, vedl k pokání, opuštění hříchu a posvěcenému životu. Tam, kde se někdo tomu bude vzpírat, bude čím dál patrnější celé církvi, zda člověk následuje Pána anebo sám sebe. Nic nezůstane skryto. Hřích se ukáže hříchem a milost se projeví posvěcením. Jak může každý z nás v církvi přispět k tomu, aby se věrně vykládalo Písmo z této kazatelny? Milovaní svatí, dostali jsme mocnou zbraň. Je to modlitba. Vytrvalé modlitby církve jsou mocnou silou! Nesedí každý křesťan ve studovně, aby se připravil ke kázání Slova. Ale pokud spějí k Pánu církve prosby za jasné a zřetelné slovo, za živé aplikace, za vedení toho, kdo má kázat, pak jsme sjednoceni v jednom zápase. Pak pracujeme společně na díle evangelia. Pak pracujeme společně, pak střežíme církev.

 

D. Evangelium mocně chrání

Jidáš nepřišel sám. Přivedl sebou nejen chrámovou stráž, která byla ozbrojená, zástup, ale i oddíl římských vojáků. Velitel vojáků, důstojník označený ve verši 12, byl velitelem nad kohortou, oddílem čítajícím 760 pěších a 240 jezdců na koních. Tato vojenská jednotka byla umístěna v Cesareji, ale když nastávaly takto významné židovské svátky - velikonoce, byli vojáci přesunuti do Jeruzaléma pro případ možné vzpoury židů - aby ji okamžitě vojenskou silou potlačili. Část této jednotky doprovázela nyní chrámovou stráž spolu s Jidášem, aby dohlédli na pořádek při zatýkání Ježíše. Dalo se čekat, že zatýkání tak známé osoby jakou Ježíš je, může vyvolat nepokoje. Jistě byl Jidáš i velekněží a farizejové spokojeni, protože chrámová stráž už jednou dostala příkaz Ježíše v chrámě zatknout, ale vrátili se s nepořízenou:

  • J 7:45-46  Chrámová stráž se vrátila k velekněžím a farizeům a ti se jich ptali: "Proč jste ho nepřivedli?" 46  Oni odpověděli: "Nikdo nikdy takto nemluvil!"

Stojí tu tedy římští vojáci, chrámová stráž, zástup, i Jidáš. Ježíš se jich ptá: Koho hledáte?

  • Jan 18:5-6  Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. 6 Jakmile jim řekl `to jsem já´, couvli a padli na zem.

Už jsme se v Janově evangeliu několikrát setkali s Pánovým prohlášením kým je: "To jsem já," řecky "Ego eimi". To je jméno Boží, které Hospodin řekl Mojžíšovi zprostřed hořícího keře (Ex 3). Příslušníci chrámové stráže, židé i Jidáš, když uslyšeli toto jméno: Jsem, který jsem, padli v bázni na zem. Ale muselo tu být něco mocného z Božího působení, neboť na zem nepadli jen židé, kteří dobře věděli, čí je to jméno, ale couvli a padli na zem i římští vojáci. Něco z Kristova majestátu bylo v tu chvíli před očima i ušima přítomných lidí. Nemohli jinak, než padnout. Proč padli na zem? Vždyť Pán věděl, že ho přišli zatknout a přijal tento kalich - musí být dokonáno, proč přišel. Důvodem zjevení jeho moci nebylo to tedy, aby nepřátele odradil od jeho zatčení - vždyť mohl požádat svého Otce v nebesích a poslal by víc než 12 legií andělů, aby jej bránili.

  • Mt 26:53-54  Či myslíš, že bych nemohl poprosit svého Otce, a poslal by mi ihned víc než dvanáct legií andělů? 54  Ale jak by se potom splnila Písma, že to tak musí být?"

Moc Ježíšova padla jak na židy, chrámovou stráž, tak i na Římany. Proč to Pán udělal? Odpověď myslím najdeme ve verši 8:

  • J 18:7-8  Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského." 8  Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít."

 

E. Evangelium vede k lásce k druhým

Kvůli jedenácti učedníkům to myslím Pán řekl. Nyní se vojáci neodvážili jim nic udělat. Zatkli jen Ježíše.

  • Jan 18:9  Tak se mělo naplnit slovo: `Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.´

Naplnilo se zde Ježíšovo slovo z kap. 17:12,

  • J 17:12  Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo.

odkazující na proroctví Izajáše, kde spojuje charakter i konečná budoucnost Jidáše s lidem zatracení u proroka Izajáše. I v takové situaci, kdy jde Ježíši o život, nehledá svůj prospěch, ale hledí na své učedníky. Nechte ostatní odejít. Kromě jednoho, Petra, nebyl nikdo v tu chvíli ochoten Ježíše bránit. Nakonec se všichni rozprchli. A přece pro ně Pán chce dobré - bezpečí. Jak nás zde Pán usvědčuje a zahanbuje. Neumíme milovat bratry a sestry v církvi tímto způsobem. Ještě pořád dokáže můj jazyk bodnout druhého, srazit ho na kolena a ponížit. Ještě pořád se vkrádají do mysli sebestředné myšlenky: A co já? Na mě ostatní ve sboru nemysleli, o mě jim určitě nešlo, když se posledně rozhodovali. Ale to není způsob smýšlení a jednání, ke kterému by nás vedl Duch svatý. To je stále ještě ta stará přirozenost, tak sebestředná a sobecká, která musí být pohlcena novou přirozeností, tou od Boha! Až příště přijde pokušení dívat se na bratra či sestru v Kristu z patra, vzpomeň si, že je to

  • 1 K 8:11  bratr, pro kterého Kristus zemřel!

To, co Pán Ježíš ukázal učedníkům, když jim myl v podvečer nohy, podle toho nyní také jedná. Neslouží sobě, ale jim.

 

F. Evangelium proměňuje

Ještě jeden charakter zde vystupuje, o kterém Jan mluví:

  • J 18:10  Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos.

Petr! Ten horlivý učedník. Nyní vytáhl meč, aby svého Pána bránil. Dokonce uťal ucho veleknězovu sluhovi! Rezonuje tu Petrovo rozhodnutí: Svůj život za tebe položím. (13:37). Chci tě následovat! Petr ještě nerozumí Ježíšově cestě kříže. Byl to on, kdo nerozuměl Ježíšovu slovu o cestě, která ho čeká.

  • Mt 16:21-23  Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. 22  Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" 23  Ale on se obrátil a řekl Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!"

Petr ještě nerozumí. Ale Pán s ním jedná. Svůj život za tebe položím. Teď nastává ta chvíle. Petr je odvážný, avšak bez pravého porozumění. Naplnila se Ježíšova odpověď Petrovi, kterou mu dal v horní místnosti před několika hodinami:

  • J 13:37-38  Šimon Petr mu řekl: "Pane, proč tě nemohu nyní následovat?" Svůj život za tebe položím." 38  Ježíš odpověděl: "Svůj život za mne položíš? Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."

To je ten Petr, který chce brát věci do svých rukou. Připomíná učitele, kteří chtějí učit druhé, ale nechápou ani svá vlastní slova (1Tm 1:7). Ani Petr je nechápe. Má odvahu, ale je bez pravého poznání. To je typické pro židy, jak později napsal apoštol Pavel do Říma:

  • Ř 10:1-3  Bratří, toužím z celého srdce a modlím se k Bohu, aby Izrael došel spásy. 2  Vždyť jim mohu dosvědčit, že jsou plni horlivosti pro Boha, jenže bez pravého poznání. 3  Nevědí, že spravedlnost je od Boha, a chtějí uplatnit svou vlastní; proto se spravedlnosti Boží nepodřídili.

 

Má odvahu, ale nemá schopnost duchovního rozlišování. To se teprve musí naučit. A Pán Ježíš s ním jedná. Když se Pán Ježíš před chvílí, než přišli do zahrady vojáci, modlil, Petr byl jedním ze tří učedníků, kteří se měli také modlit, ale on spal (Mk 14:37). Třikrát slyšel Pánova slova: ještě spíte a odpočíváte? Místo, aby bděli a modlili se, spali. To je Petr, který má odvahu, ale nemá porozumění. Ještě důvěřuje ve svoje síly a schopnosti, že prospěje Ježíši a pomůže Bohu.

  • Amen, amen, pravím tobě: Než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš."

A to se nyní stalo.

  • J 18:12-18  Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho. 13  Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14  Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid. 15  Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu. 16  Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř. 17  Tu řekla služka vrátná Petrovi: "Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?" On řekl: "Nepatřím." 18  Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se.

Než Annáš dokončil svůj výslech Ježíše, zapřel Petr, že zná Pána, ještě dvakrát. Vtom zakokrhal kohout (v. 27). Trvalo to jen pár hodin, kdy Ježíš ukázal Petrovi obsah jeho srdce. Evangelium odhaluje, co je v srdci skryto. Evangelista Matouš zapsal, co se s Petrem dělo, když kohout zakokrhal:

  • Mt 26:75  Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Jak daleko s námi Pán musí jít, abychom porozuměli, co je naše srdce zač?

  • Jr 17:9  "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?

Ale evangelium tu práci dělá. Divíš se, křesťane, jakými cestami tě Pán vodí? Ptáš se: proč musím nést takovou tíhu? Podívej se na Petra. On se ani neptal, dokud ho Pán nepřivedl k poznání svého srdce. Tady teprve začala cesta jeho obnovy, tady teprve nastal čas, kdy ho Pán mohl vést k pokání. Pro Petra byly tyto slzy milostí. Teprve nyní začala jeho cesta důvěry Pánu. Bůh z Petra musel nejprve setřást to závaží sebedůvěry. Petr musel nejprve porozumět, kým je on, hříšný člověk před svatým Bohem. Koná-li takové dílo Pán v tobě, bratře, pak máš dobrou naději. Přijde čas, kdy Petrovu odvahu, avšak již posvěcenou, Bůh použije pro své království. Kdo jako první neochvějně veřejně kázal v Jeruzalémě evangelium zástupu lidí, i když za to hrozila smrt? Petr. Ten Petr, který nyní hořce pláče. Jedná-li v tvém životě Pán skrze těžké zkoušky, buď si jist, že je to k Jeho slávě. Skrze výheň tavící pece zkoušek tě připravuje pro svůj záměr: On se skrze tebe oslaví! V tuto chvíli slz nemohl Petr tušit, jak užitečný bude jeho život a služba dalším a dalším následovníkům Krista po Letnicích. Těším se na to, až i ty jednoho dne pohlédneš zpět do svého života zkoušek a budeš moci zvolat:

  • Ř 11:33-36  Jak nesmírná je hloubka Božího bohatství, jeho moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné jsou jeho soudy a nevystopovatelné jeho cesty! 34  `Kdo poznal mysl Hospodinovu a kdo se stal jeho rádcem?´ 35  `Kdo mu něco dal, aby mu to on musel vrátit?´ 36  Vždyť z něho a skrze něho a pro něho je všecko! Jemu buď sláva na věky. Amen.

 

G. Evangelium přináší utrpení

Opakem Petra je velekněz Annáš. To, co nebylo vidět navenek Petrova života, ale dále se uvnitř v jeho srdci je opakem velekněze. Na něm byla viditelná moc navenek – na jeho úřadě, který zastával a na moci nad jinými lidmi. V srdci však byla jen tvrdost a zájem o sebe. Když Ježíše zatkli, odvedli ho do domu velekněze Annáše.

  • J 19-24  Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. 20  Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. 21  Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl." 22  Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: "Tak se odpovídá veleknězi?" 23  Ježíš mu odpověděl: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?" 24  Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi.

Annáš byl tchánem velekněze toho roku - Kaifáše. Lévijské kněžství bylo doživotní, ale zřejmě pod politickým tlakem římské správy, se velekněz každý rok měnil. Nicméně Annáš byl zjevně nejvyšší autoritou - proto přivedli Ježíše nejprve k němu. Annáš je představitelem náboženského člověka, autority v království, která však je jen výkladní skříní vnějšího náboženství. S Ježíšem ani nejednal podle práva. Nejprve měli být vyslechnuti svědci. Ale o férovost líčení zde vůbec nešlo. Spravedlnost se krčila v koutě. To, co se tu mohutně ukazuje, je pýcha člověka, který má moc nad jiným. Někteří lidé, když jim budete říkat evangelium, budou jednat, jako by nic neslyšeli, protože mají úsudek již udělaný. To co se dá naopak čekat, je, že se jejich moc zvrhne v násilí. Co čekalo toho strážce, který udeřil Pána do tváře, když stanul před Soudcem živých i mrtvých?  Nechci na to ani pomyslet!

Neočekávej, že když se někdo nazývá křesťanem, požívá úcty mnoha jiných křesťanů, že to automaticky znamená, že má proměněné srdce. Víra se nepozná podle postavení úřadu, podle oblečení, podle počtu lidí, kteří jej uznávají. Proměněné srdce se pozná po dobrém ovoci. Prvním z nich je posvěcení. Při setkání evangelia se srdcem, které je navenek obalené v náboženství, ale uvnitř tvrdé, dojde k něčemu, co připomíná srážku s vlakem. Odpor proti evangeliu bude veliký a nekompromisní. Nenechá přece zničit, co tak pěkně a důležitě vypadá před očima lidí.

 

III. Závěr:  Evangelium je nesrovnatelné

Evangelium je Boží mocí. Jedná s každým, kdo ho slyší. Je ostré. Vždy přinese nějaké ovoce. Neexistuje nikdo na světě, jehož věčnost by evangelium nějakým způsobem neovlivnilo. Jakou mocnou silou nás Bůh obdaroval! A celý duchovní svět se dívá, co evangelium koná skrze církev. My máme na něm podíl. Co může být tak důležité v tvém životě, abys den za dnem nežil ve světle evangelia? Je něco v tomto světě, co je větší a nádhernější, co by ti přineslo větší radost a pokoj? Je něco lepšího, než následovat Ježíše Krista?

  • Ř 8:38-39  Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, 39  ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.

Osnova kázání