Jako si Kristus zamiloval církev (Ef 5,25)

Norma křesťanského manželství

Jaroslav Kernal, Ústí nad Labem 16. června 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Jsme v páté kapitole listu Efezským, jsme v oddíle, který se zabývá plností Ducha svatého a aplikuje tuto plnost do manželství. Mluvíme o Duchem svatým naplněném manželství. Budu číst od 18. verše 5. kapitoly až do konce a potom znovu zůstaneme ve verši 25, kde je příkaz daný mužům, manželům.

Co je to křesťanské manželství? Mělo by být manželství křesťanů jiné, než manželství nevěřících lidí? Pokud ano, proč to tak často není? Čím by se mělo manželství křesťanů lišit? Má Bůh nějaký plán pro manželství? Má Bůh s manželstvím křesťanů nějaký záměr? Chce ho k něčemu použít? Má takové manželství nějakým způsobem vypadat? K čemu přesně nás vede Boží slovo?

Dneska znovu zůstaneme jenom v jednom jediném verši, který mluví na prvním místě k mužům, k manželům. Ale to o čem mluvíme, není určené jenom mužům – je pro každého křesťana, protože v centru tohoto textu stojí Pán Ježíš Kristus. Z toho verše, který je před námi, bych dnes chtěl zdůraznit jenom jednu frázi, kterou se budeme zabývat – je tu příkaz pro muže, aby milovali své ženy, jako si Kristus zamiloval církev. Minule jsme se dívali na to, co znamená milovat, a viděli jsme, že v kontextu manželství milovat znamená sloužit. Skutečná služba začíná v těch nejtěsnějších vztazích, tedy v manželství, v rodině. Dnes se podíváme na přirovnání, podle kterého mají muži milovat – jako si Kristus zamiloval církev. Zaměříme se na to, proč je tady takové přirovnání a co vyplývá z té samotné skutečnosti, že muž má milovat svou ženu, jako si Kristus zamiloval církev a jenom trochu se dnes dotkneme té samotné skutečnosti, jak Kristus miluje svou církve. A až příště půjdeme mnohem více k tomu, jak Kristus miloval a miluje svou církev, což je rozepsáno v závěru 25. verše a v následujících verších. Pojďme tedy do našeho textu, k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Boží příkaz pro všechny lidi

Tím Božím příkazem teď nemyslím ten příkaz, který je v našem verši a který říká, že muž má milovat svou ženu, jako si Kristus zamiloval církev. To je příkaz, který zjevně není pro všechny, ale je to příkaz, který se týká křesťanů – a k tomu se ještě dostaneme. Mluvím o příkazu, který se týká manželství, o ustanovení manželství. Abychom porozuměli textu, který je dnes před námi, a vůbec celému tomu oddílu v závěru páté kapitoly listu Efezským, musíme se stále vracet do prvních tří kapitol Genesis. Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, stvořil ženu z muže, což je obraz Krista a jeho církve, která je stvořená z Krista. Bůh přivedl ženu k muži a dal mu ji. Právě tak Bůh vyvolil svou církev a dal ji svému Synu.

Musíme rozumět tomu, že Bůh ustanovil vztah muže a ženy ještě před pádem. Manželství, podobně jako práce, je ustanovení, které pochází ze zahrady Edenu. Je to něco, co je platné pro všechny lidi v každé době, v každé společnosti a v každé kultuře. Je to velmi důležité promýšlet, že Bůh stvořil jednoho muže a jednu ženu a spojil je dohromady svazkem, který nazýváme manželstvím. Biblickou definici manželství nalezneme i v našem textu v listu Efezským:

  • Efezským 5:31 Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo.

To je ustanovení, které v obecné rovině platí vždy a všude. Každá kultura a každá společnost na jakémkoliv stupni společenského vývoje má nějakou formu manželství. Toto je všechno, co bylo o manželství řečeno při stvoření. Z toho vyplývá také velká kulturní rozdílnost manželství a vztahů mezi muži a ženami. Víme, že po pádu došlo k porušení a pokřivení všech Bohem ustanovených věcí, včetně vztahu mezi mužem a ženou. Stále je zde manželství, ale muž chce vlastnit ženu, žena chce být hlavou muže, jejich vztah a jejich vzájemné soužití je spojené s bolestí a trápením na obou stranách, jak na straně muže, tak na straně ženy. Touha po vlastnictví se u mužů nejvíce projevuje v mnohoženství, které se objevuje jen několik (7) generací po pádu:

  • Genesis 4:19 Lámech pojal dvě ženy; jedna se jmenovala Áda a druhá se jmenovala Sila.

Je zajímavé si všimnout, že stará smlouva, nebo, chcete-li, Mojžíšův zákon, nikde nedefinuje manželství jako vztah jednoho muže a jedné ženy. Na jedné straně je to zjevné už z podstaty stvoření, ale musíme si uvědomit, že to je zjevné pro nás, kteří jsme účastníky nové smlouvy. Vztah muže a ženy před pádem ukazuje na vztah Krista a jeho nevěsty, což znamená, že pro křesťany je závazné manželství jednoho muže a jedné ženy. Nic jiného nemůžeme nazývat manželstvím. Ale ve staré smlouvě to takto zjevné nebylo. Abraham měl dvě ženy a s každou z nich měl syna – syna tělesnosti a syna zaslíbení. Jákob měl dokonce čtyři ženy – dvě zákonné manželky a dvě „podmanželky“. Mojžíšův zákon stanovil pravidla pro to, když má muž více manželek. Najdeme zde také ustanovení pro krále:

  • Dt 17:17 … ať nemá mnoho žen, aby se jeho srdce neodvrátilo od Boha.

Do příchodu Pána Ježíše Krista nebylo úplně jasné, jak má manželství vypadat, co je vzorem zbožného manželství, které oslavuje Boha. Mimochodem, na manželství můžeme v tomto ohledu dobře vidět morální rozdíl mezi starou a novou smlouvou. Nová smlouva nás striktně vede ke vztahu jednoho muže a jedné ženy, protože vzorem manželství je vztah Krista a jeho církve. Ale stará smlouva takovou normu nemá. A pohané také ne. Proto je jejich manželství vždycky porušené hříchem. Proto z podstaty své přirozenosti nemohou rozumět tomu, co manželství doopravdy znamená. Tohle je velmi důležitý bod, jemuž jako křesťané potřebujeme porozumět, protože v něm velmi chybujeme. Myslíme si totiž, že víme, co je manželství. Že lidé kolem nás chápou, co je manželství. Že my sami to víme, protože to přece ví každý. To je něco, co je všeobecně dané. Dané to skutečně je, jak jsme viděli, ale jenom tou podstatou svého ustanovení. Ale není to nijak vysvětlené. Než jsme se stali křesťany, viděli jsme kolem sebe manželství, někteří z nás z Boží milosti vyrostli v rodině, kde vztah mezi mužem a ženou, mezi naším otcem a matkou více nebo méně fungoval. A nyní, když jsme uvěřili, si myslíme, že to tak nějak přece bude fungovat i našem případě, nebo že můžeme druhým říkat, co manželství znamená, protože to přece známe.

A tak se můžete setkat s lidmi, kteří vám řeknou, že milují Krista, mají Ducha svatého a Písmo, a to jim přece stačí k tomu, aby mohli žít v dobrém manželství. Jak tragicky se takoví lidé mýlí! Nebo jiní lidé budou považovat manželství za nástroj ke křesťanskému růstu – budou doporučovat lidem, aby se vzali, protože to jim pomůže být více zodpovědní, víc se starat o druhé. Jaké nepochopení! Je to stejné jako hodit malé dítě do vody a doufat, že se naučí plavat. Možná ano. Ale možná také ne. Možná se neutopí, ale do konce svého života bude nenávidět vodu. Manželství nám nebylo dáno k tomu, abychom s ním nebo v něm experimentovali. Manželství je tady kvůli tomu, abychom oslavili Boha, abychom se na něm učili o Kristu a jeho nevěstě a od Pána Ježíše Krista se máme učit, co to znamená křesťanské manželství.

Můžeme tady udělat určité přirovnání k vedení církve, ke starším. Křesťané dnes hodně podceňují otázku vedení. Kdokoliv vypadá dobře, kdo umí dobře mluvit nebo je dobrý manažer či psycholog, kdo má teologické vzdělání, má právo vést církev. Ale biblickou normu pro vedoucí, tedy na prvním místě charakter člověka, řeší jen málokterý sbor. Důsledkem je, že sbory vedou špatní vedoucí, že muži nejsou skutečnými muži, neslouží druhým, ale jenom sobě, že církev je prosáknutá světem a falešným učením. A úplně stejně většina křesťanů přistupuje k manželství. Nejdou do Písma, aby se dívali na to, co Písmo učí o manželství, ale přijímají normy pohanů, normy okolního světa a jsou pro ně dostatečné k tomu, aby lidé mohli žít v manželství. A teď nemluvím o tom, co Písmo nenazývá manželstvím, jako jsou různé stejnopohlavní svazky, nebo život lidí tzv. na hromádce nebo podobné věci. Mluvím o vztahu muže a ženy. Křesťané vidí muže a ženy, kteří k sobě něco cítí a říkají, ať se vezmou, Bůh je přece vyučí. Ale co říká Písmo? Tady už jsme na místě, kdy přistupujeme k našemu textu a tím ke druhému bodu dnešního kázání. Bůh ustanovil manželství před pádem, ale v případě  křesťanů nás Boží slovo vede ještě mnohem dál:

II. Boží příkaz pro křesťany

  • Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev.

Křesťanské manželství se odlišuje od jakéhokoli jiného manželství. Křesťanské manželství je o Kristu. Podívejte se na předchozí verše:

  • Ef 5:21-25 V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu, protože muž je hlavou ženy, jako Kristus je hlavou církve, těla, které spasil. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak ženy mají být ve všem podřízeny svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev.

Začíná to Kristem, vzájemnou podřízeností v Kristu, bázní Pána. Pro ženy je vzorem vztah Krista a jeho církve. Jenom s pohledem upřeným na Pána Ježíše Krista může křesťanská žena být dobrou manželkou, jenom když se učí od Krista, když žije v plnosti Ducha svatého, když se učí o Kristu a církvi. Což mimochodem ukazuje na to, že v církvi, která se nepodřizuje Pánu a jeho Slovu, která nebere vážně Boží slovo, se žádná žena nebude moci dobře učit, co to znamená být dobrou manželkou. A ukazuje to také na to, že mimo církev – a to je dnes hodně populární, být křesťanem, ale nebýt součástí místní církve, která se podřizuje svému Pánu, pastýři našich duší a podpastýřům, které Pán ustanovil, tedy starším – mimo místní sbor se křesťané nemohou naučit, co to znamená být dobrým manželem a dobrou manželkou.

A muži? Vzorem křesťana, manžela, je Kristus a jeho láska k církvi. Jenom od Krista se křesťan učí, co to znamená být dobrým manželem, co to znamená milovat svou ženu. Dívá se na to, jak Kristus miluje svou církev. Má to před očima prakticky, protože je součástí místní církve a vidí, jak Bůh jedná se svou církví, jak jí Pán miluje, jak jí žehná, jak jí zahrnuje svou láskou. Znovu – to není možné mimo církev. A to není možné pro nikoho, kdo nemá znovuzrozené srdce, tedy kdo není naplňován Duchem svatým.

Tady je důležitá pravda, která se týká křesťanského manželství – doopravdy se člověk začne učit, jak být dobrým manželem nebo manželkou teprve tehdy, když se obrátí. I když člověk vyroste v milující a vzorové křesťanské rodině, stejně nemůže v plnosti rozumět tomu, co to znamená podřizovat se Kristu a milovat jako Kristus, dokud se nenarodí z Ducha svatého. Milovaní, z toho vyplývá, že se potřebujeme učit, co to znamená být manželem a manželkou. Je vynikající, když tyto věci učí rodiče své děti od nejútlejšího věku, je to jejich zodpovědnost a povinnost, ale v plnosti jim mohou být odkryté teprve tehdy, když se obrátí k Pánu. Pak teprve mohou začít chápat plně, pak teprve mohou zakoušet tyto pravdy na vlastní kůži – a to ještě dříve, než vstoupí do manželství. Musím vyznat, že dnes bych si moc přál, abych tyto pravdy slyšel a rozuměl jim před pětadvaceti lety, kdy jsem se stal křesťanem a nedlouho potom se oženil. Myslím, že bych sobě a především své ženě ušetřil mnoho bolesti a vyhnul se mnohým zraněním.

Křesťanské manželství je duchovní svazek, který začíná ve 21. verši – začíná poddaností Kristu, začíná bázní Kristovou. Proto není možné, aby si křesťan vzal nevěřícího. Proto je to tak těžké, když v manželství jeden uvěří a druhý nikoliv. Ale křesťanské manželství, které je postavené na Kristu, je velikým svědectvím pro svět kolem nás, je tím nejlepším místem křesťanské služby a je prostředím, které Bůh používá k tomu, aby své děti posvěcoval a umožňoval jim duchovně růst. Ale musíme také říci, že toto prostředí vyrůstá z pevného základu poddanosti Kristu, jak o tom mluví v. 21. Tam začíná duchovní růst jednotlivce a jenom tam může pokračovat. Poddanost Kristu začíná u vyznání Ježíše jako Pána a u víry v jeho zmrtvýchvstání. Kdo věří v Krista ve svém srdci a vyznává ho svými ústy, je spasen. To je člověk, který se pokořil před Pánem. Křesťan začíná poddaností Kristu a pokračuje v poddanosti Kristu. To je předpoklad pro křesťanské manželství. Chybí-li poddanost Kristu, chybí kvalifikace pro manželství. Jestli chybí poddanost Kristu, chybí Kristův kříž, chybí sebezapření, chybí umírání sobě. Poddanost Kristu, o které tady mluvíme, znamená uspokojení a naplnění v Kristu samotném a jenom v něm.

  • Koloským 2:10 … v něm [v Kristu] jste i vy dosáhli plnosti.

V Kristu jsme byli naplněni a máme v něm úplně všechno. Kde je člověk, který je naplněn v Kristu, tam je skutečná duchovní připravenost pro manželství. Samozřejmě jsou zde ještě nějaké další aspekty, jimiž se ještě budeme zabývat, které vyplývají z biblické definice manželství – tedy mimo jiné oddělení se od otce a matky, což znamená psychickou, sociální i ekonomickou nezávislost. To jsou věci, které musí jít ruku v ruce s duchovní zralostí. Kde chybí duchovní zralost muže a ženy, tam to bude vypadat jako v církvi, kde jsou ustanoveni staršími nekvalifikovaní lidé. Bude tam zmatek, bolest, mnoho zranění, mnoho hříchu, mnoho problémů. Abychom se toho vyvarovali, věnuje Boží slovo tolik prostoru tomu, jak má Kristova církev a její vedení a možná ještě více prostoru tomu, jak má vypadat křesťanské manželství. Ježíš opakovaně vyučuje o manželství v evangeliích, Pavel se zabývá manželstvím v obsáhlé sedmé kapitole prvního listu do Korintu, v listech Efezským a Koloským, v listu Titovi, Petr se věnuje manželství ve třetí kapitole svého prvního listu. A ve světle vyučování Pána Ježíše Krista a jeho apoštolů jsme schopni aplikovat správným způsobem aplikovat mnoho starozákonních textů. Skutečně to není jedno, jak budeme přistupovat k manželství.

Boží slovo nám tady říká, že muž má milovat svou ženu, jako si Kristus zamiloval církev. To předpokládá, že se muž ví, jak Kristus miluje svou církev. Jak může něco takového vědět? Musí se to naučit. Nebo ještě lépe, musí se to stále učit, protože Kristovu lásku nikdy nevyčerpáme, nikdy dokonale nepoznáme její plnost, její hloubku, výšku, šířku a délku. Celou věčnost budeme poznávat Kristovu lásku. A z toho mála, které poznáváme nyní, se máme učit, jak milovat svou manželku.

Muži, bratři, zamyslete se nad tím, co byste řekli o tom, jak Kristus miluje svou církev. Měli byste co říci? Kdy jste naposledy přemýšleli nad tím, jak si Pán svou církev zamiloval? Jaké konkrétní věci vidíte v této církvi, o nichž můžete říci, že jsou dílem Kristovy lásky? Vidíte, kam nás to vede? Vede nás to ke druhým, k zájmu o druhé, vede nás to k tomu, abychom hledali Pánovu tvář, abychom měli na srdci to, co má srdci Pán, tedy jeho církev, konkrétní lidi, bratry a sestry. Vede nás to znovu ke službě lidem. Občas mi nějaký křesťan řekne, že nevidí, jak Bůh v jeho sboru pracuje. Obvykle je to tím, že má nějaké své představy, které se nenaplňují, a nehledá skutečnou práci Ducha svatého v životech lidí kolem sebe. Jak Pán miluje svou nevěstu? To je něco, co nás vede k poslednímu bodu dnešního kázání.

III. Boží norma křesťanského manželství

  • Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev.

Boží slovo používá Pána Ježíše Krista a jeho lásku k církvi jako vzor a normu pro lásku muže, křesťana, ke své manželce. Neexistuje nic lepšího, čím bychom se mohli řídit. Žádný psycholog nebo manželský poradce nemůže přijít s ničím lepším, s ničím větším, s ničím dokonalejším, než je vztah Krista k církvi. Boží syn je absolutně dokonalý. Je dokonalý Bůh a dokonalý člověk. Je vzorem toho, co to znamená být člověkem (Ef 4,13). On je vzorem toho, co to znamená být manželem.

Jak si tedy Kristus zamiloval svou církev? Chci se dnes jenom dotknout některých aspektů Kristovy lásky a příště se na jeho lásku k církvi podíváme více. Jeho láska začala před stvořením světa, když si vyvolil svou nevěstu. Vzpomínáte si, tím začíná list Efezským:

  • Ef 1:4-6 … v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.

Pán Ježíš si vyhlédl svou nevěstu, když se naplnil stanovený čas, přišel, aby jí posloužil – nikoliv proto, aby s ní zůstal. Všimněte si, že Pán Ježíš nespěchal se svatbou, ale znovu odešel, aby se pro svou nevěstu vrátil. Odešel proto, že ještě nebylo všechno připraveno, odešel k Otci, aby nám připravil příbytky, odešel proto, že jeho nevěsta ještě nebyla připravená a stále ještě není a nebude až do chvíle, kdy vejde plnost pohanů, kdy bude zachráněn poslední z vyvolených. Teprve potom bude také jeho nevěsta připravená ke svatbě s Božím beránkem, bude hotová, kompletní.

Vzpomeňte si, jak Pán Ježíš vypravuje podobenství o vznešeném muži, který měl odejít do daleké země, aby přijal královskou hodnost (Lk 19,12-27). On je tím mužem. Nemohl být ženichem dříve, dokud nevystoupí k Otci a nepřijme královskou hodnost. Pán Ježíš odešel k Otci, aby přijal Ducha svatého, kterého jako svého zástupce vylil na svou církev. Duch svatý nás přitahuje ke Kristu, svědčí nám o Kristu, oslavuje Krista, zapečeťuje nás do Krista, obdarovává nás duchovním požehnáním a duchovními dary, jimiž si navzájem sloužíme a tak rosteme do podoby Pána Ježíše Krista. Duch svatý střeží Kristovu církev a zachovává ji pro den svatby beránkovy. A Pán Ježíš se za svou církev vytrvale přimlouvá.

Už na tomto místě můžeme vidět mnoho praktických aplikací, které se týkají nejenom manželů, ale také mužů, kteří ještě v manželství nejsou. První aplikace je, že muži i ženy se potřebují z Božího slova učit, co to znamená křesťanské manželství. Dále je tu vidět, že k dobrému křesťanskému manželství je nutná duchovní připravenost. Nestačí, že člověk má občanku a je zamilovaný. Nestačí ani to, že má práci a dovede se o sebe postarat. Má být duchovně připravený, zralý. Má mít připravené srdce, mysl, ale i život, tedy praktické věci ve svém životě, pro manželství. Toho lze dosáhnout jenom pokornou službou Kristu, jenom životem, který je cele zaměřený na Krista. To je o životě, který je cílevědomý, plánuje, připravuje, slouží.

Problém je, že dneska to funguje obráceně – lidé jsou zaměření na sebe, a chtějí do svého života vtáhnout druhého, aby naplnil jejich přání, jejich touhy, sny, žádosti. Mladí muži, kteří tráví svůj život hraním her na počítači, sledováním filmů nebo posilováním svalů, naplňují svůj život svými koníčky a žijí pro zábavu. Jejich život je zaměřený na ně samotné. Nevyhlížejí svou nevěstu, nepřipravují ve svém životě všechno pro ni, nešetří, neplánují, nemodlí se, neslouží, ale žijí ve svých snech, žijí ve svém sobectví, chtějí mít holku svých snů, ale nechtějí nic udělat teď, když jí ještě nemají. Ale co udělal Pán Ježíš?

  • Římanům 5:8 Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Když jsme nebyli jeho nevěstou, když jsme byli vzbouření proti němu, když na nás nebylo nic zalíbeníhodného, Kristus za nás zemřel. Neudělal to nahodile, neudělal to proto, že se to nějak semlelo, ale vyhlédl si svou nevěstu, naplánoval cestu spasení, pokořil se, vzal na sebe lidské tělo a v lidském těle zaplatil za hříchy svého lidu. Posvětil se za svůj lid, dal svůj život, abychom my měli život v něm a pro něj. Zamiloval si svou církev a udělal pro ni úplně všechno. Dal sám sebe, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Jak tragické potom je, že mnozí manželé nechtějí pro své manželky udělat skoro nic! Ale co říká náš text?

  • Ef 5:25 Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev.

Už jsme si řekli něco o tom, jak si Kristus zamiloval církev. Jak s tím naložíte? Je to na prvním místě příkaz pro muže, proto bych chtěl povzbudit vás, milí bratři, abyste se učili od Krista, jak miluje svou církev. Abyste měli otevřené oči a dívali se, abyste měli pokorné srdce a chtěli porozumět tomu, co Pán dělá v tomto sboru. Za sebe musím říci, že nepřestávám žasnout nad tím, jak Bůh pracuje v tomto sboru, a jak pracuje v pražském sboru. Před sebou vidím živé důkazy Kristovy lásky k církvi. Když mluvím s lidmi, mohu vidět, jak rostou v poznání Pána, jak rostou ve službě Božímu lidu, jak rostou v lásce a ve víře, jak jsou stále pevnější ve Slově i v Boží milosti. Jsem nadšený, když vidím vytrvalost bratrů a sester, kteří se věnují nenápadným věcem, tomu, co mnohdy považujeme za drobnosti nebo samozřejmosti. To je Kristovo dílo v nich a skrze ně, to je způsob, jak Kristus miluje svou církev. Žehná jí a obdarovává jí. Přidává další svaté do společenství církve, buduje svou nevěstu. Buďte přemoženi Kristovou láskou k církvi a podle této lásky milujte své ženy. A Bůh se skrze vás oslaví. Lidé se budou ptát, jak je to možné, že ten muž tolik miluje svou ženu. Budou zasaženi pokorou, s jakou ten manžel slouží své manželce. Budou usvědčeni vzájemnou láskou toho muže a té ženy. Budou na nich zjevná Kristova slova:

  • J 13:34-35 Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

Ale všimněte si, že to přikázání neplatí jenom pro muže ve vztahu k jejich manželkám, ale platí pro všechny učedníky Kristovy, muže i ženy, staré i mladé, svobodné i v manželství. Proto každý z nás, jak tu jsme, potřebujeme jít ke Kristu a učit se jeho lásce. A každý z nás jí musí uvádět do svého života, tedy sloužit druhým. Muži svým ženám, ženy svým mužům, rodiče svým dětem, děti svým rodičům, jedni druhým ve společenství Kristovy církve. Tak bude oslaven náš Pán, a evangelium Kristovo bude znít celou touto zemí. Amen.

Osnova kázání