Evangelium, naše naděje, chlouba i jistota! (Ř 5,1-11)

Pavel Borovanský, Ústí nad Labem, 18. srpna 2019

 

I. Úvod

Pokoj vám a milost! Nějaký čas jsme se neviděli, protože má rodina trávila dva týdny u Máchova jezera. Já jsem se tam potýkal s nějakými zdravotními problémy. Ale už je to dobré. Nakonec jsme si odpočinuli. Mohl jsem se svými syny vyzkoušet, kolik vydrží na kole v lesním, ne úplně lehkém terénu. A nezklamali mně. Byli dobří.

Ale my se nescházíme každou neděli na prvním místě proto, abychom si vyprávěli své zážitky. I když sdílet se je dobré a zážitky by měli být v každém čase zdrojem naší chvály a vděčnosti. Ty dobré, i ty krušnější chvíle našich životů Bůh moudře a svrchovaně dává, ke své slávě a našemu užitku.

My se scházíme jako Boží lid, vykoupený drahou krví Božího Syna. Přicházíme Kristu vzdát chválu, vyvýšit ho nade vším, co jest. Děkovat mu a také naslouchat Jeho slovu. Modlíme se za plné pochopení Božích slov a věcí. Modlíme se za milost žít podle evangelia.

Budeme pokračovat v listu Římanům v páté kapitole, verše 1-11.  Nejdříve si ale v Bodech shrneme první čtyři kapitoly.  Pavel píše do Říma církvi rozdělené ve svém smýšlení a snaží se ji sjednotit evangeliem.  To je jediná moc ke spáse.

První a druhá kapitola ukazuje na rovnost lidí před Bohem, ve spáse Ř 1, 16-17, ale v postavení před Bohem, nikdo není spravedlivý. Zákon Mojžíšův, ani zákon svědomí daný pohanům do srdcí, nemůže člověka ospravedlnit a zachránit před soudem a trestem. Mzdou hříchu je smrt. Je nutná obřízka srdce, provedená Duchem Božím. Ř 2, 2-29.

Bůh ospravedlňuje hříšníka, Žida i pohana zadarmo, milostí skrze víru v Krista, svého Syna. To vidíme ve třetí kapitole. Ř 3, 22-24.  Pavel od třetí kapitoly odhaluje roli zákona Mojžíšova, a proč byl dán. K poznání hříchu, aby zmlkla každá lidská ústa, a celý svět aby byl usvědčen z hříchu! To je veliký užitek zákona a obřízky, ale ve světle spásy to nepřináší Židům žádnou protekci, nic navíc nemají. Spaseni byli v době zákona a jsou i nyní jen vírou v Krista.  Ve čtvrté kapitole Pavel vše ukazuje a dosvědčuje na Abrahamově příkladu, kterému byla spravedlnost přičtena z víry. Čtěme nyní Ř 5, 1-11.

odkazy: Ř 1; 2; 3; 4;

Římanům 5:1  Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, 2  neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. 3  A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, 4  z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje. 5  A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. 6  Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. 7  Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. 8  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. 9  Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu. 10  Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené  achrání jeho život. 11  A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

 

II. V Kristu stojíme, Kristem se chlubíme, Kristovi slávy dosáhneme a dosahujeme! (5, 1-2)

A. Bláznivá, ale životně důležitá zvěst

Konec čtvrté kapitoly svědčil o tom, že Ježíš byl vydán potupné smrti pro naše hříchy a vzkříšen pro naše ospravedlnění.  Pavel se od této pravdy hned v úvodu páté kapitoly odráží, aby zdůraznil absolutní naléhavost a důležitost této stěžejní pravdy evangelia. Je nezbytné pochopit a vírou přijmout, že spravedlivý zemřel za nespravedlivé, jeden za mnohé. Pavel také ukazuje na důsledky. Na požehnání, které přináší tato pravda všem, kteří ji vírou přijali. Píše:

Římanům 5:1-2  Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,  neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

Znovu zde zní ta nejkrásnější zpráva, která je podstatou, obsahem, vrcholem i cílem listu do Říma. Evangelium je Boží mocí spásy pro každého, kdo věří. Pro žida i pohana. Není jiná cesta. Přístup k této milosti je pouze vírou v Krista. Mělo by nám to pomoci osvobodit se od tlaku, kdy zvěstujeme evangelium a dobře si uvědomujeme, že Bohu se zalíbilo spasit svět bláznivou zvěstí. 1 K 1, 21. Ten, kdo miluje bližního a touží po jeho spáse, ten unese tlak, že možná bude zlehčen, pro bláznivou zvěst, kterou přináší.  Že Zbožný zemřel za bezbožné a vstal z mrtvých!

B. Ospravedlněni, smířeni a plni pokoje s Bohem

Podívejme se ale také na důsledky. Blahodárné důsledky, když člověk uvěří a činí pokání. Pavel píše: „ Když jsme ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem v našem Pánu Ježíši!“ Pavel znovu zdůrazňuje, že jen v Kristu, jen skrze Něho a víru v Něho! Na přelomu čtvrté a páté kapitoly máme trojí zdůraznění, že je jen jediné jméno, ve kterém je spása a moc ke spáse. Ježíš Kristus zemřel a vstal z mrtvých. Pán Ježíš Kristus přinesl smíření a pokoj s Bohem. A jen vírou v Krista má člověk přístup k této milosti. Jak bychom tváří v tvář této mocné pravdě, mohli byť jen na okamžik přemýšlet o tom, že můžeme lidi získat a přivést k Bohu nějak jinak, než zvěstováním této pravdy. Jiným způsobem. Pořádáním workshopů, zvaním na večeři. Zrušením nedělních kázání a zřízením nedělní kavárny místo společného shromáždění nad Božím slovem. To vše se dnes děje! Za pomoci těchto způsobů, nebo dokonce upraveného, či jiného evangelia lidi pro Krista nezískáme. Člověk musí slyšet a uvěřit „bláznivou“ zvěstí, že Bůh je svatý, on hříšný, že přichází den Božího hněvu. Již je zde a Kristův kříž je jedinou cestou k ospravedlnění a záchraně! Potom bude činit pokání, dá-li Bůh. Jinak to nejde!

A potom do jeho života vstoupí blahoslavenství. Blaženost, mír, pokoj a smíření s Bohem. Boží nepřítel se stává Božím služebníkem, součástí Božího lidu, královským knězem. Ale především Božím dítětem. Ten, kdo spěl ke zkáze, zakusí plnost Boží lásky a dobroty. Jaká drahocenná perla, jaký poklad nedozírné ceny, je evangelium o Božím Svatém Synu, jenž zemřel a vstal z mrtvých!

C. Bláznivá zvěst, naše chlouba!

Potom se naplní slova druhého verše, kapitoly pět. „V ní (ve víře) stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.“ Ano, aplikací tohoto textu o pokoji a míru s Bohem je odvaha a pevnost při zvěstování „bláznivé“ zvěsti, jak jsme si již řekli, ale také neochvějná, nepohnutelná odvaha a pevnost ať už se děje v našich životech cokoli. My máme naději, jistou naději. Živou naději, ne naději světa, ale nehynoucí naději nebes. Apoštol Petr to potvrzuje.

  • 1 Petrův 1:3-4  Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích

Milovaní sourozenci v Kristu, slova, která řeknu nyní, jsou možná drsná pro naše uši a neposlouchají se úplně klidně, ale jsou pravdivá.  Je jedno, co přijde na tomto světě. Je jedno, co nás čeká a co je před námi na tomto světě. Stojíme ve víře v evangelium a budeme stát. Chlubíme se evangeliem a budeme se chlubit, ať už na nás přijde cokoli. Nebude to bez bolesti, beze ztrát, bez zápasu třeba se strachem, smutkem, nebo bez modlitebního zápasu.

 Ale je to jedno, protože to vždy bude se srdcem nových stvoření, Božích dětí a v moci Božích dětí, jak píše J 1, 12. Vždy to bude se srdcem plným Boží lásky a Božího Ducha. Vždy to bude s plnou mocí Kristova kříže v našich životech. Ničeho se nebojte, před ničím neustupujte. Ke Kristu a ke kříži utíkejte. Ani soužení, ani smrt, ani hřích, ani mocnosti. Nic uprostřed života, nic uprostřed šíleného tance smrti vás neoddělí a neodloučí od milosti Boží v Božím Synu Ježíši Kristu. Není takové moci v celém stvoření Ř 8, 35-39. To vše znamenají Pavlova slova o pokoji s Bohem v Kristu Ježíši. Slova o evangeliu, naší chloubě. Uvidíme to i dál v našem textu.

Římanům 5:1-2  Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista,  neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží.

odkazy: 1 K 1, 21; 1 Pt 1, 3-4; J 1, 12;

 

III. Svatá a čistá moc evangelia X prokletí hříchu a utrpení (5, 3-5)

A. Dosvědčení o nadřazené svrchovanosti moci evangelia

Ale pojďme dál. Ukažme si, že skutečně prokletí a bolest tohoto světa nás nezničí. Naopak, moc evangelia to svrchovaně použije ke své slávě a k našemu dobru. Bůh nám požehná a jeho milost zvítězí i ve vyloženě zlých situacích.

Římanům 5:3-5  A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.  A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Boží slovo nám zde plně dosvědčuje, že moc evangelia je nadřazená všemu ostatnímu. Moc hříchu, smrti, démonský temných sil, moc lidských nepřátel evangelia. To vše je ničím proti Bohu a moci Kristova kříže. Na kříži Ježíš veřejně odhalil, odzbrojil a spoutal všechny tyto síly a mocnosti.

B. Evangelium je naše chlouba uprostřed utrpení

Pavel píše, že se nejen chlubíme samotným evangeliem, ale chlubíme se i utrpením, které přichází kvůli evangeliu, ale také jen prostě proto, že svět je pod nadvládou zla a utrpení. A dobrý Bůh ve své nesmírné moci, kterou prokázal na Kristu, když Ho vzkřísil z mrtvých, přetavuje zlo a utrpení světa v požehnání v životech věřících. Král David velebí Boha v žalmu 103.

  • Žalmy 103:1-5  Davidův. Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!  Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní! On ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním,   po celý tvůj věk tě sytí dobrem, tvé mládí se obnovuje jako mládí orla.

Apoštol Jakub píše ve svém listu známá slova. A to hned v úvodu listu:

  • Jakubův 1:1-4  Jakub, služebník Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti pokolením v diaspoře. Mějte z toho jen radost, moji bratří, když na vás přicházejí rozličné zkoušky. Vždyť víte, že osvědčí-li se v nich vaše víra, povede to k vytrvalosti. A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.

Chlouba a radost v Kristu uprostřed zkoušek a utrpení. A ještě to vede k růstu víry, k vytrvalosti víry k dokonalosti a neporušitelnosti. Není to ohromující, milovaní?

To je to co píše Pavel.  Dokonalost a neporušitelnost nás samých rovná se neporušitelnost a vytrvalost samotné naděje, kterou máme. Ta samotná naděje je neporušitelná, dokonalá, pevná, živá a věčná. Je nehynoucí a tím činí uprostřed zkoušek dokonalé a neporušitelné i nás. Už jsme to četli v 1 Pt, v první kapitole. Jsme povoláni do slávy a ke slávě.  A Písmo si je jisté ústy apoštola Pavla, že…

  • Filipským 1:6  a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.

C. Dosvědčení Boží lásky a Božího Ducha je přímo v nás.

Ba co víc, ta neporušitelná, dokonalá naděje je přímo v nás. V našich srdcích. Ona je tím novým, věčným životem v nás. Pavel píše, že naše naděje nejen roste, ale také neklame a my to víme. Protože o tom svědčí Boží Duch, Boží láska vylitá spolu s Duchem svatým do našich srdcí. Poslouchejte Pavla v Ř 5, 5.

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Toto vnitřní svědectví Ducha Božího má a může mít pouze znovuzrozený křesťan. Máte toto svědectví ve svém srdci? Vidíte jeho moc ve svých životech?

Nebojte se a neplašte se. Otázka nezní, zda vždy, za všech okolnosti v každé vteřině máte, cítíte, vnímáte toto svědectví. To totiž nelze. Poklad máme v hliněných nádobách. Ale když se ohlédnete, uvidíte tu naději a její svědectví. Uvidíte zrod víry, pokání, změnu smýšlení a tím i změnu života. Ne bezhříšnost, ne dokonalost pokání, víry a skutků. Ale právě i navzdory slabostem, pádům a selháním uvidíte to co David, Pavel i Jakub. Boží vysvobození, vítězství milosti nad zlem světa. Pán Ježíš říká ústy Janovými:

  • 1 Janův 5:4-5  neboť kdo se narodil z Boha, přemáhá svět. A to vítězství, které přemohlo svět, je naše víra.  Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží?

Máte toto svědectví ve svém srdci a jeho důsledky vidíte ve svých životech? Chvalte Pána a děkujte mu ze vší síly. Nejste si jistí? Utíkejte k Ježíši, k patě kříže. On byl vydán kvůli hříchu a vstal pro ospravedlnění hříšníků, kteří k Němu přijdou. Slibuje, že kdo k Němu přijde. Ten nebude vyhnán! J 6, 37 Kdo uvěří v Něho, proudy vody živé poplynou z jeho nitra J 7, 38. A to je to vnitřní i vnější svědectví, tento proud živé vody. To je ta jistojistá naděje, o které Pavel píše v pátém verši. To je ta chlouba.

Římanům 5:3-5  A nejen to: chlubíme se i utrpením, vždyť víme, že z utrpení roste vytrvalost, z vytrvalosti osvědčenost a z osvědčenosti naděje.  A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

odkazy: Ž 103, 1-5; Jk 1, 1-4; Fp 1, 6; 1 J 5, 4-5; J 6, 37; 7, 38;

 

IV. Přesně podle plánu, v přesně stanovený čas zemřel Svatý za bezbožné! (5, 6-9)

A. Bůh koná podle své dokonalé vůle, podle dokonalého plánu

Bůh vládne, vždy vládnul a vždy bude. Od počátku vše, co se děje se stvořením a ve stvoření je podle dobrého Božího uvážení a rozhodnutí. Proto Pavel pokračuje.

Římanům 5:6  Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.

Pokud vám tedy cokoli bere radost z Krista, z evangelia, pokud vám cokoli krade pokoj s Bohem v Kristu. Běžte k Bohu, do Jeho slova.

Je to hřích, se kterým zápasíte? Volejte k Bohu, Bůh Otec vzkřísil svého Syna mocí, proti které síla hříchu nic není.  Jsou to pochyby? Proste Boha, ať vaši víru vybuduje a posílí. Máte nedostatek v jakékoli oblasti? Bůh je štědrý, proste a bude vám dáno. Jste ve zkouškách, procházíte utrpením, nebo nemocí? Volejte k Bohu, naslouchejte mu v Písmu a pamatujte na slova apoštola Pavla, která psal Timoteovi.

  • 2 Timoteovi 1: 8-12 Nestyď se tedy vydávat svědectví o našem Pánu; ani za mne, jeho vězně, se nestyď, nýbrž snášej spolu se mnou všechno zlé pro evangelium. K tomu ti dá sílu Bůh, který nás spasil a povolal svatým povoláním ne pro naše skutky, nýbrž ze svého rozhodnutí a z milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a nyní zjevil příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život v evangeliu.  K jeho zvěstování jsem já byl ustanoven hlasatelem, apoštolem a učitelem.  Proto také všechno snáším a nestydím se vydávat svědectví, neboť vím, komu jsem uvěřil. Jsem přesvědčen, že on má moc chránit, co mi svěřil, až do onoho dne.

Protože nic se neděje pod nebem na zemi, aniž by to nebylo přesně v souladu s Boží vůlí. Boží vůlí také je právě i to, abychom mu vše předkládali v modlitbách a podřídili Jeho vůli každou oblast v našem životě. Fp 4, 6. A apoštol Petr v 1 Pt 5, 6-7

  • Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas.   Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.

Bůh vládne, vždy vládnul a vždy bude. Bůh koná přesně podle svého plánu. Proto nám Pavlova slova opět poskytují velkou jistotu. Psát stále totéž, není Pavlovi zatěžko. A nám by nemělo být zatěžko naslouchat znovu a znovu těmto pravdám. Vždyť…

Římanům 5:6  Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné.

B. Bůh není člověk, aby chyboval, nebo selhal

Pavel pokračuje učením o Božím plánu. Učením, které jediné má moc nás pevně zakotvit v Kristu, pokud vírou postavíme své životy na toto učení, bez ohledu na okolnosti a síly kolem nás!

 Ř 5, 7-9  Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

V tomto světě je velikou vzácností, když člověk nasadí život za svého bližního. Bylo tomu tak, a je tomu tak stále více. Doba je zlá a viditelná církev přestává být solí země a světlem světa. Pavel píše církvi a do církve slova.

  • 2 Timoteovi 3:2-3  Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní,  bez lásky, nesmiřitelní, pomlouvační, nevázaní, hrubí, lhostejní k dobrému,

Pavel ale připouští, že by se snad našel někdo, kdo by byl ochotný a schopný riskovat život za spravedlivého člověka. My máme v Písmu ukázku takového jednání i vyjádření četnosti takových výjimek

  • Marek 14:43-47  Ještě ani nedomluvil a přišel Jidáš, jeden z Dvanácti. Velekněží, zákoníci a starší s ním poslali zástup, ozbrojený meči a holemi. Jeho zrádce s nimi domluvil znamení. Řekl jim: "Kterého políbím, ten to je; toho zatkněte a pod dozorem odveďte." Když Jidáš přišel, hned k Ježíšovi přistoupil a řekl: "Mistře!" a políbil ho. Oni pak na něho vztáhli ruce a zmocnili se ho. Tu jeden z těch, kdo stáli kolem, tasil meč, zasáhl veleknězova sluhu a uťal mu ucho..

Dvanáct bylo učedníků, ale jen jeden měl odvahu riskovat pro spravedlivého Ježíše svůj život. Jeden ho dokonce zradil. Jen Petr se rozhodl bojovat a k tomu bylo potřeba dost odvahy. To nikdo z nás Petrovi nemůže upřít. Zástup, který přišel na Ježíše, byl zástupem čítajícím několik set lidí. Včetně vycvičených vojáků, mužů trénovaných k boji a zabíjení. Petr byl tvrďas, ale bez tréninku, bez sebeovládání, horká hlava a pouhý rybář.

C. Nehledejme vlastní cesty, čekejme na Pána

Petr je ukazatelem toho nejvyššího, čeho je obecně člověk schopen. Je to vrchol lidské lásky a oběti. Přesto je Petrův příběh tragikomický a bude i náš, pokud bychom spoléhali na vlastní síly ve věcech spásy a Boží spravedlnosti. Tragika takového jednání je vidět dobře právě na Petrovi.  Veškeré jeho úsilí mělo za výsledek pouhé uťaté ucho. To byla jediná ztráta nepřítele. My nechceme hříchu, démonům a smrti způsobit takovéto směšné, lehké ublížení na těle.  To nás nezachrání, potřebujeme zakusit ve svých životech moc kříže. Vidět, že hřích, ďábel i smrt jsou již rozdrceni navždy.

Navíc Petr ve své slepé horlivosti bránil Božímu plánu a Pán ho musel zastavit. Petrovo smýšlení, láska i odvaha v tu chvíli nebyly od Boha, ale z člověka. Už podruhé to vidíme u Petra v Písmu. Ať je to pro nás varováním, poučením i povzbuzením zároveň. Očekávejme tiše a trpělivě ve všech věcech na Boha, a to i v situacích, které se nám budou zdát bezvýchodné a naprosto beznadějné. Protože Písmo Pavlovými ústy učí:

Ř 5, 7-9  Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život.  Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

Boží plán, ne náš, Boží jednání a Boží moc nás vysekaly z moci hříchu, satana i smrti v době, kdy jsme ještě Boha nenáviděli. A Pavel dosvědčuje, že jestli nás Pán svým křížem a svou krví vytrhl z tak mocných sil zhouby, o co více nyní jako nová stvoření a Boží děti stojíme v moci, jež nás chrání od strašlivých důsledků Božího hněvu a od zhouby tohoto světa.  Jsme v bezpečí, v každém místě, v každém čase, v každé situaci.  Tak mocné a požehnané jsou důsledky kříže všem, kdo věří.

odkazy: 2 Tm 1, 8-12; 3, 2-3; Fp 4, 6; 1 Pt 5, 6-7; Mk 14, 43-47;

 

V. Bůh dal za nás svého Syna, Bůh nám tím v Kristu daroval vše! 5, 10-11

A. Dva důsledky kříže, mrtvi hříchu, živi Bohu!

Desátý verš našeho oddílu říká:

Římanům 5:10  Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život.

V první části verše mluví Pavel o smíření a vlastně o ospravedlnění v Kristu a před Bohem. Mzdou hříchu je smrt. Kdo hřeší, propadl smrti. Bůh je Spravedlivý a nemůže ustoupit od soudu a potrestání zla. Boží spravedlnosti musí být a chvála Pánu, bylo učiněno zadost.

  • Římanům 8:3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

Pán Ježíš přinesl Bohu Otci dokonalou, svatou oběť, která očišťuje jednou provždy. V Židům, je napsáno:

  • Židům 9:11-14  Ale když přišel Kristus, velekněz, který nám přináší skutečné dobro, neprošel stánkem zhotoveným rukama, to jest patřícím k tomuto světu, nýbrž stánkem větším a dokonalejším. A nevešel do svatyně s krví kozlů a telat, ale jednou provždy dal svou vlastní krev, a tak nám získal věčné vykoupení. Jestliže již pokropení krví kozlů a býků a popel z jalovice posvěcuje poskvrněné a zevně je očišťuje, čím více krev Kristova očistí naše svědomí od mrtvých skutků k službě živému Bohu! Vždyť on přinesl sebe sama jako neposkvrněnou oběť Bohu mocí Ducha, který nepomíjí.

Protože Ježíš vynesl na svém těle naše hříchy na dřevo kříže a zemřel za ně, jen proto máme volný přístup k Bohu a vstupujeme v Kristu do věčného života. Neospravedlněný hříšník je mrtvý a spěje ke druhé smrti. To je to, co Pavel říká v první polovině verše deset. Potřebovali jsme být obmyti od hříchu. Zbaveni vin. Ospravedlněni. Ta druhá mluví o dokončeném procesu, kdy ve vzkříšení Krista máme právě zajištění věčného života.   Spolu s Kristem a jen v Něm jsme s Ním na kříži zemřeli hříchu, abychom s Ním a v Něm a v Jeho vzkříšení vstoupili do věčného života.  To jsou dvě spojené nádoby, dva důsledky kříže.  Zemřeli jsme hříchu a jsme živi Bohu.  Opustili jsme cestu nepravosti a byli jsme uvedeni na cestu posvěcení. Ř 6, 1-4

B. Ten, kdo byl zdrojem naší nenávisti, stal se naší jedinou chloubou

Úplně náš poslední dnešní verš je verš jedenáctý. Zemřeli jsme hříchu, jsme živi Bohu, ale nejen to. Nejkrásnější nakonec. Pavel končí náš dnešní text slovy:

Ř 5, 11 A nejen to: chlubíme se dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás s ním smířil.

A tak drazí je něco, co nemáte? Co byste nebyli dostali spolu s Kristem a v Kristu? Myslí si někdo, že může obdržet větší dar, větší bohatství? Potom jsem se dnes namáhal marně a budu muset více prosit o Boží milosrdenství pro nás.

Vše, co jen zdánlivě připomínalo, nebo ukazovalo na Boha, vzbuzuje v přirozeném člověku a vzbuzovalo i v nás nenávist. Jan říká, že lidé milují tmu, nepřichází ke světlu. J 3, 19. Mají ho v nenávisti, protože odhaluje jejich temnotu. Temnotu lidských srdcí a myslí. Tak, jak o tom mluvil Pavel v Ř 1, 18-32.

Ale nyní v nás všech, kteří věříme, dřímá jediný zdroj pravého života. Jediná chlouba. Jediná radost, jediná touha. Být mu blíž, znát Ho víc, více se Mu podobat. Sloužit Mu věrně a se ctí. Dělat mu radost. Žít k Jeho slávě. On je naší chloubou. Bůh v Kristu. Ježíš Kristus!

Radostně se chlubíme Bohem v Kristu Ježíši. Kéž nám k tomu dá Bůh plné požehnání, milost a sílu. Amen!

odkazy: Ř 8,3; 6, 1-4; 1, 18-32; Žd 9, 11-14; j 3, 19;

Osnova kázání