Nepochybuj a věř (J 20,19-29)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 1. září 2019

 

Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení

Římanům 10:10

 

Pokoj vám, to je pozdrav, kterým se dnes rádi v církvi zdravíme. A z našeho dnešního textu v Jn 20 právě tato slova tak zřetelně vystupují. Pokoj vám! To je není jen pozdrav a přání, které si navzájem vyjadřujeme, ale ve světle našeho oddílu můžeme dobře chápat, čím opravdu tento pozdrav je: je to dar Boží lidem.

I. Základy církve (19-20)

Ještě se k tomuto pokoji zanedlouho vrátíme. Nyní ale vidíme, že pisatel tohoto evangelia, apoštol Jan, nám vysvětluje, jak byl prvního dne po sobotě, v den vzkříšení Ježíše Krista, položen úhelný kámen do základů církve - je jím vzkříšený Kristus.

A. Téhož dne večer

Téhož dne večer, tak začíná Janovo vyprávění o slavném setkání Pána Ježíše s učedníky. Proč je slavné? Protože je to první setkání učedníků se vzkříšeným Pánem. Je to začátek nové éry jejich života: neboť od této chvíle už nebudou mluvit, ani neuvidí toho Ježíše, jehož tělo neslo a trpělo důsledky hříchu, které jej dovedly až na golgotský kříž, kde muselo zemřít. Tělo, které neslo důsledky výsměchu lidí, bití a ran způsobených hřeby a na konec i probodení kopím. Zbité, umučené a nakonec zemřelé tělo Ježíše. Ne! To je minulost. Nyní je Ježíš vzkříšený! A přece je to On! Důkazem jsou právě ruce a bok, respektive rány na rukou a boku Pána Ježíše. Ten den bylo vzkříšeno mnoho mrtvých (Mt 27:52-53). Ale toto nemůže být nikdo jiný, než Ježíš: podívejte se na jeho ruce, nohy a bok. Ne, není to ani duch, vždyť ten nemá tělo. Ježíš je vzkříšený tělesně! To je odpověď všem skeptikům, pochybovačům:

 

  • Lk 24:39  Podívejte se na mé ruce a nohy: vždyť jsem to já. Dotkněte se mne a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně."

B. Nejtemnější hodina

Je dokonáno! Ta nejtemnější hodina v celé historii lidstva, země a celého vesmíru je minulostí. Ve srovnání s ní je každé naše utrpení, a dokonce i věčné utrpení pekla jen odleskem toho, co se stalo na kříži. Naše utrpení je důsledkem hříchu. A protože jsme hříšníci, neseme spravedlivé důsledky své vzpoury proti Stvořiteli. A museli bychom je nést věčně, nebýt Boží milosti a odpuštění, kterými nás v Kristu obdaroval. Ale na kříži nesl Boží svatý hněv, trpěl odloučení od Boží lásky a nakonec zemřel sám Boží syn Ježíš Kristus. Sám Svatý! Ten, který hříchu neučinil. Pro něho je hřích něco tak strašně cizího a nepřirozeného, že bychom stěží hledali příměr, kterým tuto antagonii lze vyjádřit. Jako je světlo rozdílné od tmy, jako je pravda opakem lži, jako je život protikladem smrti, tak snad alespoň to nám pomůže nahlédnout do neslučitelnosti svatého Boha a hříchu. A přece se On sám, Svatý Bůh, stal člověkem, aby na lidském těle nesl hřích

  • Ř 8:3  Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,

A nejen, že nesl náš hřích, ale dokonce apoštol Pavel píše korintským křesťanům, že Bůh:

  • 2K 5:21  Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti.

Kralický překlad říká: učinil ho hříchem. Neučinil ho hříšníkem, který by hřešil, ale učinil ho hříchem, který musí být potrestán. A všimněte si: my bychom museli platit v pekle věčně, a pořád by to bylo málo, protože jsme se provinili proti tak obrovské, vše co známe, převyšující Boží svatosti. Tak je veliká, tak je nezměřitelná, nekončící. Ale On jediný, Ježíš Kristus, mohl zaplatit dostatečně. Proč? Proč není nikdo jiný, nikdy nebyl a nikdy nebude, kdo by byl schopen tu cenu za hřích zcela zaplatit? Protože jen On - Ježíš Kristus je plně Bůh a plně člověk! Vezměte Kristu jeho božství a zbyde jen prázdná peněženka. Nebylo by čím zaplatit. Všechno - jeho dobrota, ochota, soucit i utrpení, to vše by bylo příliš málo na tu platbu, která je požadována neohraničenou Boží svatostí. I kdyby byl sebelepší Učitel, morální vzor lidstva, příklad toho, co znamená trpět za druhé, to vše by bylo příliš málo na dluh, který vytvořil náš hřích.

C. Pokoj vám!

Ale On byl ukřižován a třetího dne vstal z mrtvých! Haleluja! Sláva Bohu! Tady se nám odkrývá Boží svatost a z toho vyplývající sláva! Boží svatost vede k radosti Božích dětí! Když se narodil Ježíš v judském Betlémě, přišel z nebe anděl Páně ve slávě zvěstovat pastýřům  "velikou radost: dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán!" To vše: Kristovo ukřižování a vzkříšení, jeho svatost a sláva křížem zjevená, působí radost všem vykoupeným a vede k pozdravu: Pokoj vám! Kristův kříž a vzkříšení jsou obsahem Kristova pozdravu: pokoj vám. Jsou obsahem pozdravu. Pokoj vám! je Boží dar, který Kristus přinesl hříšníkům - pokoj s Bohem. To je základní úhelný kámen církve: Kristus nás smířil s Bohem a tak nám byl darován pokoj. Pokoj vám! Po každé, když se takto nyní budeme zdravit, můžeme si tak připomenout smíření, které nám oběť Ježíše Krista přinesla, připomenout si dar, který jsme od Boha dostali a o kterém svědčí naše víra. Pokoj vám! je pozdrav, který obsahuje důsledky Kristova ukřižování i zmrtvýchvstání. Pokoj vám! je pozdrav plný radosti pro Boží děti. Buďte pozdraveni pozdravem pokoje!

 

II. Obdarování církve (21-22)

Nejen, že apoštol Jan ukazuje, že prvního dne po sobotě vzkříšením Pána Ježíše začala výstavba Božího chrámu, tentokrát ne už z opracovaných kamenných kvádrů, ale ze živých kamenů, z jednotlivých křesťanů, ale také nás upozorňuje, že jsme jako církev dostali od Pána Ježíše dar. Byli jsme obdarováni:

  • J 20:21  Ježíš jim znovu řekl: "Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás." 22  Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého.

A. Obdarování pro celou církev

Komu patří onen příkaz vyslání? Kdo byl v tu chvíli za zavřenými dveřmi ze strachu před židy skryt? Učedníci Pána Ježíše. Bylo tu oněch Jedenáct, ale bez Tomáše, jak čteme dále ve v. 24, tedy Deset. Ale evangelista Lukáš dodává, že zde byli ještě druhové učedníků, tedy další učedníci a také sem přišli ti dva, kteří se s Ježíšem setkali na své cestě do vsi jménem Emaus (Lk 24:13nn). Těm všem tedy patří Ježíšovo: Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás. Poslání církve tedy není vyhrazeno pouze apoštolům - ani deseti, ani jedenácti, ani dvanácti, když později doplnili apoštolský kruh Matějem místo Jidáše (Sk 1:26). Zjevně Pán vysílá všechny učedníky: znovu tu musíme připomenout, že evangelium není svěřeno starším sboru nebo jiným vedoucím: třeba diakonům. Ne, evangelium je na rtech všech Kristových učedníků a ti jsou posláni přímo Ježíšem ke službě šíření evangelia dalším lidem.

B. Dar porozumět Písmu

Ještě je myslím potřeba se zastavit u toho, co nyní Pán Ježíš učedníkům řekl, když na ně dechl: Přijměte Ducha svatého. Někteří lidé říkají: aha, tady dal Ježíš zvláštní dar Ducha svatého omezenému počtu lidí. Leží tedy počátek církve snad zde? A co Ježíšovo zaslíbení, které učedníkům dal, když byl s nimi u stolu v Jeruzalémě? Čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím: budete pokřtěni Duchem svatým o Letnicích, tedy za dalších 10 dní. A to se stalo, jak máme zapsáno ve Sk 2. kapitole. Byli snad pokřtěni Duchem svatým vícekrát? Jistě ne, neboť účastníkem Ducha svatého se člověk stává jednou pro vždy a víra je vyjádřením, důkazem křtu Ducha svatého, který se děje v srdci. O Letnicích se naplnilo zaslíbení prorokované Joelem:

  • Sk 2:17-18  `A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. 18  I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.

Co se stalo zde za zavřenými dveřmi, když učedníci ještě víru Letnic neměli, osvětluje nejlépe evangelista Lukáš:

  • Lk 24:44-49  Řekl jim: "To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech." 45  Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46  Řekl jim: "Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47  v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem. 48  Vy jste toho svědky. 49  Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti."

Duch svatý učedníkům nyní dal porozumět, že Kristus naplnil vše, co bylo ve Starém zákoně prorokováno: že bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých. To je dílo Ducha svatého: vysvětluje z Písma kdo je Ježíš Kristus, co učinil a co to pro nás znamená! Myslím, že zde tedy Ježíš daroval učedníkům duchovní porozumění Duchem svatým zvěsti Starého zákona, že musel trpět a třetího dne vstát z mrtvých. Tolikrát to v uplynulých letech z jeho úst slyšeli, ale stále nerozuměli. Až dnes! A to jim nezjevilo tělo, ale Duch svatý. Je to stejné obdarování, jakým ve starozákonní době lidé zakoušeli milost skrze Ducha svatého. Ale plně a neodvolatelně byl Duch vylit na církev až o Letnicích. Od té chvíle v ní zůstává navždy. Saul, Samson nebo Šalomoun zakoušeli v určitých obdobích zvláštní milost Boží, kdy porozuměli něčemu o Bohu, stejně jako apoštolové nyní za zavřenými dveřmi. Ale trvalá přítomnost Ducha svatého a jeho dílo teprve přijde o Letnicích. Proč zde jdeme tak do detailů při výkladu? Je to prosté: pokud jste uvěřili Ježíši Kristu, pak ve vás Duch svatý přebývá. Již nepotřebujeme nový křest Duchem svatým, ani nové obdarování Duchem svatým. To, co opravdu potřebujeme je, aby nám Duch svatý zjevoval z Písma Ježíše Krista a dával nám porozumění důsledkům jeho ukřižování a vzkříšení! Za to se potřebujeme modlit a na tom pracovat s Písmem v ruce. K čemu nás takto Pán Ježíš obdaroval? Dal nám totiž

 

III. Úkol církve (23)

A. Církev je vyslaná

Posílá nás, abychom stejně jako učedníci v Jeruzalémě, naplnili jeho příkaz:

  • Jan 20:23  Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

Bůh nás vysílá ve jménu Ježíše zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem lidem, počínajíc místem, kde bydlíme, kde pracujeme, kde chodíme do školy, kde potkáváme sousedy. A možná některé z nás vyšle do sousedního města, nebo i do daleké země. Ale všechny nás posílá se stejnou zvěstí, ať jsme kdekoliv:

  • Čiňte pokání a věřte evangeliu! (Mk 1:15)

B. Odpouštění hříchů

Jak rozumíte Pánovu příkazu: Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny? Máme moc odpouštět hříchy?

  • Mk 2:7  "... Kdo jiný může odpouštět hříchy než Bůh?"

Ne, to je Boží pravomoc, ale nám, své církvi, dal do rukou, tedy spíše do úst, evangelium. Když ho někomu říkáme, Bůh sám skrze zvěst evangelia hříchy odpouští nebo zadržuje. Jak se pozná, komu hříchy odpustil a naopak čí hříchy jsou zadrženy, tedy člověku zůstávají? Jednoduše: kdo uvěří evangeliu ve svém srdci a svými ústy vyzná víru v Krista, tomu Bůh hříchy odpustil. Kdo Krista odmítá, je stále ještě duchovně mrtvý ve svých vinách a hříších, daleko od Pána. Máme v rukou mocnou zbraň. Přináší život, tam kde doposud vládla smrt. Apoštol Pavel si dobře tuto moc uvědomoval. Proto tvrdě pracoval (napracoval se více než ostatní, jak říká v 1K 15:10), aby mohl říci: mou vinou nikdo nezahyne. Všem jsem říkal o Kristu a volal je k pokání (Sk 20:24nn). Co uděláme s touto zbraní? Schováme ji pod polštář, nebo si ji vytešeme na čelo? Aby naše ústa přetékala evangeliem, musí jím přetékat naše srdce! Jak ho naplnit? Jak ho ponořit do Boží lásky, aby z něj Boží láska vyvěrala mocným proudem? Je jediná cesta: učiň Ježíše svým denním chlebem. Syť se jeho slovem znovu a znovu, pěstuj svůj modlitební život, aby vzkvétal, vyhledávej společenství církve při každé příležitosti, služ svým bližním - rodině, církvi, světu. V tomto pořadí. Nakonec v našem oddíle vidíme:

 

IV. Požehnání církve (24-29)

  • J 20:24-25  Tomáš, jinak Didymos, jeden z dvanácti učedníků, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25  Ostatní mu řekli: "Viděli jsme Pána." Odpověděl jim: "Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím."

Ale jeden z původních Dvanácti tu nebyl. Víme o Jidášovi, který skončil bídnou smrtí. Ten již do kruhu apoštolů nepatří. Chybí tu však ještě Tomáš, což je jeho hebrejské jméno, řecky pak Didymos, Dvojče.

A. Kdo je Tomáš?

O Tomášovi mluví všichni evangelisté v souvislosti s jejich vyvolením za apoštoly. Patří tedy do jejich kruhu. Jedině v Janově evangeliu pak vidíme Tomáše ještě v dalších dvou situacích.  Co nám zůstává skryto je, kdo bylo jeho dvojče. Písmo o tom nemluví. První setkání s Tomášem je zaznamenáno v Jn 11:16. Je nám tu odhaleno něco o Tomášově charakteru. Sestry Ježíšova přítele Lazara právě vzkázaly, že Lazar umřel. Pán se rozhodl jít třetího dne do Betanie, aby Lazara vzkřísil. Židé tou dobu již chtěli Ježíše zabít.

  • J 11:16  Tomáš, jinak Didymos, řekl ostatním učedníkům: "Pojďme i my, ať zemřeme spolu s ním!"

Tomáš je člověk malomyslný. Smiřuje se s osudem. Tak zemřeme i my... spolu s Ježíšem. Podruhé jej pak vidíme ten večer v horní místnosti v Jeruzalémě, kdy Pán Ježíš vyzbrojuje učedníky na dobu, kdy od nich bude vzat. Pán Ježíš tu učedníky ujišťuje, že jim jde připravit příbytky u Boha v nebi. Zaslibuje, že je tam vezme, až opět přijde. Vždyť cestu kam jde, znají.

  • J 14:5  Řekne mu Tomáš: "Pane, nevíme, kam jdeš. Jak bychom mohli znát cestu?"

Je možná pomalý v přemýšlení, ale je oddaný: ty Pane znáš tu cestu, my ne. Bez tebe se tam nedostaneme.

B. Tomášova chyba

Možná je malomyslný, možná je pomalý v porozumění, ale jednu chybu určitě udělal: nebyl s ostatními ve chvíli, kdy měl být. Prvního dne po sobotě, ten den večer, zjevil se Pán Ježíš učedníkům schovaným ze strachu před židy za zavřenými dveřmi. Přinesl jim pokoj a radost. Tomáš ji neměl. Celý týden se musel trápit a být nejubožejší z lidí!

  • 1K 15:19  Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí!

To je, co víme o Tomášovi z Písma. Možná ho ale také znáte pod poněkud jiným označením: nevěřící Tomáš. Odtud také pochází to označení lidí, kteří nechtějí něčemu věřit, ač to jiným přijde zřejmé. Nevěřící Tomáš.

Byl Tomáš snad jiný, než ostatních 10 apoštolů? Vždyť i oni úplně stejně nerozuměli, že Ježíš musí být vzkříšený, dokud se jim neukázal v neděli večer a nezjevil jim tuto pravdu Duchem svatým, kterého jim dal. Ani oni nevěřili. Báli se židů. Seděli za zavřenými dveřmi, dokud se jim neukázal. A i tak si nejdříve mysleli, že je to spíše nějaké zjevení, duch Ježíšův, dokud jim neukázal ruce, nohy a bok. Evangelista Lukáš říká, že Ježíš vyzval teď oněch deset apoštolů i další učedníky, kteří zde byli spolu s nimi, aby se ho dotkli a přesvědčili se, že je z masa a kostí (Lk 24:39). Úplně stejně jako Tomáš! Ba dokonce musel jít Pán Ježíš s těmito učedníky ještě dál, než s Tomášem. Aby jim dokázal, že jeho tělo je skutečné, požádal je Ježíš o jídlo! Dali mu tedy kus pečené ryby a on jedl! Nakonec se ukazuje, že jejich nevíra šla ještě dál, než Tomášova. Kdo z nich byl více nechápavý a nevěřící? Zdá se, že spíše učedníci, než Tomáš.

V jednom však byl Tomáš určitě pozadu. Když ti, kteří měli být zárodkem budoucí církve, zrozené o Letnicích, byli ze strachu před Židy zavření kdesi v Jeruzalémě za zavřenými dveřmi, Tomáš s nimi nebyl. Rodící se církev je spolu, i když ve strachu, ale spolu. Jen Tomáš z apoštolů chybí. Podívejte se, nebyl u toho, když se Pán ostatním zjevil. A to přineslo radost do jejich života. Setkání se vzkříšeným Kristem jim způsobilo radost. Ale Tomáš tu nebyl. Oni se už týden radovali ze vzkříšení, zatímco Tomáš se celý další týden topil v nevíře a pochybnostech. O jaká požehnání může křesťan přijít, když nejde do shromáždění! Jak moc jiný může být tvůj celý týden, když jdeš do shromáždění, než když v něm chybíš! Vyučení v Písmu, povzbuzení k následování Pána i napomínání, to vše je Bohem daný dar církvi. Nepřicházíš o něj?

C. Nepochybuje a věř!

Tomáš prožil těžký týden. Dokud Pán neprojevil milost i jemu.

  • J 20:26  Osmého dne potom byli učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ač byly dveře zavřeny, Ježíš přišel, postavil se a řekl: "Pokoj vám."

Pán Ježíš přinesl pokoj i do Tomášova života. Vyzval ho: Vlož svou ruku do mých ran, to bylo stejné slovo i pro učedníky před týdnem. Jedno ale řekl Tomášovi navíc.

  • Nepochybuj a věř (27).

Tomáš pochyboval o slovech učedníků, že viděli Pána. Nevěřil jim to. Opravdu jste viděli Ježíše? Není to jen vaše tajné přání? Nepochybuj a věř! Pochyby a víra jsou tu v protikladu. Buď budeš pochybovat anebo věřit. Pochybovat znamená být zmítán jednou tak a jindy naopak.

  • Jk 1:6  Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.

Pochybovat znamená nejistotu: v pochybnostech není o co se opřít. Pochybování nevede k cíli, ale ke ztroskotání. Pochybující člověk je rozpolcený, nestálý ve všem, co činí (Jk 1:7). Ale Pán Ježíš je živý! Vzkříšený! Písmo je pravdivé. Od začátku do konce. Celý Starý zákon, 5 knih Mojžíšových, Žalmy i Proroci prorokují o naplnění všeho, co je v nich o Ježíši (Lk 24:44). Věř tomu Tomáši, vyzývá jej Pán Ježíš. Opři se o pravdu Božího slova. Je důvěryhodné. Dnes vidíš naplnění nejdůležitějších proroctví Písma: pohleď na mne: hrob ani smrt mne nemohly udržet. Jsem živ. Jaká byla Tomášova reakce? Odpověděl: Můj Pán a můj Bůh. Už tu není pochybnost, už si ani netouží sáhnout do Pánových ran, aby se přesvědčil, že je Ježíš opravdu živý a v těle. Ne, Tomáš věří.  A toto je nádherné vyznání víry: Ty jsi Ježíši můj Pán a můj Bůh!

  • J 20:29  Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."

Učedníci se setkali s živým Kristem. Potřebovali k tomu však stejnou milost jako kdokoliv další, kdo má poznat živého Ježíše. Oni žili v době, kdy Pán chodil po této zemi. Zažili s Pánem to, co chtěli vidět mnozí proroci a králové. Byl to v historii světa krátký okamžik (1Pt 1:8-12). My dnes Pána Ježíše nevidíme. On nyní tělesně přebývá v nebi po pravici Otce, na trůnu. Nevidíme jej očima, nevidí jej očima ani lidé, kterým zvěstujeme evangelium o spáse, která je v Ježíši. Pán Ježíš říká, že je to ještě lepší cesta k víře, než fyzickýma očima uvidět a pak uvěřit. Jste blahoslavení, kdo věříte, ač jste neviděli. Víra, ta biblická důvěra Kristu, je mocná. Přináší ospravedlnění před Bohem z našich vin a hříchů (Ř 3:22). Přivlastňuje si Ježíše jako smírnou oběť skrze jeho smrt (Ř 3:25). Spravedlnost Kristova je připočtena člověku, který věří a zajišťuje mu pokoj s Bohem (Ř 5:1). Nehledejte zvláštní zjevení Ježíše. Hledejte Ježíše ve zvláštním zjevení: v Písmu. To je požehnaná cesta poznávání Pána. Učedníci zakusili milost v Duchu svatém, protože jim Ježíš otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. A oni konečně po těch letech strávených po boku Ježíše porozuměli a uvěřili, že tak je psáno:

  • Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům (Lk 24:46-47).

To se stal před Letnicemi, kdy byla církvi darována přítomnost Ducha svatého navždy. Učedníci za zavřenými dveřmi jen zakusili část jeho moci. S námi je však Duch svatý neustále. Neustále nám dosvědčuje slávu vzkříšeného Krista skrze Boží slovo a jeho dílo v našich životech. My nemusíme sedět za zavřenými dveřmi ve strachu před lidmi! Byla nám svěřena zpráva o životě a je nám darován Duch, který nás neustále vede k víře v Pána Ježíše a důvěře jeho slovu. Byl nám darován pokoj Boží a skrze službu církve se tento pokoj šíří.

Jaká radost, píseň chval, pryč je všechen smutek, všechen žal!

  • 1 Petrův 1:8-12  Ač jste ho neviděli, milujete ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, 9  a tak docházíte cíle víry, spasení duší. 10  Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; 11  zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. 12  Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám; ti, kdo vám přinesli evangelium v moci Ducha svatého, seslaného z nebes, zvěstovali vám nyní toto spasení, které i andělé touží spatřit.

To je Kristova sláva mezi námi, na ni hledíme skrze víru, jí se držíme skrze víru a ji zvěstujeme s vírou.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osnova kázání