Svůj cíl máš na dosah ruky! (J 20,30-31)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 15. září 2019

 

Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli. Nehemjáš 8:8

 

Milí bratři a sestry v Pánu Ježíši Kristu, buďte pozdraveni pozdravem pokoje! Tím pokojem, který vám nemohu dát já, ale jen a jen Pán Ježíš Kristus, protože On usmířil Boží hněv, který se z nebe zjevuje proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí, kteří svou nepravostí potlačují pravdu (Ř 1:18). A takoví jsme byli, tak jsme jednali, dokud nás Duch svatý nepřivedl k pokání a víře v Pána Ježíše. On budiž veleben na věky!

 

I. Úvod

Jak se blížíme k závěru Janova evangelia, odkrývá se nám čím dál více jeho cíl: proč Jan, veden Duchem svatým, toto evangelium napsal. Můžeme tuto otázku rozšířit a zeptat se: proč Bůh dal lidem Bibli, jaké je místo Písma v našem životě?

 

II. Důvod Ježíšových znamení (30-31)

Janovu odpověď tak můžeme nakonec vztáhnout na celé Boží slovo: to vše, Janovo evangelium i celé Písmo, bylo napsáno:

  • J 20:31  ... abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Tato znamení jsou zapsána, abychom věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abychom věříce měli život v jeho jménu. Proč tu Jan mluví o znameních? Jan tu říká, že zapsal znamení o Ježíši. Co jsou ta znamení? Co to znamená slovo "znamení" v Janově evangeliu?

A. Význam znamení

Řecké slovo "semeion" najdeme v Janovi 17 krát. Vždy je spojeno s nějakým neobvyklým činem, který Pán Ježíš učinil. Nešlo jen o zázrak, ale o čin, skutek, který kromě své neobvyklosti, nadpřirozenosti, nikdy nestojí osamocen. Vždy ukazuje na Ježíše, jako toho, kdo má moc a autoritu a dosvědčuje kdo Ježíš je: Boží Syn, pravý Bůh v lidském těle. Vždy je v Písmu vysvětlen také význam znamení, tedy zázrak, čin, který ukazuje na Ježíšovu podstatu. Příkladem je uzdravení člověka, který byl 38 let ochrnutý. Ležel u rybníka Bethesda v Jeruzalémě a čekal, kdo by jej odnesl do vody, až  se zvíří v rybníce. To je jeho naděje na uzdravení. V tom přichází člověk, kterého ten ochrnutý nikdy neviděl a říká mu:

  • J 5:7-9 "Chceš být zdráv?" 7  Nemocný mu odpověděl: "Pane, nemám nikoho, kdo by mě odnesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde." 8  Ježíš mu řekl: "Vstaň, vezmi lože své a choď!" 9  A hned byl ten člověk uzdraven; vzal své lože a chodil. Toho dne však byla sobota.

Tento zázrak je znamení, protože Písmo dále vysvětluje, co se lidé mají o Ježíši dozvědět na příkladu uzdraveného u rybníka Bethesda.

  • J 5:16-18  A proto Židé začali Ježíše pronásledovat, že takové věci dělal v sobotu. 17  On však jim odpověděl: "Můj Otec pracuje bez přestání, proto i já pracuji." 18  To bylo příčinou, že Židé ještě více usilovali Ježíše zabít, protože nejen znesvěcoval sobotu, ale dokonce nazýval Boha svým vlastním Otcem, a tak se mu stavěl na roveň.

Ježíš má moc uzdravit ochrnutého, jednoduše proto, že je Bůh! Znamení uzdravení nám říká: Ježíš uzdravil toho člověka Boží mocí. On je Bůh v těle.  Pokud byste nyní zůstali jen u Ježíšovy schopnosti uzdravovat, byl by tedy pro vás jen uzdravovatel, mohl by být docela dobře postaven do řady s jinými uzdravovateli, dnes možná s lékaři, kteří jsou schopni díky technikám a vyvinutým lékům pomáhat nemocným.

B. Cíl znamení

Ale Ježíš uzdravil ochrnutého dokonale, ihned a to proto, aby již nehřešil, ale činil pokání a žil ve víře, důvěře Bohu. Uzdravil jej, aby ho vedl ke zdroji věčné spásy, věčného života. K Bohu samotnému. Je tedy třeba, aby každý kdo nyní naslouchá, pochopil, že znamení zapsaná Janem v jeho evangeliu, jsou tu proto, abys ty Ježíši věřil! Ale co znamení, která tu zapsána nejsou?

 

III. Znamení, která tu zapsána nejsou (30)

  • 30  Ještě mnoho jiných znamení učinil Ježíš před očima učedníků, a ta nejsou zapsána v této knize.

Musíme se zastavit u tohoto výroku apoštola Jana. Je to důležité upozornění. Ne všechno, co tu Jan popsal a co tvoří Janovo evangelium v našich Biblích, je úplně všechno, co Pán Ježíš udělal, když vyučoval po 3 a půl roku své učedníky a budoval je pro službu Božímu království.

A. Jiná znamení v Písmu

V Písmu máme další tři evangelia. I zde jsou zachycena znamení, která Ježíš učinil před očima učedníků, ale nejsou popsána v Janově evangeliu. Příkladem může být událost, kterou známe jako "Proměnění na hoře". Evangelista Matouš o ní píše:

  • Mt 17:1-3  Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami. 2  A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý. 3  A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.

A hned Písmo dodává, jaký je význam tohoto znamení:

  • Mt 17:5  Ještě nedomluvil, a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: "Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte."

Rozumějte, že toto je Syn Boha, kterému je dána autorita nad učedníky samotným Otcem.

B. Další znamení v Písmu nezaznamenaná

Učinil Pán Ježíš ještě další znamení, která nejsou v Písmu pro nás zapsána? Určitě ano. Podívejte se, jak to Jan vysvětluje na konci svého evangelia, kap. 21, v. 25:

  • J 21:25  Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané.

V úplně posledním verši svého záznamu o Ježíšově pozemské službě nás Jan ujišťuje, že by se podrobným popisem všech Ježíšových znamení, jeho činů, jednání s lidmi i vyučování, daly naplnit všechny naše knihovny a ještě by zbylo.

Vyvstává tu ale klíčová otázka: proč nejsou pro nás zapsána, i když se týkají Spasitele světa, Zachránce lidských duší, pravého Boha a pravého člověka? Odpověď není komplikovaná: protože je pro svou spasitelnou víru nepotřebujeme. Bůh nám dal plné zjevení cesty spásy, které máme v kánonu Písma Starého a Nového zákona. Proč v něm máme přesně ty knihy jak v SZ, tak v NZ, a ne jiné, o tom bych chtěl mluvit, až dokončíme výklad Janova evangelia a dá-li Bůh, začneme procházet poslední knihu Starého zákona, slova Boží nám odevzdaná skrze proroka Malachiáše.

C. Písmo je dostatečné

Jan veden Duchem svatým potvrzuje, že napsal své evangelium o Ježíši, aby kterýkoliv člověk mohl být spasen od věčného trestu za svůj život v hříchu. Vírou v Ježíše, o kterém Jan napsal, můžeš i ty nalézt odpuštění Boha, který je dokonale a v každé chvíli spravedlivý a který od svého stvoření žádá totéž, jinak musí viníky oddělit od svého dokonalého díla a uvrhnout tam, kde takoví lidé chtějí být: do míst, kde se naplno projevuje, co to znamená žít život bez Boží lásky - a takový život je věčná smrt. Jan nám říká, že je mnoho dalšího, co Pán Ježíš před učedníky učinil. A oni to potřebovali vidět pro svou víru, pro své porozumění, které rostlo a naplno propuklo vylitím Ducha svatého o Letnicích. Učedníci viděli Ježíše a uvěřili mu. Pán řekl jednomu z nich, Tomášovi:

  • J 20:29 „Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.“

My jsme Pána neviděli. Nám byla dána Písma, která o Ježíši svědčí. Poté, co Ježíš odešel k Otci, poslal místo sebe jiného Přímluvce, Učitele, Ducha svatého. Jeho úkol je uvádět nás do veškeré pravdy a svědčit o Ježíši. Nepotřebujeme k víře jiné zjevení, než, to které máme: Boží slovo, abychom uvěřili Ježíši.  Neustálá touha po novém zjevení mi připomíná zprávy lidí, kteří říkají: mně se zjevila Panna Marie a řekla mi... Nebo, viděl jsem ve vidění Ježíše a toto mi řekl....

Ne, v Písmu je zapsáno, co ke spáse a k životu ve víře potřebujeme. To neznamená, že Duch svatý nebude s námi pracovat. Bude, ale bude to dělat způsobem, který Bůh k tomu určil a ne tak, jak by lidé chtěli - nějakým nadpřirozeným, zvláštním, atraktivním způsobem, který nakonec má přinést pozornost druhých lidí spíš tomu člověku, který tvrdí, že taková zjevení měl, než Bohu samotnému. Duch svatý bude trpělivě a vytrvale volat každého křesťana, aby se sytil Božím slovem, v modlitbě nad ním přemýšlel a podle něj jednal. Tak poroste tvoje láska k Bohu, když budeš jednat podle jeho přikázání, podle Písma. Duch svatý tě skrze porozumění Slovu bude učit jak den za dnem aplikovat Boží slovo do svého života. Bude tak naplňovat tvůj život pokojem a radostí, protože Pán ti bude blízko, budeš ho den za dnem lépe znát a tak tvoje potěšení bude ukotveno v milosti tvého nebeského Otce.

Proto máme Písmo, nástroj Ducha svatého, a nic nad to nepotřebujeme. Naopak, co je nad to, a co se vydává za Boží vůli, je ze zlého a vede k oslabení církve a zatemnění evangelia.

 

IV. Tato však zapsána jsou (31)

Evangelista Jan pokračuje:

  • J 20:31 Tato však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.

Tak která znamení jsou zapsána, která má Jan na mysli?

A. Prostředek Ježíšova odhalení, kým je

Můžeme vyjmenovat ta velká znamení, která jsme v evangeliu během našeho studia už viděli:

- proměnění vody ve víno na svatbě v Káně Galilejské (2. kap.)

  • J 2:11  Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu.

- potom vyhnal prodavače dobytka, ovcí a holubů i penězoměnce z nádvoří chrámu v Jeruzalémě (2. kap.) a prokázal se tímto znamením:

  • Jan 2:18-21  Židé mu řekli: "Jakým znamením nám prokážeš, že to smíš činit?" 19  Ježíš jim odpověděl: "Zbořte tento chrám a ve třech dnech jej postavím." 20  Tu řekli Židé: "Čtyřicet šest let byl tento chrám budován, a ty jej chceš postavit ve třech dnech?" 21  On však mluvil o chrámu svého těla.

Další znamení jsme pak viděli, když Pán Ježíš:

- uzdravil syna královského služebníka (kap. 4)

- uzdravil chromého u rybníka Bethesda (kap. 5)

- nasytil 5000 mužů a jejich ženy a děti, když na opuštěném místě, kde se nedalo nic koupit, rozmnožil 5 chlebů a 2 ryby na tolik jídla, že se najedli všichni a ještě zbylo 12 košů jídla (6. kap.)

- šel po moři (kap. 6)

- uzdravil slepého od narození (kap. 10)

- vzkřísil svého přítele Lazara z  hrobu (kap. 11)

To jsou možná ta hlavní, největší znamení o Ježíši. Vpravdě bychom mohli říci, že všechno, co Jan až doposud napsal, i ještě napíše ve svém evangeliu, je znamením, protože to všechno v konci konců odhaluje, kým Ježíš je.

Proč vyjmenovávám to všechno? A to ještě mnoho zbývá! Protože toto nám Bůh, nám církvi, mně i tobě, svěřil, abychom toto vyprávění Jana použili ke svědectví o Ježíši pro naše bližní. Touto dobou, kdy se blížíme k závěru Janova evangelia, už bychom měli být schopni vybavit si hlavní události z Ježíšovy pozemské služby, o kterých jsme se učili. A teď je čas se učit používat Boží slovo ve svém životě i ve svědectví druhým. Musím se tu zeptat: jak jsme využili ten čas skoro tří let, kdy Janovým evangeliem spolu procházíme? Pracujeme doma na tom, abychom z něj přijali užitek a uměli jej předávat dál? Nebo ty tři roky tak nějak prošly naším životem a my si nedali moc práce, aby slova Ducha svatého zapustila kořeny v našich srdcích a myslích. Kde není kořen, tam není rostlina, a kde není rostlina, není ani ovoce! To není konečným a nejvyšším cílem žádného kázání, aby kazatel kázal sám sobě. To je jen začátek. Musí začít u sebe a hledat, co mu Duch svatý ukazuje skrze studium Božího slova při přípravě na neděli, na výklad. Jeho zodpovědností je, aby se modlil o pomoc Ducha při porozumění slovu, aby ho Bůh sám vedl k pokání ve svém životě ve světle objevené pravdy o Bohu v textu Písma. Zodpovědností pastýře ale také je modlit se o porozumění, co se máme naučit jako církev z textu, kde potřebujeme růst a proměňovat, jaké jsou aplikace. A i kdyby po tom všem kazatel dokončil své kázání v církvi a my bychom říkali, jak pěkné to shromáždění to dnes bylo, pak odešli domů a už si ani zanedlouho nevzpomněli na nic, co nám Bůh skrze kázané slovo dal, byli bychom jen posluchači, kteří ale nejednají podle slova, protože ho vlastně neznají (Jk 1:22). Klamali bychom sami sebe. Proto je to zápas celé místní církve, abychom zůstávali ve slovu a rostli v něm.

  • Kol 3:16  Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství:

Od toho čteme doma Písmo každý pro sebe nebo v rodinách, od toho máme biblické hodiny, abychom se ptali, čemu nerozumíme a společně hledali odpovědi a tak rozuměli slovu a uměli ho používat. Pán nám dal obrovskou výsadu: máme Jeho slovo na dosah ruky! Bude nám světlem pro každou sféru života, nebo jen plápolajícím plamínkem svíčky na památníku Bible?

B. Vrchol evangelia

Janovo evangelium je souhrnem znamení, která Ježíš učinil před zraky svých učedníků, jak jsme četli ve verši 30. Všechna ta znamení, o kterých jsme doposud mluvili, jsou prostředkem k jednomu cíli:

  • abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, abyste ve víře pokračovali a abyste měli život na věky s Bohem!

Vidíte, jak je Boží slovo důležité! Má-li někdo strávit věčnost v Boží blízkosti, s neutuchající radostí ze společenství se svatým Bohem, Bohem Nejvyšším, potřebuje slyšet Boží slovo o Ježíši! Vrcholem všech znamení je vzkříšení. Všechno Janovo vyprávění vede ke kříži, všechna Ježíšova znamení ukazují ke kříži. To je obsahem v. 30: abyste věřili, že Mesiáš je Ježíš. Po celou dobu, kdy Jan vypráví o znameních, která Ježíš učinil, buduje tak porozumění svého čtenáře, že v této osobě, v Ježíši Nazaretském, se naplňuje Boží slovo Starého zákona o přicházejícím Služebníku, který vykoupí Boží lid z jeho hříchů, když vezme jejich nepravosti na sebe (Iz 53:12). Vzkříšení je také bod, na kterém se láme přijímání zvěsti o Bohu. Lidé jsou mnohdy ochotni souhlasit s tím, že něco, někdo nad námi je, že tento svět musí něco uvádět do pohybu. Ale je to stejné jako když apoštol Pavel stál v Aténách na Aeropagu a mluvil k lidem zde shromážděným. Dokud mluvil o neznámém Bohu, nic se nedělo. Pověděl jim o obecném zjevení Boha, které je přístupné každému člověku: Bůh není výtvor lidských rukou, ale tento Bůh naopak všemu dává život a v každé chvíli ho také udržuje. Bůh volá všechny lidi, aby činili pokání a obrátili se k němu, aby litovali, že žili bez úcty a poslušnosti svého Stvořitele. Dokonce vykupuje z této viny skrze muže, kterého k tomu určil: svého Syna Ježíše. Poskytl nám důkaz o pravdivosti těchto slov, když Ježíše vzkřísil z mrtvých.

  • Sk 17:32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni se mu začali smát a druzí řekli: „Rádi si tě poslechneme, ale až někdy jindy.“

Vzkříšení je vrchol Ježíšových znamení: zjevuje se v něm Boží spravedlnost i spravedlnost Ježíše Krista. Milí bratři, milé sestry, asi většina z nás byla někdy na pohřbu. Byl jsem na jednom také minulý týden. Na pohřbech se obvykle vzpomíná na zemřelého - jaký byl a co pro druhé znamenal. Ale protože Ježíš byl vzkříšený a nezůstal v hrobě, nekončí ani Janovo evangelium vzkříšením. A ani naše svědectví o Ježíši druhým lidem tady na vrcholu nemůže skončit. Protože evangelium má nejen svůj vrchol, ale také svůj cíl: a tím je víra. Víra. Víra!

C. Cíl evangelia

Bůh nám nedal Písmo, jen aby nás informoval. Duch svatý nedal zapsat to slovo jen proto, abychom měli správné pravdivé učení. Jan si nedal tu práci, aby s nadšením zapsal své evangelium jenom proto, abychom viděli, kdo je Ježíš. Cílem evangelia je živoucí víra čtenářů či posluchačů evangelia! Proto také Janovo evangelium nekončí slavným vzkříšením Krista! Ale pokračuje, abychom viděli, jaký dopad mají všechna tato postupně se otvírající znamení o Ježíši dopad na učedníky. Tomáš se týden po Pánově vzkříšení s živým Kristem setkal. Měl znalost o Ježíšových činech, slyšel jejich výklad, znal význam těchto Pánových znamení. Ale teprve setkání s živým Kristem jej vedlo k vyznání: Ty jsi můj Pán a můj Bůh (20:28). A to je praktická ilustrace verše 31. Proto Jan celé evangelium zapsal:

  • abyste věřili, že spasitel je Ježíš, Syn Boží a věříce měli život v jeho jménu. (31)

Tomáš je svědek Krista vzkříšeného a to ho vede k pokoření se před ním. Dosud mu sám kladl podmínky, za kterých je ochoten věřit. Vzpomínáte?

  • J 20:25 Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím.“

Ale nyní ví, že Tomáš není pánem, Ježíš je tím Pánem! To je jeho vyznání: ne já jsem pánem svého života, ale ty jsi můj Pán! Máš nárok na můj život, protože jsi prokázal, že vládneš nad životem i smrtí. Není nikdo jako ty, není nikdo větší než ty, nikdo nemá moc větší než ty! A před takovým Ježíšem padám na kolena a vyznávám: všechno co je mé, je tvoje! Ty jsi Spasitel mé duše i mého těla! Hrob má moc nad hříšníky, ale ty jsi vzkříšený! Ty musíš být ten Spravedlivý, kterého Otec poslal, aby nesl nepravosti mnohých (Iz 53). Nes i moje! Já ti je dávám se vším, co mám a se vším, kdo jsem! Veď ty můj život, dej mu obsah i cíl! Neboť ty jsi toho hoden. Ty jsi můj Pán a můj Bůh! To je Tomášovo vyznání. Ježíš je Pán, protože je Spasitel a nikdo jiný jím být nemůže.  Všechno vyprávění Janova evangelia ukazovala na to, že Ježíš hříchu neučinil. A přece byl učiněn hříchem, abychom mohli žít.  Všechna znamení zachycená v Janově evangeliu ukazovala, že Ježíš je také Boží Syn a vzkříšením to je potvrzeno! Ježíš je jediný Spasitel, Pán a Bůh! Ty jsi můj Bůh! Všechna Ježíšova slova o Otci a jejich vzájemné jednotě, o tom že od Otce přišel a k Otci odchází, nyní konečně dostala v Tomášově mysli smysl!  Tak začíná Janovo evangelium - prologem:

  • J 1:1  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.

A stejně se i Janovo evangelium pomalu uzavírá: to věčné Slovo, nyní zjevené v lidském těle, Ježíš Kristus, je Bůh. A Tomášův Pán. Proto bylo toto evangelium napsáno. Abychom věřili, že Ježíš je Spasitel, Pán a Bůh, a tak dosáhli věčného života. Ap. Milí křesťané, Pán nám dal do rukou mocný nástroj ke spasení duší! Ale když bychom ho nechali ležet na polici a nepoužívali, nemůžeme očekávat, že církev bude vzkvétat, že se lidé budou obracet a církev poroste v posvěcení! Ani nemůžeme čekat, že lidé porozumí evangeliu, když sami nebudeme znát Boží slovo. Protože právě to slovo nám Pán svěřuje, protože skrze zprávu Písma dává život. A dokonce nás ujišťuje, že právě Písmo, všude, kde se bude používat ke svědectví o Ježíši, jak v evangelizaci lidí chodících doposud bez známosti Krista, tak v církvi k posvěcení a tak růstu do nádhery Kristovy nevěsty, tam všude je výsledek jistý: Boží slovo se nevrátí s prázdnou, ale vykoná své dílo. A bude přinášet život věčný! Jsem vděčný za naše společenství. Soustřeďme se na Ježíše a zvěst evangelia. A On se mezi námi oslaví! Augustin kdysi slyšel v zahradě domu, kde přebýval, dětský hlas: Vezmi a čti! Vzal Písmo a četl. Jeho zrak padl na:

  • Ř 13:14   oblečte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům, abyste nepropadali vášním.

Poslechl a uvěřil. Stejnou moc má Duch Boží skrze Písmo i dnes. My všichni jsme toho svědky. Bude to pro nás dostatečně silný hlas i do dalších dní?

 

Osnova kázání