Co je v nepořádku? (Mal 1:6-14)

Jan Suchý, Ústí nad Labem, 5. dubna 2020

 

Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy."

Izajáš 6:3  

 

Pokoj vám, bratři  a sestry, milá církvi,

ač jsme rozeseti v těchto týdnech po svých domovech a schází nám osobní společenství církve, přece nás spojuje Duch Boží ve stále stejnou církev Pána Ježíše. Čím jiným se tedy sytit, než potravou, kterou Pán Bůh k tomu určil - kéž nás Jeho slovo posílí i dnešního dne, abychom byli více podobni ve svém charakteru Pánu Ježíši a tak oslavili Boha svým životem. Pokračujeme dnes naším studiem poslední knihy Starého zákona, knihy jednoho z dvanácti tzv. "malých" proroků, knihou proroka Malachiáše.

Čtení Mal 1:6-14 a modlitba.

 

I. Úvod

Bůh mluví ke svému lidu: "zamiloval jsem si vás" (v.2). Co se máme naučit v těchto dnech, kdy Bůh bezprecedentně jedná prakticky s celým světem?

Pán Bůh poslal Malachiáše ke svému lidu, k Izraeli, v době asi 100 let po příchodu prvních navrátilců z babylonského zajetí. A to první, co jim Bůh skrze toho muže Malachiáše, jehož jméno znamená "můj posel, připomíná, je: "Zamiloval jsem si vás." To je Boží ujištění: ano, zamiloval jsem si vás. A to ujištění zní celou historií izraelského národa: vždycky Bůh jednal se svým lidem právě takto: podle své lásky! Slib daný Abrahamovi na začátku, že z něj učiní národ, který bude požehnáním všem ostatním národům, Bůh naplnil v Kristu Ježíši. Svou lásku prokazoval v každé generaci v Izraeli. Byla to láska, která je stejná jak v době Abrahama i Jákoba, tak i dnes. Je to Boží bezpodmínečná láska, pramenící ze samotného Božího charakteru.

  • Zamiloval jsem si vás!

Proč to Bůh svému lidu znovu říká, připomíná? Copak to Izrael nevidí, jak se Bůh každý den a v každou chvíli stará? Ráno vyjde slunce a člověk se probudí, může dýchat a vstát! To je Boží dar každé jedné chvíle. A v této obecné dobrotě Boží, kterou rozlévá ke všem lidem, se svým vyvoleným lidem dokonce jedná ještě podivuhodněji. Jak prokazuje svou lásku k Izraeli? Tak, že

  •   .... židům byla svěřena Boží slova. (Ř 3:2)

Židé měli největší zjevení skutečnosti, že před svatým Bohem jsou všichni potomci Adamovi hříšníci!

  • neboť ze zákona pochází poznání hříchu. (Ř 3:20)

V tom je největší projev Boží lásky, ne v tom že nám žehná hojností, ochraňuje od nebezpečí a nepřátel, od nemocí a bídy, ale v tom, že dává poznat, že jsme zhřešili a jsme daleko do Boží slávy. Že potřebujeme být s Bohem smíření, jinak věčně budeme čelit hněvu svatého Boha, který je namířen proti hříšníku!

  • 1J 4:10  V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Ale Izrael na to zapomněl. To prvotní nadšení generace, která se vrátila z babylonského zajetí, že znovu bude stát v Jeruzalémě chrám a budou zde uctívat Hospodina na místě a způsobem, který On určil a tak Ho budou těšit svou poslušností a vděčností, oslaví Ho svým životem, to nadšení v dalších generacích opadlo. Pozornost lidí upoutává víc a víc starost o své živobytí, domy a obchody. A vztah k Bohu? Vždyť to funguje jak má: bohoslužba v chrámě pokračuje, kněží obětují zvířata, která lidé přinesou jako dar Bohu. Nikdo by neřekl, že Bůh není v Izraeli uctíván. Život jde celkem dobře....

Ale Hospodin to vidí jinak. Zná srdce lidí. Jeho láska nepominula; láska jeho lidu k Bohu však za ty roky ochladla a vyprchala. Proto:

 

II. Bůh volá k církvi

Bůh volá k církvi, aby se probudila, očistila a vykročila k věrnému uctívání Boha celým svým životem. To tak není! Jako by bylo slyšet výkřiky z Izraele, my Tě přece ctíme! První, na koho se Bůh obrací v Izraeli, jsou kněží, ti, kdo stáli k Bohu nejblíž. Kdo byli kněží? Pod Mojžíšovskou smlouvou byli kněží povoláni z pokolení Lévi, z rodu Áronova. Ti byli určení, aby zastupovali lid před Bohem. Jejich úkolem bylo přinášet před Boha oběti lidu za hřích, aby tak kajícímu se lidu bylo odpuštěno. Také vyučovali lid Božímu zákonu, aby věděl, jak před Bohem žít své životy. A tito kněží měli spojovat lidi s Bohem a skrze obětování předepsaných zvířat tak zajišťovat usmíření Božího hněvu. Kněží stáli v první řadě. A k nim se také Bůh nyní obrací.

  • Mal 1:6  Syn ctí svého otce a služebník svého pána. "Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně? Jsem-li Pán, kde je bázeň přede mnou, praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří zlehčujete mé jméno.

Jejich úcta k Bohu je prakticky na nule. Hospodin jim říká: nemáte ke mně žádnou úctu! Nejednáte se mnou jako s tím, kým jsem: s vaším Bohem! Koho máme dnes přirovnat ke starozákonním kněžím? Kněze Staré smlouvy již nemáme. Jejich nejdůležitější úkol, to je přinášení obětí ke smíření s Bohem, dokonal jednou pro vždy náš Pán Ježíš Kristus. On je ten  velekněz, který přinesl jednou pro vždy dokonalou, dostatečnou oběť za hříchy Božího lidu. Trpěl jedenkrát na golgotském kříži a tak svou obětí sňal hřích (Žd 9:24-26).

Od doby Pána Ježíše už tedy takové kněze jako ve Starém zákoně nepotřebujeme. Kněžími Nové smlouvy je v Písmu nazván někdo jiný. Je to každý člověk, který se obrátil v pokání od svých hříchů k víře v Ježíše Krista, je to každé Boží dítě, které se znovuzrodilo z víry v dokonalou oběť Božího Syna. Skrze víru jsou všichni znovuzrození lidé z víry svatým kněžstvem, které nepřináší Bohu oběti smíření v podobě zvířat, ale přináší duchovní oběti chvály a díkůvzdání svým životem. Jsme všichni milí Bohu pro Ježíše Krista. (1 Pt 2:5)

Naším úkolem je "abychom hlásali mocné skutky toho, kdo nás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla." (1Pt 2:9)

Ale představte si situaci, kdy by, dnes již bývalý prezident naší země, Václav Havel zavítal do našeho města. Prezidentská kolona, doprovázena policisty na silných motocyklech zastaví před radnicí a pan prezident vystoupí. Zastupitelé vyjdou z brány radnice. Jeden si utírá špinavé ruce od oleje, protože právě opravoval traktor, další si otře zpocené čelo, protože jen tak tak doběhl ze své zahrady, kde zrovna ryje záhony. Je přece jaro. "Ahoj, ahoj," ozve se z jejich řad. Pojďte dál, srdečně zvou pana prezidenta dál. Můžem si sednout támhle na dvorek na ty pytle cementu, budem totiž opravovat fasádu, poznamenají s nádechem omluvy. V zasedací místnosti máme zrovna uskladněné brambory na sadbu. Je přece jaro... Pak rychle pošlou sekretářku pro pizzu do restaurace za rohem.

To je bláznivá představa, že? Ale tak podobně, ba ještě víc ostudně jednali kněží v době Malachiáše. Místo aby projevili náležitou úctu Pánu Bohu, jednají pošetile, když si z Hospodina nic nedělají.

 

A. Bůh je Otec a Pán (v. 6)

  •  Ptáte se: »Čím zlehčujeme tvé jméno?« (Mal 1:6)

Nemáte úctu k Bohu, nemáte bázeň před Pánem!, říká Bůh. (v. 6) Místo, abyste na Boží lásku odpověděli poslušností, která vždy byla a je i dnes správným viditelným vyjádřením lásky k Bohu (1J 5:3), děláte, že je vše v pořádku. Apoštol Jan nám připomíná to, co každý služebník živého Boha musí vědět:

  • 1J 5:3  V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání;

A Hospodin ve svém obvinění pokračuje: Přitom sami uznáváte  princip, že "syn ctí svého otce" - je to přirozený postoj mezi lidmi, zapsaný do lidských srdcí. "Já jsem váš otec," říká Hospodin, "já jsem vás stvořil". Žalm 103 o tom svědčí:

  • Ž 100:3 On nás učinil, ne my sami sebe.

A Izajáš říká:

  • Iz 63:16  Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno.

Bůh Izraele nejen stvořil, jako všechny lidi, je si však v Jákobovi navíc zamiloval. Stejně tak dobře rozumíte principu, že Pán zasluhuje bázeň. Ve společnosti je obecně přijímáno, že děti ctí své otce a služebníci své pány.

  • Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh. (Ex 20:12)

Kde je úcta k Bohu? Kde je rozpoznání, kým Bůh je? Kde je rozpoznání Božího charakteru, který je hoden úcty: Jeho majestát, sláva, nádhera, Jeho moc. V Izraeli se vytratilo rozpoznání toho, kdo je Bůh. Spolu s tím se vytratilo zákonitě i porozumění, že tyto Boží charakteristiky vyžadují chválu a uctívání. Poznání Boha vede právě sem a nikam jinam! Úcta k Bohu může být jen tam, kde je poznání Boha. A s poznáním Boha je spojena také bázeň: zůstávat v bázni Boží přináší setrvávání v Boží milosti. Kdo se nebojí Boha, nic si z Něj nedělá, ten nemůže počítat s žádným milosrdenstvím. Bázeň před Bohem vyžaduje zdržovat se hříchu. Proto bázeň před Bohem nutně vede k moudrosti jednání, tomu vedoucímu principu lidského života.

Izajáš říká: Vyvýšen je Hospodin, jenž přebývá na výšině, naplňuje Sijón spravedlností a právem. Bude věrnou jistotou tvé budoucnosti, klenotnicí spásy, moudrosti a poznání, jejímž pokladem je bázeň před Hospodinem. (Iz 33:6)

 

B. Boží lid svou bázeň nedosvědčuje, když Bohu obětuje jen "zbytky" (7-8)

Bůh se však ptá: Kde je úcta ke mně? (v. 6) Zlehčujete mé jméno, když přinášíte na můj oltář slepá, kulhavá a nemocná zvířata jako oběť Bohu. To je projev pohrdání Bohem. Mojžíšův zákon v Lv 22 varuje každého, kdo by tak činil: takovou obětí nezískáš u Boha zalíbení. A je to pochopitelné: jak by se vám líbilo, kdybyste k narozeninám dostali od vaší manželky to, co ona už nepotřebuje, nebo to, co se vaši rodiče chystali dávno už vyhodit, jen to pořád ještě zbývalo v koutě v garáži. Manželka se těší na 40. výročí svatby. Manžel opravdu nezapomněl a ještě cestou z práce stihl na pumpě koupit bonbony…

  • Malachiáš 1:8  Když přivádíte k oběti slepé zvíře, to není nic zlého? Když přivádíte kulhavé a nemocné, to není nic zlého? Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě, praví Hospodin zástupů.

Ani u lidí nedojdeš pochvaly, když jim dáš to, co už nepotřebuješ, místo daru, který svou hodnotou vyjadřuje, jak si toho člověka vážíš. A co teprve Bůh! Kdo si ve své zatemnělosti mysli dovolí přinést Bohu neuctivé dary, musí počítat s Božím hrozným hněvem.

  •  Áronovi synové Nádab a Abíhú vzali každý svou kadidelnici, dali do ní oheň a na něj položili kadidlo. Přinesli před Hospodina cizí oheň, jaký jim nepřikázal. I vyšel oheň od Hospodina a pozřel je, takže zemřeli před Hospodinem. (Lv 10:1-2)
  •  Synové Élího, kněze, byli ničemníci, neznali se k Hospodinu. Hřích těch mládenců byl před Hospodinem nesmírně veliký. A tak Chofní a Pinchas, zahynuli. (1S 2:12,17;4:11)

Stejně tak Ananiáš a Zafira ve Sk 5. Nebáli se Boha a lhali Mu. Proto na místě zahynuli!

Ať si dá pozor každý, kdo nectí Pána svým srdcem! Úcta k Bohu je klíčové téma knihy Malachiáš. Úcta k Bohu je klíčovým tématem křesťanského života.

Kněží v době Malachiáše však přinášeli oběti slepé, kulhavé, nemocné nebo ukradené (v. 13). Jsou to poskvrněné oběti, místo, aby byly bez vady. Jsou pro Boha nepřijatelné, jsou odporné. K vám volám, kněží, kteří máte sytit Boží lid a přivádět ke zdroji spásy. Sami poslouchat Hospodina, abyste byli spaseni a mohli dalším lidem ke spasení posloužit. Místo toho jste zneuctili Boží jméno svou bezbožnou "bohoslužbou". Ne, Bůh nemůže být lidmi znečištěn - On je svatý a nikdy nepřestane, ale Jeho jméno mezi námi lidmi může být vinou neúcty v Božím lidu snadno znesvěceno.

Pro kněží to však nemělo valnou hodnotu uctívat Boha. Prostě to nestálo za to, dát svůj čas i schopnosti a udělat své povinnosti pořádně. Jejich bohoslužba byla bezbolestná. Dám Bohu to, co mi zbylo a ne to nejvzácnější. Jejich bohoslužba byla neuctivá. Ten, komu obětuji, nestojí za moc. Ztratili ze zřetele, kdo je Bůh.  Jejich bohoslužba postrádala zdravý rozum. Dáme Bohu zbytky. Nebude to mít žádné důsledky, všechno bude OK. A nakonec to byla bohoslužba pokrytecká. Dám sice dar, ale vlastně ani nemusím Bohu dávat nic lepšího, stejně se nic nestane a všechno půjde v životě pořád stejně dál. Možná, kdybych nedával nic, byl by to stejné...

 

Jak moc je odlišný Bůh Bible od němých model, od bohů, kterým postačí ke spokojenosti náboženské rituály. Ne, Boha Písma nelze uplatit ani uchlácholit odpadky naší úcty. Živý Bůh žádá oddané srdce. Čas koronavirové karantény je časem milosti církvi: máme příležitost znovu promyslet cíl svého života. Rychle se šířící virus je příležitost vidět tento svět a jeho hodnoty ve správném světle - ve světle věčnosti. Možná nám Pán dává hlouběji porozumět, že se potřebujeme vzdát svých snů o naplnění života ve věcech, které svět nabízí, v exotických dovolených nebo v obdivu a úctě druhých lidí. Jak pravdivé se v těchto dnech znovu ukazuje Ježíšovo slovo:

  • Lk 14:26-27  "Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. 27  Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem.

To přesně souvisí s naší mírou vydání se Bohu. Jistě rozumíme, že nejde o to zříci se svých nejmilejších a nechtít s nimi mít nic společného, ale o to, kdo určuje naše hodnoty a cíle. Lidé nebo Bůh? Jak uctíváme svého Pána jako jeho královské kněžstvo? Někoho napadne, že se to dá změřit štědrostí našich peněženek pro práci sboru, nebo ochotou vstát v neděli dříve, abych posloužil přípravou místnosti ke shromáždění. Ale panství Ježíše Krista v životě vykoupeného Božího dítěte jde mnohem dál. Má to co do činění s cílem našeho života. Možná nám poslouží tato ilustrace. Bratr, který slouží v církvi výkladem Božího slova, používá k přípravě počítač. Právě se mu rozbil. Kněz Malachiášových dnů se podívá do šuplíku, jestli tam je ještě jeho starý notebook. Ještě funguje, sice občas zamrzne, ale ještě to jde. Sice už moc nefunguje displej, ale ještě to jde…

Naproti tomu ten, kdo žije v bázni před Pánem, bude přemýšlet, jestli může bratrovi pořídit nový notebook k jeho službě pro Boží království. Protože žít pro Boha jen na oko, jen ve slovech, jen ze zvyku, to člověka přivede k tomu, že uslyší z Hospodinových úst tvrdá slova.

 

C. Bylo by lepší, aby žádné shromáždění ani nebylo, než takové - pokrytecké, soběstředné.

A nejtvrdší řeč Hospodina se ozývá z verše 10:

  • Mal 1:10  Kéž by se mezi vámi našel někdo, kdo by zavřel dveře, abyste marně nezapalovali na mém oltáři oheň! Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, a dary z vaší ruky jsem si neoblíbil.

Tak hluboko klesli vedoucí v Izraeli, tak daleko odešli od živého Boha, že nakonec uslyšeli tato slova! Nemám ve vás zalíbení, ani ve vaší bohoslužbě. Bude daleko lepší, když se žádná nebude konat! Pořádat bohoslužbu z důvodu tradice, ze zvyku nebo proto, že se to má, a přitom při ní neuctívat Hospodina v Duchu a v pravdě srze víru v Krista Ježíše, není k Boží slávě. Kéž by se našel někdo, kdo zavře dveře takového shromáždění! Až do té doby, dokud Bůh nenalezne pokání ve svém lidu.

  • Zj 3:14,19  Andělu církve v Laodikeji piš: 19  Já kárám a trestám ty, které miluji; vzpamatuj se tedy a čiň pokání. 20  Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.

Bratři a sestry! Máme veliké zaslíbení! Když se cele přimkneme k Pánu, uvidíme i my, jak se Bůh oslaví!

 

III. Bůh se oslaví v celém světě

Ve verši 11 říká Hospodin skrze Malachiáše:

  • Mal 1:11  Od východu slunce až na západ bude mé jméno veliké mezi pronárody. Na každém místě budou přinášet mému jménu kadidlo a čistý obětní dar. Zajisté bude mé jméno veliké mezi pronárody, praví Hospodin zástupů.

Bůh nepřijme poskvrněné oběti. On je svatý a to vyžaduje stejnou oběť! I oběti přinášené v souladu s Mojžíšovým zákonem, čisté obětní dary - tedy ceremoniálně čisté, podle Boží zjevené vůle, i když přinášené k Jeho cti a slávě, nemohly trvale usmířit Jeho hněv. Svatý hněv vůči nesvatému: vůči hříchu. Proto znovu a znovu stejné oběti musely být Bohu přinášeny. Ale Boží plán je dokonalý. Není závislý na věrnosti Božího lidu. Ne, Bůh sám udělá vše, co je třeba, aby byl oslaven všude a ve všem: Pán povolá lidi ze všech možných  národů. Ti, kteří nebyli součástí Jeho smlouvy s Izraelem, nyní budou zahrnuti do Nové, slavnější smlouvy! V Pánu Ježíši. On to učiní. A je to jisté zaslíbení, neboť sám Bůh Duch svatý bude přebývat v srdcích Božího lidu, aby je posvěcoval a nakonec přivedl do Boží slávy.

 

A. Opravdu na tom záleží, v jakém stavu jsou naše srdce (12-14a)

Někoho teď možná napadne: Tak co se budem trápit? Bůh se stejnně oslaví. Když toto Boží zaslíbení slyšeli kněží v Izraeli, jejich reakce byla obdobná: Tak co se trápit? Bůh to udělá bez ohledu na nás. On se oslaví tak i tak.

  • Malachiáš 1:13  Říkáte: »Ach, nač se trápit?« a vše odbýváte, praví Hospodin zástupů.

Ať si dá pozor každý, kdo takto smýšlí! Izrael byl vylomen a Bůh narouboval pohany, planou olivu, na jejich místo, kvůli nevěře Izraele. A stejně tak bude vylomena každá větev, která  nenese ovoce pokání a víry. Pán Ježíš nás, své učedníky vyzývá:

  • Jan 15:5,10-11  Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic. 10  Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. 11  To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná."

       

B. Bůh se oslaví jistě - proto, kdo je (14b)

 Co se máme naučit v těchto dnech, kdy Bůh zjevně jedná prakticky s celým světem? Bůh volá ke své církvi, aby se probudila, očistila a vykročila k věrnému uctívání Boha celým svým životem.

  • Mal 1:14b  Neboť já jsem velký Král, praví Hospodin zástupů, mé jméno budí mezi pronárody bázeň."

Jak ale máme obnovit své uctívání Pána? Není to složité: obraťte svou pozornost do Písma na to, kdo je náš Bůh! Hltejte, zkoumejte a radujte se z Krista Ježíše, který nám zjevuje pro nás srozumitelným způsobem, kdo je náš Bůh. Boží slovo je hluboká studnice. Kdo má žízeň, tomu stačí se sklonit a pít s prosbou o pomoc Ducha svatého. Společenství církve zjevuje charakter živého Boha skrze společenství lásky - se vším, co to biblicky znamená.

Bůh náš je veliký a nádherný! Bázeň budící, neboť On odpouští hříchy! Jeho moc je pro nás nepředstavitelná! Hýbe dnes celým světem a to skrze virus, který ani není lidskému oku viditelný! Musím se nad tím znovu a znovu v úžasu zastavovat. A co když se Bůh rozhodne jednat skrze větší věci - v minulosti to udělal skrze celosvětovou Potopu.  A zachránilo se z Boží milosti 8 lidí. Stejně tak, říká Písmo, bude jednat skrze viditelný příchod Pána Ježíše v den soudu. Ale nemůžeme si myslet, že do té doby Bůh bude mlčet. Bůh s konečnou platností promluvil ve svém Synu a nyní dosvědčuje svou věčnou moc a božství, aby lidé o Něm přemýšleli a neměli tak výmluvu, že nemohli vědět, že tu je Bůh. (Ř 1:20)

Jakou bohoslužbu Bůh žádá od svého lidu? Jak mám vzdávat Bohu úctu, která mu náleží? Jak může být Hospodin mým Pánem?

Bůh nežádá nic méně, než tvé srdce. Odtud totiž vychází tvé myšlenky i jednání. Zkrátka - Bůh si tě žádá celého! Apoštol Pavel nám to zdůrazňuje v:

  • Ř 12:1  Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Příklad toho, jaká oběť je Bohu milá a jeho hodná, takovou nám ukázal Bůh sám. Kdyby Bůh za nás nedal svého dokonalého Syna, bez vady a poskvrny, ale třeba kus dřeva, co zbylo z kříže.... Byl by někdo spasen? Když Bůh dal to nejvzácnější, svého jednorozeného Syna, můžeme si myslet, že naše oběť může být něco méně, než všechno, co máme?

Amen.