2021

Život na této zemi je častokrát doprovázen strachem. Strach má mnoho racionálních příčin. Existenční starosti, nemoc, utrpení, stáří přinášející často úplnou bezmocnost, strach o blízké, strach o život.

Ukřižování Pána Ježíše je vrcholícím bodem lidské vzpoury, nepřátelství a války proti Bohu. Ale od počátku dějin, od pádu až ke kříži. A nyní od kříže až do druhého příchodu tato vzpoura a válka proti Stvořiteli trvá. Myšlení všech lidí, kteří kdy žili je formováno satanovou lží a jejich padlé srdce roste v převrácenosti.

Myslím, že zde máme co do činění se zjevením samotného Božího charakteru: Pán Bůh uspokojil svůj spravedlivý svatý hněv v Kristu: to je zvěst kříže, o tom mluví golgotský kříž. Ale zde se Pán Bůh nezastavil. Jeho charakter je spravedlnost, ale tou to nekončí. On nás v Kristu nejen vykoupil z prokletí hříchu a všechny viny nám odpustil, ale ještě navíc nás obdaroval a stále znovu a znovu obdarovává!

Slova z Ř 1, 16-17 byla důležitá pro Martina Luthera i pro celou reformaci. Jsou důležitá i pro nás. Neboť jsou tou nejčistější esencí a vrcholem evangelia Pána Ježíše Krista! Pochopení a přijmutí toho, co se skrývá za těmito slovy znamená být spasen a zachráněn od Božího hněvu. Odmítnout ta slova znamená být již odsouzen! 

Ale zprávu o cestě spasení Bůh vložil do rukou své církve: aby naplnila celý svět jednoduchým poselstvím: Bůh zachraňuje ty, kdo kvůli svému vzdoru vůči Bohu spějí k odsouzení a budou muset po celou věčnost nést spravedlivý Boží hněv.

Může někdo ještě pochybovat, když čte devátou kapitolu listu Římanům, že Bůh je Bohem všemohoucím a naprosto svrchovaným. Absolutně pevně vládnoucím? Může někdo pochybovat o vyvolení? O jistotě spásy, o tom, že spása je vůlí, činem, a tedy dílem pouze Božím? O tom, že je to On, kdo rozhoduje, nad kým se smiluje a koho spasí? Jen ten to nechce slyšet, kdo chce odpírat Bohu a Jeho pravdě.