Pamatujte na dvě cesty! (Joz 23)

úzká cestaJozue, zestárlý izraelský velitel se snaží svými slovy k Izraelcům zajistit, aby i po jeho odchodu z tohoto světa Izrael poslouchal Hospodina. Vždyť Hospodin je jejich Bůh, který jim prokázal mnohé dobro. Ale tento dobrotivý a milostivý Bůh je také svatý a bude trestat svůj vyvolený národ, pokud se od něj odvrátí k modlám.

Návrat zajordánských kmenů (Joz 22)

Podstatnou věcí 22. kapitoly je reakce Izraelců na Hospodinovo jednání s jejich národem. Izraelci nutně potřebují zůstat věrní Bohu, který na ně uvedl tolik dobrého. Jejich reakcí na Hospodinovo jednání tedy musí vášnivé úsilí o věrnost Hospodinu.

Vy však jste královské kněžstvo (Joz 21)

Podílem lévijců byl samotný Hospodin. Přesto potřebovali někde bydlet a k tomu dostávají města v Izraeli. Ale stejně jako byli oni, tak jsou i křesťané dnes na zemi pouze hosté bez skutečného domova. Naším skutečným podílem je Ježíš Kristus.

Bůh je naše útočiště (Joz 20)

Útočištná města ve Starém zákoně jsou obrazem našeho útočiště, které máme v Pánu Ježíši Kristu. Jen On je naše záchrana, jen On je naše pomoc v každé naší nouzi.

Poslední podíly (Joz 18-19)

Izraelci se zabydleli v zaslíbené zemi, aniž by ji osídlili v Boží síle. Potřebovali napomenutí od Jozua a silnou výzvu k rozdělení zbývajících podílů. Přesto, jak se zdá, nešlo všechno přesně podle plánů.

Pouze víra získává dědičný podíl (Joz 16-17)

Kapitoly 16 a 17 popisují dědičný podíl Josefovců, tak jak jim byl přidělený losem. Opakují se zde výtky vůči Izraelcům, protože nevymýtili ze země Kenánce. V 17. kapitole je navíc tato neochota Izraelců dotáhnout věci do konce znásobena nespokojeností Josefovců s jejich podílem. Na druhou stranu v 17. kapitole narážíme na Selofchadovy dcery, které si s důvěrou v Boží rozhodnutí nárokují podíl na zaslíbené zemi.