Jedině Bohu patří vděčnost i sláva!
Motto: Kvůli sobě, kvůli sobě samému to dělám. Což smí být mé jméno znesvěceno? Svou slávu nikomu nedám." Iz 48, 11
Úvod
Pokoj vám a milost! Pokračujeme v listu Římanům a budeme končit šestou kapitolu. Navzdory tomu, že se nemůžeme scházet fyzicky, máme stále jednotu Božího lidu, která je jednotou víry, naděje, lásky a smýšlení. Apoštol Pavel píše do Efezu:
Máme mít touhu po nefalšované duchovní stravě. Modleme se proto, abychom byli skutečně hladoví. Ať Bůh v našich srdcích způsobí hlad po Písmu, po Božím slovu. A také máme přicházet k tomuto prostřenému stolu, kterým je Písmo slovo Boží. Tím totiž naplníme i druhý Petrův příkaz. Totiž přicházení ke Kristu. Ke kameni živému.
Hřích nad vámi už nebude panovat; vždyť nejste pod zákonem, ale pod milostí. Co z toho plyne? Máme snad hřešit, protože nejsme pod zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne! Víte přece, když se někomu zavazujete k poslušné službě, že se stáváte služebníky toho, koho posloucháte – buď otročíte hříchu, a to vede k smrti, nebo posloucháte Boha, a to vede k spravedlnosti. (Ř 6, 14-16)
Hřích patří k tomuto padlému světu. Jeho mzdou je smrt. Ale čteme zde jasně, že nic v tomto celém tvorstvu nás neodloučí od Boha Jeho lásky! Mohlo by se zdát, že můžeme dát nohy na stůl a jen tak se poflakovat. Ale proč Pavel tedy vybízí k tomu, aby hřích neovládal opět naše smrtelná těla? Protože se to může stát...
Jak jsme si již řekli, každý rozumí tomu, že když se zaváže k poslušné službě někomu, nebo něčemu, že se zavazuje svou věrností a právě poslušností. Slibuje, že bude pro danou věc, nebo pro danou bytost pracovat a žít. Stane se tedy služebníkem toho, k čemu se zavázal a dal slib.
Bůh nás uznal za hodné svěřit nám evangelium, a proto mluvíme tak, abychom se líbili ne lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.