Římanům

Pokoj vám a milost drazí přátelé, bratří a sestry! Dnes budeme mluvit o naprosté exklusivitě evangelia Pána Ježíše Krista. O výlučnosti samotného Božího Syna! Písmo praví, že není jiného jména pod nebem na zemi, ve kterém bylo dáno lidem spasení.

Člověk ve své pýše a vzpouře dospěl do bodu, kdy ani na chvilku nepochybuje o tom, že je lepší, moudřejší a láskyplnější než samotný Pán Bůh! Pokolikáté už? Satanská lež ze zahrady Eden koná své zkázonosné dílo v srdcích vzbouřených lidí!

Pokud jsme na tom jako lidé tak špatně, jak jsme viděli. Když víme, že ve své slepotě jsme schopni používat dobré Boží dary převráceně a ke své záhubě, jako Izrael zákon. K čemu nás to vede? Milovaní jsme úplně závislí na Boží věrnosti, dobrotě a slitování. To je poznání! A aplikace?

Lidé činí Boha zodpovědného za zlo a utrpení ve světě. Ale je to snad On, kdo manipuluje, lže, krade, pomlouvá, vraždí? Rozpoutává války? On je ten, kdo ničí přírodu? Není ve všech těchto věcech vinen člověk a jeho chamtivost?

Pavel to dokazuje i v deváté kapitole listu do Říma, ve kterém rozvijí právě nauku o svrchovaném vyvolení. Jákob se ještě nenarodil a nemohl učinit nic dobrého. Ezau se ještě nenarodil a nemohl učinit nic zlého. Jákoba si však Bůh vyvolil a vyhlédl na věčnosti, Ezaua na té stejné věčnosti odmítl! Písmo také dosvědčuje tuto jistotu i dalšími texty.