Spravedlivý a svévolník

Verze pro tiskVytvořit PDF
  • Prohlásit svévolníka za spravedlivého a spravedlivého za svévolníka, to obojí je Hospodinu ohavností. (Přísloví 17,15)

Starý zákon velice tvrdě odsuzuje nespravedlnost soudních procesů, které dávají zelenou hříchu a bezpráví a potlačují právo a spravedlnost. Bůh nenávidí schvalování hříchu stejně jako odsuzování ctností. Náš svět je plný obojího a žel, toto jednání najdeme také v církvi.

Spravedlivý a svévolník – to jsou starozákonní slova pro křesťana, který byl ospravedlněn Kristovou obětí na kříži, a je tedy Bohem označován jako spravedlivý, a nevěřícího, který stále - ať již aktivně nebo „pasivně“ - vzdoruje Bohu (Ef 2,2). Mohli bychom toto přísloví parafrázovat tak, že se Bohu nelíbí, když někoho prohlašujeme a přijímáme jako křesťana, i když jeho život vypadá úplně jinak a jeho vyznání a učení svědčí o tom, že křesťanem není a stejně tak se Bohu také nelíbí, když někdo křesťanem je a my bychom o něm tvrdili, že není. Třeba proto, že zrovna žije ve vzpouře proti Bohu, nebo padá do hříchu, či ve slabosti podléhá pokušení.

„Ale vždyť on věří v Boha“, slýcháme nebezpečně často. Ale Bůh nenávidí prohlašování neospravedlněných lidí za spravedlivé.

Jakou bázeň však vzbuzuje toto Boží slovo! S jakou pokorou, ale zároveň s jakou pečlivostí musíme rozlišovat pravdu od lži, křesťana od nevěřícího, spravedlnost od nepravosti. Hluboko do Písma a blízko před Boží tvář nás vede skrze toto slovo Duch Svatý. Jenom pečlivé zkoumání Božího Slova nám může dát moudrost k rozlišování, které nutně potřebujeme, abychom rozlišili spravedlivého od svévolníka. Jenom pokoření se pod mocnou ruku Boží nás povede k tomu, abychom v pravdě dokázali jednat s milostí a milosrdenstvím a to jak se svévolníky, tak se spravedlivými.

  • „Buďme pravdiví v lásce, ať ve všem dorůstáme v Krista“ (Efezským 4,15).

Theme by Danetsoft and Danang Probo Sayekti inspired by Maksimer